Kdo nese odpovědnost za likvidaci dubů v Libiši?

Vy si opravdu nevidíte do pusy…pokud tady je někdo fanatik, tak jste to vy a ještě nevychovaný…Velmi jste mě pobavil přirozeným hospodářským vztahem ke stromům; to je ale už dáno překonaný vztah na úrovni středověku. Měl byste si něco prostovat, abyste pochopil, že stromy mají i jiné funkce než pokácet a spálit. Nakonec jste objevil další příčinu pokácení: zima na krku, není čím topit a kvalitní dubové dřevo se hodí.

P.S.: Kdybyste si nevěděl rady, jak hledat dokumenty k prostudování, čtěte zde:

Stromy a člověk
Stromy provázejí člověka od pradávných časů a v dějinách lidstva jsou naším stálým společníkem. Funkce a hodnota stromu v daleké minulosti byla vnímána poněkud z jiného úhlu, jak je tomu v dnešní době. Velmi často byl strom kvůli svým impozantním rozměrům vnímán jako vzácná, nadpřirozená bytost, ke které se člověk obracel v nejtěžších chvílích o pomoc a radu. Vedle všech praktických hodnot, které strom štědře nabízel k využití, byl dlouho vnímán i jako mystický symbol různých stěží vysvětlitelných přírodních jevů, jako symbol síly, statečnosti a dlouhověkosti. Podle prastarých, dodnes žijících stromů, které nalézáme kolem historických budov,ale i prostých chalup či selských stavení můžeme s vysokou mírou pravděpodobnosti odhadovat, jak vážené postavení měl strom v očích naších předků. Nakonec i skutečnost, že různé národy měli za svůj symbol některý ze stromů, svědčí o mimořádnosti, se kterou naši předkové ke stromům přistupovali.
V plynutí doby se měnil i vztah člověka ke stromům. S vědecky podloženým vysvětlením dříve záhadných jevů strom v nové době tak trochu ztrácí onu posvátnost, se kterou na něj pohlíželi různé národy. Vnímání stromu je z velké části poznamenáno praktickým, nebo často jenom ekonomickým myšlením. Nabízí-li stromy hodnoty, které jsou měřitelné a dají se vyjádřit v kubících dřeva či v tunách úrody, je snadné pochopit jejich význam a cenu. Stromy však jako málokterá jiná živá součást přírody, nabízí něco co je pro život člověka nesmírně důležité, přitom velmi těžko měřitelné či uchopitelné.
Estetické hledisko je snad argumentem číslo jedna, o kterém pohovoří i děti předškolního věku. Pozice krásy, ladnosti a jemných tvarů, nemluvě už o barvách a vůních, je u stromů velmi dobře patrná. Možná je v dnešní době tato krása pro mnoho lidí tak trochu utajená, možná zevšedněla natolik, že ne vždy si ji umíme užít plnými doušky a v plné radosti.

Přitom krása stromů nabízí v každém ročním období přenádherná divadelní představení, která nabízejí sice stále se opakující, ale stále krásná dějství. Podívejte se v jarním období třeba na rozvíjející se pupeny tzv. koňských kaštanů (botanicky se tyto stromy nazývají jírovce), které se nejdříve nalévají a rostou, až se v jeden teplý den zcela rozevřou, aby na každé větvi s halasem a slávou demonstrovaly nové zrození života. V létě se zadívejte za horkého dne či v dešti vzhůru do koruny listnatého stromu, třeba buku a objevte tajemnou krásu listů a hry barev a stínů. Ty samé listy, které září všema odstíny zelené se na podzim často přebarví do žlutých, hnědých, až červených tónů. Nejprve na stromech, posléze pak na trávníku, či na mechu rozehrají barevné mozaiky pomíjivých obrazů. Nakonec ani poněkud ponurý zimní čas zcela nezakryje krásu stromů, přesvědčit vás můžou třeba platany, břízy neb některé javory či třešně, které právě v tuto dobu v plné kráse představí zajímavé kresby kůry.
Není si co zastírat, stejně je mnoho lidí, kteří krásou stromů pohrdají. Když jde o argumenty, vymysleli si několik takových, které stromy staví zcela do jiného světla. Možná jste také slyšeli, jak je to nepříjemné, že na podzim ze stromu padá listí. A padá všude, nejenom na chodníky, které udržuje obec či město, ale i na soukromou plochu trávníků, do okapů či ,nedej bože, dokonce do průzračných zahradních bazénů. Taktéž možná pozorujete parkoviště u nákupních středisek, kde místo pořádných stromů stojí ubohé kuličky na kmínku, které si na stromy pouze hrají. V těchto případech asi nepostačí argumenty o kráse stromů a kouzelných představeních, které bez nutnosti zakoupení lístku hrají stromy pro každého z nás. V symbolickém žargonu musíme proto často sáhnout i pro jiné trumfy, pro jiná esa, která zkusí přesvědčit i ty, kteří stromům nepřikládají až takový stupeň důležitosti.

