Článek je 14 let starý. Informace v něm už nemusí platit.
Anna Spěváčková
Veřejný prostor pro lidi a s lidmi
Město se rozhodlo požádat o dotaci na regeneraci sídliště Na Výsluní. Jedná se vlastně o úpravu veřejného prostoru, tj. hřišť, vnitrobloků, odpočinkových ploch, cest a chodníků, které v současné době poskytují lidem jen málo možností k setkávání, debatám, hrám či posedávání a povídání.
Takový veřejný prostor je neúspěšný, nekvalitní, neboť v jeho prostorách probíhá jen velmi málo společenských aktivit. Úspěšný veřejný prostor nezávisí na tom, jak vysoce kvalitní je po stránce estetické, ale jak je vhodný pro pobyt a život lidí na něm.
Pozor: veřejný prostor nejsou supermarkety a obchodní centra, které jsou spíš pseudoveřejné, neboť podléhají striktním pravidlům majitele a provozovatele, jste pod dohledem strážných a vítaní jsou jen návštěvníci – konzumenti. Ani veřejné a jiné instituce (pošty, úřady) vzdor svému názvu nemůžeme považovat za veřejný prostor.
V době, kdy bylo sídliště v Neratovicích budováno, ale i v současné době přistupují často projektanti k veřejným prostorům města jako k prostorové kreaci, posuzují ji jen podle estetické stránky. Jde jim více o to, jak bude projektovaný prostor působit na plánu v půdorysu, než jak bude působit v praxi. Architekti se doslova vyžívají v tvorbě geometrických obrazců umístění dřevin, budov, dlažby či uspořádání laviček, aniž se pokusí zamyslet nad tím, co jejich jistě nápadité uspořádání přinese lidem, kteří budou daný prostor každodenně využívat.
Jak vyplynulo z předchozího textu, současná doba klade na veřejné prostory nové nároky. Už nestačí, aby byl veřejný prostor pěkně upraven, musí splňovat další požadavky rozvíjející se občanské společnosti počátku 21. století. Obyvatelnost je hlavním požadavkem na veřejné prostory. Musí být dostupné, zejména pro pěší a cyklisty, ale také pro hendikepované skupiny, což nejsou jen invalidé, ale také staří lidé, maminky s kočárky či malé děti.
Prostor by měl být přehledný, lidé by se v něm měli dobře orientovat. Měl by mít lidské měřítko, vysoce variabilní a s mnoha detaily. Musí být dostatečně vybaven městským mobiliářem (pohodlné lavičky, odpadkové koše, úsporné lampy, stojany na kola) který bude podporovat lidské aktivity a nejrůznější činnosti. Dostatečně široký chodník a komfortní dláždění, mnoho laviček rozmístěných tak, aby lidé na sebe viděli a vzájemně se slyšeli. Pro děti je třeba vybavit prostor rozmanitým mobiliářem - prolézačky, houpadla a tradiční pískoviště, ale někdy dětem postačí i plocha rozčleněná do různých výškových stupňů či rozsáhlá kašna.
Aby veřejný prostor byl opravdu obyvatelný, nestačí zvládnout jen prostorové uspořádání a vybavení. Musí se vytvořit něco navíc – pohoda. Pohoda spočívá ve zvládnutí rušivých vlivů jako je vyloučení hluku, prachu, větru, dostatek slunce i stínu. Musí být pro všechny bezbariérový a bezpečný, i pro nejmenší děti a staré lidi a to se týká i kriminality. Měl by být živý, zelený s využitím přírodních prvků, propojený zelenými koridory, vytvářející příznivé městské klima.
Za dobrý veřejný prostor považujeme takový, který:
- je veřejně přístupný bez jiných omezení (klíč je na policii!)
