Dva roky po volbách aneb každá liška chválí svůj ocas

Na začátku si osvěžme pamět a zopakujme si, jak vypadala situace ve volbách v roce 2010 : jako hvězda jasná se na neratovickém politickém nebi objevila skupina tzv. nezávislých „Neratovice-jinak“, lidí, kteří neměli žádné zkušenosti  se správou města. Kandidáti byli jachtaři a na ně napojení příbuzní a známí, za zády jim vykukovali radniční úředníci, kteří se obávali o svá vysezená místa. Iniciátorem vzniku nové kandidátky prý byli členové upadající ODS a nově vzniklé TOP09.

„Neratovice jinak“ zvítězily ve volbách díky sebraným podpisům a důvěřivosti občanů a uzavřely koalici s kandidáty na pravicových kandidátkách. V té chvíli bylo zřejmé, že žádné JINAK nebude a pokud ano, pak ne takové, jaké město a občané od nového seskupení očekávali.

Koalice po předvolebních hrátkách zvolila starostkou předem vybranou L. Mrzílkovou (NJ), známou učitelku a jachtařku, ale bez zkušeností s komunální politikou a správou města. ODS jako místostarostu zprostředkovala svého člena, absolventa hotelové školy, mladého a stejně nezkušeného, ale stranicky aktivního T. Hrodka. Ani on se nikdy neangažoval v komunální politice. Radu města obsadila koalice, objevili se zde dva bývalí radní a tři nováčci, převážně podnikatelé.

Nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že hon na funkce se konal pod heslem: “Už jste tady dlouho, i my se chceme podílet na rozdílení prebend“.

Ale vraťme se k článku v Listech, plnému chvály a slibů. Každá liška chválí svůj ocas a tady není ani malilinkaté zaváhání nebo pochyby, jen a jen chvála. A my víme, že samochvála smrdí. Kdyby je chválili občané, bylo by to na místě. Jenže obyvatelé nejsou vždy spokojeni s tím, co jim vymyslí a naservírují lidé na radnici.

Chtějí, aby se jich členové samosprávy ptali na jejich názor, vnímali jejich potřeby a chovali se jako jejich zástupci.

To znamená, aby je zapojili do rozhodování o rozvoji města, o majetku a financích, využívali odborníků z řad občanů a respektovali jejich připomínky.

Jenže funkcionáři na radnici nemají chuť spolupracovat s občany, nechtějí si je pustit k tělu, zřejmě aby jim neviděli pod pokličku.

Dělají vše pro to, aby lidé byli mimo politické a občanské dění:

• neexistují skříňky pro politické strany, spolky a sdružení,
• na webu nenajdete jejich seznam ani kontakty na ně
• jednání zastupitelstva začíná brzy, většina lidí na ně nemůže přijít
• neexistuje on-line přenos
• nepromítají se dokumenty k projednávaným bodům
• nezveřejňuje se jmenovitě, jak kdo hlasoval
• zápisy z rady nejsou vždy dostatečně konkrétní
• nezveřejňují se zápisy z komisí, smlouvy
• na webu nejsou zveřejňovány všechny informace týkající se dění ve městě
• Listy jsou cenzurovány, nezveřejňují odlišné názory či jakoukoli kritiku

Lidé na radnici dávají nepokrytě najevo, že jen oni mají právo na rozhodování o správě města. Bojí se názorů „obyčejných“ lidí tak, že doposud nezřídili na webu města diskuzní fórum, i když to mají ve volebním programu, o kterém tvrdí v článku, že se jim ho daří plnit opravdu odpovědně. 

Nejhorší je to, že funkcionáři na radnici každou kritiku vnímají jako osobní útok, reagují na ni velmi emotivně a snaží se kritika zastrašit, ev. vyloučit z občanské společnosti.

Chybí jim empatie, neumějí se vcítit do života lidí ve městě, necítí jejich problémy a proto je neumějí řešit.

Pobídka, aby občané hledali informace nebo chtějí-li něco konkrétního na webu města, je úsměvná. Na webu nenajdete vyčerpávající údaje o práci radnice a všech složek ve městě.

Stejně přijímají lidé s despektem radu, aby navštívili radnici. Většina lidí dojíždí mimo město za prací a radnice je pro ně nedostupná. I když si najdou čas a přijdou na městský úřad, nemusí vždy najít toho, s kým by se chtěli setkat. V úředních hodinách jsou někteří úředníci mimo budovu, nemají oznámení na dveřích, konají se porady s vedoucími či vedením radnice, zasedá rada města nebo se koná zasedání zastupitelstva.