Strom jako prachový filtr

Prachové částice v různém množství i kvalitě jsou nezbytnou součástí našeho života. Zejména v suchém a větrném počasí se jim nelze vyhnout. Prach nás provází v průmyslových oblastech stejně jako v zemědělské krajině. S jeho přítomností se potkáváme denně, často pak pozorujeme, jak se nánosy prachu usazují na místech, které delší dobu nebyly čištěny. Stejně jako na neživých věcech, prach ulpívá i na povrchu stromů. Jehličnaté stromy jsou z tohoto pohledu sice účinné, nicméně celkem zranitelné organizmy. Prachové částice, které ulpívají na jehličí stromů bývají sice z velké části spláchnuty deštěm, ale protože jehličí vydrží na stromě často i mnoho let, jsou postupně tímto prachem poškozovány, co se podepisuje na celkovém vzhledu stromu. Prach, který se zachytí na listech stromu sice listí poškozuje stejnou měrou, ale u listnatých stromů díky podzimnímu opadu dochází k častějšímu obnovování listové plochy. O tom, že funkce prachového filtru není u stromů zcela zanedbatelná svědčí zajímavá čísla. Odborná literatura uvádí, že jeden hektar lesa či městského parku dokáže za období 1 roku zachytit 30 – 70 t volně polétavých prachových částic. Samozřejmě, čím je listová plocha bohatší, tím účinnější je tento živý filtr. Proto by se do oblastí s vysokou prašností měly vysazovat stromy s velkými listy, jako třeba některé javory, platany, jírovce či katalpy.

Strom jako psycholog a krajinář

Výsledky některých, především zahraničních výzkumů, zcela přesvědčivě prokazují, že přítomnost stromů (ale i ostatní okrasné zeleně) v prostředí, ve kterém žijí lidé působí velmi pozitivně. Zeleň na pracovišti podporuje pozitivní náladu, nabízí více klidu pro práci a tím zvyšuje efektivitu práce. Podívejme se na krajinu v souvislosti s množstvím stromů, které ji obydlují. Tam, kde stromy jsou – a obvykle si to ne vždy uvědomujeme – všechno funguje přibližně jak má. Ve „stromové krajině“ nefouká tak silný a častý vítr jako na pustých pláních. Vítr – ten studený, který štípe pod kůží i ten teplý, který je depresivní a vysušující, působí silně na psychiku člověka. Také vodní režim v krajině plné stromů funguje jinak, než v otevřené krajině. Lesy pojmou velké množství vody, které v horkých dnech postupně vrací do vzduchu. Při trvalých deštích nebo přívalových srážkách v krajině, kde je stromů poskromnu, se voda chová jinak. Obvykle nestihne vsakovat do suché půdy, v rychlosti „prolétne krajinou“, přičemž ještě často zanechá velké škody způsobené erozí. Navíc v takové krajině chybí stín stromů, převládá zde pustota a deprese. Psychologické působení stromů na člověka lze jenom stěží změřit v nějakých jednotkách, ale opravdový úbytek stromů zřetelně působí na lidskou psychiku. Proč se vědomě poškozovat?

Strom jako klimatizační jednotka

A to nejlepší patří nakonec. Snad nejcennější vlastností stromů v okolí lidských sídel je jejich schopnost regulovat teplotu. Velmi zjednodušeně se to dá vysvětlit takto: strom je nucen zásobovat všechny svoje buňky od kořenů až po nejvýše rostoucí listy vodou a živinami. I když se to snad na první pohled nezdá, průběžné zásobování všech částí stromů vodou vyžaduje velkou práci a je spojeno s velkým výdejem energie. Strom musí totiž tuto vodu přečerpat z hlubin země až do špičky koruny. Energii potřebnou pro vykonání této práce získávají stromy, podobně jako ostatní zelené rostliny, ze slunečního záření. Je to ten samý sluneční svit, před kterým v horkých letních dnech utíkáme pod slunečníky či do klimatizovaných kanceláří. Pro vykonání této práce teda stromy velkou část sluneční energie spotřebují a jen malé procento využijí pro fotosyntézu.

Díky tomu, že stromy mnoho sluneční energie spotřebují, je pod korunou stromu o něco nižší teplota než je třeba pod slunečníkem či markýzou. Stín stromu je hodnotnější než technický stín ještě pro jednu důležitou věc. Při procesu rozvodu vody do všech částí rostliny dochází k dalšímu jevu, který se odborně nazývá transpirace. Transpirace je výdej nadbytečné vody ve formě vodní páry. Znamená to, že každá rostlina dobře zásobená vláhou vypařuje do vzduchu určité množství vody. U středně velkého stromu toto množství není nijak zanedbatelné. Vodou dobře zásobený listnatý strom vypustí v horkém dni do vzduchu 50 – 80 l vody. Na jeden hektar je to v přepočtu 10 – 30 tisíc litrů vody za den. Tak velké množství vody nejenom že zvyšuje vlhkost vzduchu na přijatelné hodnoty, ale zároveň jej celkem výrazně i zchlazuje. A jak je známo, chladný vzduch je těžší než horký. Proto se zchlazený vzduch dostává do nejspodnějších částí města a suchý horký vzduch proudí nad střechy domů a kancelářských budov.
Pro tento efekt stačí jen mít ve městě zdravé porosty stromů, které jsou i v létě dobře zásobené vodou. Stromy jsou nejvýkonnější klimatizační jednotkou, která je nejlevnější na pořízení, nejskromnější na údržbu a zcela bez nároků na náhradní díly.

Tak snad jte změnil názor. Pokud ovšem nemáte něco společného s majitelem pozemku…

A co byste říkal na variantu „mezi nimi“ jako je to běžné ve Skandinávii? Byl jste tam někdy? Doporučuji, třeba změníte názor…Lidé u nás si stále nezvykli na myšlenku ochrany stromů, ale jinde ve vyspělých zemích je to naprosto běžná záležitost.