Zastupitelé opět vybírali investice nevhodným bodovacím systémem

Místo vstupní hala SD si opravte na vstupní prostranství. Jedná se o omyl způsobený nečitelnou kopií. Jedná se o úpravu prostranství PŘED SD, čili trávník, stromy, možná kašna, stará památná vrba…kde má být umístěna i mozaika (80 000,-) jako vzpomínka na místní rodačku Ljubu Hermannovou, která se narodila v železničním domě u přejezdu na Brandýs. Autorka vybrala pro své umělecké dílo místo na stěně vlevo za vysunutým vstupem do SD, osobně ho nepovažuji za šťastné, je to mimo pohled chodců, Škoda, zase vznikne jedna nepovedená neratovická nedomyšlenost. Domnívám se, že lepší umístění by bylo na stěně ZUŠ na místě viditelném a nepřehlédnutelném. Což jsem jim na zasedání řekla. Ale architektka je architektka a čunitelé nebudou odporovat. Prý ještě by mohla být umístěna jakási plaketa na rodném domě. I na to jsem reagovala, neboť moje tchýně ji osobně znala a vždy se o ní vyjadřovala velmi nectně, neboť její kolegové ji vzhledem k způsobům, jak se dostat k rolím, nepovažovali za žádnou umělkyni, ale něco, co se tenkrát nazývalo lichotivěji než dnes. Bude mít tedy dvě desky a Vladimír Čermák, který se o Neratovice opravdu zasloužil, nebude mít žádnou? A co plaketa obětem náletu na Neratovice a Libiš? Nic, nic.

Zast. Kořanová se také ptala, zda bude pokácená památná vrba, starostka NEŘEKLA jednoznačně ano nebo ne, ale něco tam breptala o nějakém architektovi a posudku…jen vrbu holenkové pokácejte, budete mít u rodáků další vroubek…a copak si pak dá SD do znaku? Sekeru a pilu???? Možná by to o Neratovicích mnohé vypovídalo…

Požádala jsem si jako obvykle o podklady, které projednala rada města, zde v bodě 20 byly uvedeny podrobnosti, které ani zastupitelé neznají, protože nebyly v materiálu pro zasedání (divím se, že nepožadují úplné podklady tak jak je dostává rada, tedy pokud je dostává…A.S). Žádost o pamětní desku předložil ředitel SD I. Fried. Výroba a instalace desky Mgr. Jana Voldřichová.

V materiálu je uvedeno, že „další varianty návrhu budou vzhledem k časové tísni předloženy přímo zastupitelstvu.“ Žádné další varianty předloženy NEBYLY, jen jedna s umístěním na levé straně vedle vchodu.

Sama autorka píše:"Návrh byl pouze na desku se jménem a datem narození, ke které by se časem přidala i podobizna. (Zastupitelstvu byla předložena jediná varianta v podobě filmového pásku s podobiznou a textem – Život je jen náhoda…A.S.). Umístění na ZUŠ -nenašla jsem žádnou čistou plochu…A snad pak školu přejmenovat? Proto snad jediné možné a myslím, že pro hvězdu film. plátna 30. let i příhodné místo může být levý pilíř městského kina. I když v současné době vstup do kina příliš reprezentativně nevypadá, věřím, že by toto místo ožilo.“ (To si zrovna nemyslím, ale asi by to bylo vhodné místo.)

Na zasedání bylo řečeno, že deska MUSÍ být umístěna vedle vchodu SD, protože si to autorka přeje. Takže je to jinak. Návrh na umístění zřejmě vznikl na radě a je vydáván za přání autorky, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Absurdnost a nesmyslnost výběru podle bodování dokazuje, fakt, že na prvním nevolitelném místě se dostaly PŘECHODY, které ve městě chybí, jsou ve špatném stavu, na frekventovaných ulicích potřebují doplnit bezpečnostními prvky pro chodce, pro zvýšení jejich bezpečnosti. Tady jsou chodci považováni za obtížný hmyz a nedivte se, když nám vládnou úspěšní podnikatelé ODS, TOP09 a pod., kteří jezdí autem. Jejich úspěchy ovšem nezaručují, že budou dobře spravovat město a starat se o obyčejné „neůspěšné“ lidi, kteří „jen“ poctivě pracovali…Spíš naopak, pohrdají námi…Jak mi řekl jeden z těch velmi úspěšných zastupitelů:"Bezdomovci? Ti mě nezajímají…“

Dovolila jsem si sem překopírovat celý článek z NERATOVIN.cz, vím, jak neradi lidé otevírají odkazy:

Úvahy o bodovacím systému rozhodování o investicích v Neratovicích

Autor: Pavel Šanda 22.2.2013

V Neratovicích se již řadu let o investicích města rozhoduje takto: na městském úřadě shromáždí návrhy občanů a zastupitelů; jednotliví zastupitelé pak rozdělí určitý počet bodů na jednotlivé investiční akce; a několik prvních investičních akcí, tak jak se vejdou do celkové sumy rozpočtu na investice, je pak realizováno.