- umožňuje lidem fyzický pohyb, setkávání se, účast na veřejném životě, trávení volného času ve společnosti jiných lidí
- podporuje získávání podnětů, komunikaci a vytváření sociálních vazeb
- je udržitelný z hlediska vnějšího prostředí (ekonomické, dopravní, ekologické a pod.)
Zdroje:
Prof. Ing. Arch. Karel Maier: UDRŽITELNÁ REGENERACE SÍDLIŠŤ
doc. Ing. Arch.Vladimíra Šilhánková, Ph.D.: Urbanismus, územní plánování a udržitelný rozvoj měst
Karolína Miková, Martina Paulíková, Zora Pauliniová: Verejné priestory
Denisa Burdychová: Regenerace českých panelových sídlišť
revitalizace náměstí na Mělníku
Zdá se, že problém veřejného prostoru lidi moc nepálí a nezajímá, ale je to jeden z hlavních důvodů, proč se obyvatelé necítí v Neratovicích dobře.
Proto je tak důležité, aby všechny úpravy veřejného prostoru byly prováděny se zapojením obyvatel a všech složek města. Ne že se někde bez výběrového řízení vyhrábne nějaký pan architekt a v uzavřeném kruhu vyvolených se něco naplánuje, aby si stavební firmy a strany a soukromníci mohli zase nasypat další peníze do kapes.
Bohužel, nejsme jediné město, jejichž samospráva takto postupuje; dnes jsem byla služebně na Mělníku a uviděla jsem výsledek tzv. druhé etapy revitalizace mělnického náměstí. Podle mě odstrašující příklad, jak se to nemá dělat. Pouhé dvě řady stromů, kovové lavičky z tyčí; sedněte si na ně teď v zimě a důvěrně se seznámíte se zánětem ledvin (kovové lavičky byly zvoleny i na mělnickém autobusovém nádraží, Mělník si na ně nějak potrpí, ačkoliv i u nás u učiliště byly vybrány dámami z odboru správy majetku), část laviček obkružuje kmeny stromů – odporuje to zásadě, že lavičky mají být proti sobě, lidé mají na sebe vidět, aby spolu mohli hovořit. Většinu náměstí zabírá obrovská prázdná plocha s kružnicemi, uprostřed nichž je skleněný kruh zřejmě v noci osvětlený. na první pohled je zřejmé, že paní architektka projektovala prostor s ohledem na jeho estetickou stránku, aby dobře vypadal z ptačí perspektivy, na plánu. K životu to zde není. Náměstí vůbec neláká k pobytu, není důvod, proč by zde měli lidé setrvávat, hlavně v létě při vysokých teplotách to bude lahůdka. Celá slavná revitalizace musela stát desítky milionů, výsledek je tristní. Kromě toho obchodníci ve středu města málem zkrachovali.
Jestli naši papaláši a úředníci dopustí, aby regenerace sídliště Na výsluní dopadla stejně, pak za to bude moci i netečnost a lhostejnost většiny občanů města a zbylých zastupitelů, kteří je nechají rozhodovat bez důsledné občanské kontroly.
v Brně to jde u nás NE!
Analýza zapojení veřejnosti do projektu
Revitalizace brněnských vnitrobloků
Město Brno se rozhodlo postupně zkvalitnit prostory vnitrobloků obytných domů tak, aby mohly sloužit krátkodobé rekreaci obyvatel. Návrhu řešení předcházela analýza míst a především komunikace s místními obyvateli. Výsledkem je popis důležitých kvalit míst, problémů a bariér. V další fázi budou architektonické studie představeny obyvatelům.
„Zapojení veřejnosti do projektu Revitalizace vnitrobloků nám velmi pomohlo při určování podmínek ideové architektonické soutěže. Zjistili jsme, že lidé, kteří v daném žijí či pracují, mají naprosto jasné představy o jeho fungování. Na řadu věcí, jako například, kde je příliš úzká silnice a nejčastěji dochází ke kolizi pěších s auty, bychom sami bez znalostí místních obyvatel nepřišli.“