Tvář na nálepce

Stál hned za vchodem do Teska, ošuntělý, zarostlý, chybějící nohu nahrazoval berlí. Kolem procházely houfy lidí obtěžkané taškami a balíčky, on jen tam mlčky stál a třímal v ruce pár Nových prostorů. Koupila jsem jeden a nelitovala jsem. Hned na druhé straně mě upoutal zdánlivě nesrozumitelný článek o nějakém Ahoyovi, nálepkách, Borisovi z Nerátek. Nepochopila jsem vůbec nic. Teprve jeden mladý muž mi vysvětlil, že jsem asi hrozně nevšímavá, když jsem nepostřehla nálepky, které jsou na všech možných místech po celé Praze. Prý se jim říká streetart a patří k pouliční grafice jako je graffiti. Jedná se o nekomerční nálepky, které se objevují ve velkoměstech celého světa ve formě piktogramu, loga, ilustrace, fotky nebo jakéhokoliv designu.

I.P. Pavlova

Jsou prý k vidění na dopravních značkách, prázdných výkladech, ale hlavně v metru. Často se k jedné vylepené nálepce přidávají další (tak jako jedny vysypané odpadky dávají vzniknout celé skládce) a tak vzniká celá polepená plocha. Jakoby první nálepka byla upozorněním na volnou plochu a ty ostatní jí konkurují nebo ji doplňují? Nebo mají něco společného s označením teritoria?

Dalším projevem streetartu je dotváření či úprava billboardů. U nás jsou to spíš ojedinělé pokusy s cílem reklamu zesměšnit a upozornit na její hloupost. No, mezi námi, mnohokrát jsem měla chuť dotvořit některé stupidní volební plakáty či billboardy.

K čemu je to dobré? Prý je to snaha o kontakt, komunikaci, také seberealizace apod. Zcela jistě to souvisí s anonymitou velkoměsta, s odcizením a nechutí či neschopností obyvatel velkých měst navazovat kontakty. Určitě je to méně neškodné než graffiti na historických budovách. nebo nově opravených domech. Horší už to bude s plakáty, šablonami (jsou používány v kombinaci se sprejem) nebo vytvořením obrazu na zdi pomocí válečku.

Celé vysvětlování mělo jen jeden cíl. Pochopit článek v Novém prostoru. Došlo mi, že AHOY je jeden z nejviditelnějších autorů nálepek pražských ulic. Dozvěděla jsem se, že řada autorů jsou vystudovaní výtvarníci a jejich nálepky jsou malá výtvarná díla. Pravděpodobně někteří z nich pocházejí z Neratovic nebo okolí, jistě jste si všimli nálepek v ulicích, na zastávkách a i v Nerabusu.

Borisova tvář na nálepce

No a právě na jedné z nálepek tvář člověka, který drží v ruce nálepku AHOY. Je to jeden z nejznámějších prodavačů Nového prostoru. Najdete ho na stanici metra Nádraží Holešovice. Jmenuje se Boris Šmejkal a je z Neratovic. Určitě jste se s ním setkali. V jednom nočním autobusu obšťastňoval cestující známou písní Generál Laudon jede skrz vesnici. Každou sloku obměňoval podle přítomných dam a dívek. Pěl na celý autobus: „Tam tu paní v tom modrým svetru s těma blond vlasama, tu já mám nejradši, tam tu paní v tom modrým svetru s těma blond vlasama, tu já mám rád“. Celý autobus se bavil.

O několik týdnů později jsem se vracela ze zaměstnání. Boris seděl na zadním sedadle a pilně se krmil. Všechny nahlas a důkladně informoval:
„To já si vždycky kupuju tenhle salám v Tescu. Ten je nejlepší a je nejlevnější. Jestli chcete, dám vám. Nechcete?“ obrátil s na okolní cestující. Všichni zavrtěli hlavami.
„Jen si vemte, je moc dobrý“, nabízel Boris dál. „Ještě jsem si koupil bramborák, ale ten už jsem snědl a tak teď si dám ten salám z Tesca. Taky si ho běžte koupit, moc mi chutná.“ Všiml si mého upřeného pohledu.
„Nechcete taky?“ oslovil mě.
„Ne, Borisku, děkuji“ odmítla jsem.
Upřeně se na mě zadíval. „Jste mi nějaká povědomá“, prohlásil.
„Jak by ne, vždyť jsem tě učila“
Boris se dlouze zamyslil, pak zazářil a radostně vykřikl: „Vy jste Žabková!“
Ale pak se na mě ještě jednou důkladně podíval a rychle se opravil: „Ne, Žabková je stará škatule, vy jste Spěváčková!“. Cestující veřejnost měla o zábavu postaráno.

Tak to je náš Borisek. Až půjdete přes Holešovice, kupte si od něj Nový prostor, stojí za to.