Tento systém se nejednou stal terčem kritiky. Například Anna Spěváčková jej na webu neratky.cz kritizuje, že je tento systém náchylný k zákulisním dohodám mezi zastupiteli se stejnými soukromými zájmy a že se na některé potřebné akce končí opakovaně tzv. pod čarou.

Jako nápravu navrhuje rozdělit investiční akce na menší a větší. Před samotným rozhodováním by se pak podle paní Spěváčkové měly pořádat besedy s občany a hlasování samotné by mělo být veřejné.

Tato kritika může být oprávněná, nicméně opomíjí hlavní problém, který současný systém rozhodování o investicích představuje.

Současná metoda totiž v zásadě vychází z přístupu, že město má k dispozici určité množství peněz, které je pak třeba nějak utratit.

Bodování je pak v zásadě soutěž popularity jednotlivých investičních akcí mezi zastupiteli, kde pochopitelně zastupitelé podpoří takové akce, za které je jim nejméně líto utratit městské peníze.

Jelikož košile je bližší než kabát, je vedlejším efektem této metody přirozeně to, že zalidněnější centrální část Neratovic získává podstatně více investic než okrajové části města s menším počtem obyvatel.

Přitom i občané centrální části Neratovic využívají okrajových částí přinejmenším k procházkám, návštěvám různých společenských akcí, apod.

Bodovací metoda výběru investičních akcí nevede pouze k méně spravedlivému rozdělení investic do různých částí města, nýbrž téměř nezbytně také k tomu, že jednotlivé investice netvoří ucelenou koncepci rozvoje města a nejsou vzájemně provázány.

Teoreticky by pak mohlo docházet k zcela absurdním výsledkům takové bodovací soutěže.

Zvláště ve městě jako Neratovice, které trpí strukturální nezaměstnaností a jen díky nedaleké Praze není v situaci řady dříve průmyslových měst v Ústeckém či Severomoravském kraji, je takový systémový přístup důležitý.

Znovu musím zopakovat, že to, co nazývají zastupitelé investice, jsou stavby a rekonstrukce, čili PROJEKTY. Žádné investice, které by nesly zisk. Mám za to, že zastupitelé by je měli vybírat veřejně ve spolupráci s občany (besedy, setkání, průzkumy…), nejprve vybrat velké projekty, které město a občané NEZBYTNĚ POTŘEBUJE. Jejich výběr by museli zastupitelé schválit veřejně na speciálním zasedání zastupitelstva.

Museli by jejich výběr odůvodnit, obhájit a VEŘEJNĚ o nich hlasovat.

Tyto projekty by mohly být řešeny dotacemi, o které by město žádalo. Nebo by se financovalo z rozpočtu či si na ně vzalo město úvěr, kdyby to nešlo jinak. Na př.pečovatelský dům, rekonstrukce školek, cyklostezky, regenerace městských zón atd.

Stejně tak by se vybíraly projekty menší a levnější jako jsou dětská hřiště, přechody, rekonstrukce ulic…U každé, velké i malé stavby by mělo být na prvním místě zdůvodnění, proč jsou vybrány právě tyto projekty a co občanům přinesou. Proč je nezbytně potřebujeme (pečovák, rekonstrukce školek…). Co nám v budoucnosti přinesou a co se stane, když je nerealizujeme.

Občané by měli být seznámeni se studií a podílet se spolu s architektem a úředníky na vytváření projektové dokumentace, aby pak nevznikaly paskvily jako je prostor u pošty. Měli by mít možnost se sejít s architektem a společně řešit výsledné dílo. My tady bydlíme, my bychom měli mít právo řešit vzhled města. Sice neustále slyším, že architekt je odpovědný za své dílo, ale když ho zprzní, kdo si na něm co vezme? Úředníci na radnici přijmou to, co je jim předloženo a nic nezkoumají. Tvrdí, že architekt je odborník a není nutné zkoumat jeho dílo. Diletanti z řad samosprávy jsou přesvědčeni o tom, že stačí jen zvedat ruku a ničím se nezabývat.

Měl by být vypracována plán oprav chodníků s výhledem do příštích let tak, aby to nebylo hup sem hup tam, kus k Penny, kus někam jinam, ale souvislé trasy včetně osvětlení, mobiliáře (ten nám slibovala starostka v ulici Na Výsluní včetně zeleně!). Pak by nebylo možné, aby se v ulici Masarykova opravil chodník k poště a metr od něj zůstala díra v betonu.

Pokud se týká okrajových částí města, tj. vesnic připojených k Neratovicím, pak by v každém z nich měl být zvolen osadní výbor a ten by projednal s obyvateli požadavky, ty by byly také předloženy a veřejně schvalovány na zastupitelstvu s ohledem na jejich potřebnost pro obyvatele okrajové části.