Zastupitelé a radní rozhodují o našem majetku

Dokonce jim to přikazuje zákon, ale oni na něj příliš nedbají, jinak by bývalé zastupitelstvo (z něhož mnoho zastupitelů sedí i v současném) nepronajalo soukromé firmě zimní stadion za pouhou korunu s podmínkou, že město bude i nadále investovat do oprav a vybavení. Když si uvědomíme, že město koupilo stadion za velké peníze od Spolany, opravilo a zastřešilo, pak je to opravdu hazardní zacházení s majetkem občanů. Takových příkladů by bylo více; problém je, že nikde nenajdete soupis majetku města, pronájmy, komu a za kolik.

Kromě nemovitého majetku vlastní město i majetek movitý a rozhoduje, jak bude hospodařit s financemi. Každý rok na podzim začne městský úřad sestavovat rozpočet.

Rada města návrh posoudí (měla by ho dát k dispozici nejen výborům, komisím a zastupitelstvu, které rozpočet schvaluje, ale i občanům aby se k němu mohli třeba na veřejné besedě vyjádřit – jsou to jejich peníze) a než začne rozpočet upravovat a škrtat v něm, měla by si položit několik důležitých otázek:

* Co chceme, aby naše město OBČANŮM zabezpečovalo? Co chceme, aby bylo učiněno v dané oblasti?
* Jaké jsou základní podmínky, za kterých mohou být tato naše očekávání splněna?
* Co je třeba učinit, aby byly tyto základní podmínky vytvořeny?
* Jak zjistíme, že jsme je vytvořili?
* Kolik a jak bude třeba vydat prostředků k tomu, aby byly naše cíle naplněny?

Tyto otázky si klade tzv. výkonové rozpočtování. Jedná se o proces, ve kterém je rozpočet používán jako nástroj, který má podporovat rozvoj organizace a zvyšovat její zodpovědnost vůči veřejnosti. Základním principem je dohoda města s občany na výdajích z rozpočtu.

Město má několik možností, jak naplánovat hospodaření města.

U nás v Neratovicích se už odedávna preferuje tzv. přírůstkový způsob. To se k částkám z minulého roku něco přidá – vedoucí odboru vědí, že je lépe požadavky poněkud  nadhodnotit, něco rada ubere (zastupitelstvo se v rozpočtu nešťourá…) a zbude právě tolik, kolik odbor… potřebuje? Spíš kolik chce. Nikdo nezjišťuje, zda je požadavek oprávněný. Spotřebuje se právě tolik, kolik bylo schváleno.

Další způsob je časově velmi náročný a vyžaduje námahu. A ta je na naší radnici nežádoucí. Nazývá se způsob nulové základny. Nebere ohled na současnou výši nákladů, zjistí, jestli se má služba zajistit, v jakém objemu a jaké budou celkové náklady. A stanoví se částka.

Přístup  performance budgeting (rozpočtování podle výsledku) zjišťuje nejen to, zda využití zdrojů bylo efektivní a hospodárné, ale  také zda bylo dosaženo žádoucích účinků a cílů.

Podle metody  programového rozpočtování je rozpočet  sestaven ve struktuře, která uspořádá navrhované výdaje podle jejich výsledků, anebo do té míry, v jaké přispívají k dosažení záměrů města. Jenže to by město muselo mít nějakou koncepci nebo strategii, jakýsi PSER je na nic. V současnosti se spravuje město podle systému hup sem, hup tam, žádné plánování, to bylo už před lety zavrženo jako bolševické dědictví. Jediný cíl je nalít peníze do sportovců a dalších subjektů.

My, normální občané, se samozřejmě v rozpočtu moc nevyznáme. Před schválením nám ho sice radnice zveřejní, ale jen ve zhuštěné podobě, která nám nic neřekne. Něco namítat k rozpočtu až na zasedání zastupitelstva, kdy se můžeme zeptat na jednotlivé částky, je pozdě.

Proto slušná města s občany předem debatují o rozpočtu, aby se dohodli na tom, kolik město v příštím roce (raději ještě v příštích letech) vydá na:
- všeobecné veřejné služby (veřejná správa apod.)
- veřejný pořádek (hasiči, strážníci apod.)
- vzdělání
- péče o zdraví (veřejné zdravotnictví atd.)
- bydlení
- komunální služby
- na podnikání
- na ostatní běžné výdaje
- dotace a komu
- opravy
- projekty
- investiční výdaje – odůvodněné konkrétní záměry..atd.

Takže milí občané, je to na vás…….Buď nám bude město dál chátrat, nebo se dožijeme moudrého zacházení se svěřenými prostředky a město se stane příjemným místem k životu.