Ve středu 25. 3. se konalo v SD veřejné setkání k cyklodopravě

Neznám vás a pokud čtu vaše příspěvky kdekoliv, jsou často na hraně, velmi často i za ní, ale tentokrát s vámi souhlasím. Ze zásady nejsem na facebooku, důvody všeobecně známé, navíc pokud chci provozovat nerátky, psát články, pídit se na radnici po informacích (a je velmi složité je získat a vyznat se ve sděleních úředníků, u některých včetně starostky musíte předpokládat, že ze zásady a někdy z nevědomosti lžou, aby neztratili tvář, jak se domnívají) a ještě řešit zeleň za Spolek občanů Neratovic (bývalé sdružení, nyní v roli předsedkyně) nemám už čas plýtvat časem na nějaké obskurní sociální síti. Kdo na ní není, je vlastně vylučován ze společnosti. Jsou to hlavně určité skupiny intelektuálů, staří a chudí lidé a pod. Pokud je město a jeho vazalové všeho druhu vstřícné k občanům, zřizuje na webu diskuzní fórum s možností se ptát a dostávat veřejné odpovědi od kompetentních osob. Jedno z témat by měla být cyklodoprava ve městě, ne na nějakých dalších stránkách či fb. Vše by mělo být na webu města, na informačních tabulích v podobě letáků či oznamováno městským rozhlasem. Přátelské město si zve občany na pravidelná veřejná setkání, kde nejen uslyší, co už je hotovo a nelze změnit, ale jak lidé mohou zasáhnout do rozhodování SVÝCH zástupců. Ne těch nadřazených neomylných a arogantních jedinců, ale lidí, kteří naslouchají obyvatelům a hovoří s nimi. Zní to jako klišé, ale tak to má fungovat. Dokud nebude J. Zemanová postupovat tak, že si sama bude řídit a organizovat setkání občanů a řešit s nimi koncepci cyklodopravy, bude jen další figurkou na seznamu starostky Mrzílkové „aby lidi viděli, jak jsem dobrou starostkou“.

Obávám se, že email s návrhem zaslaný cyklokoordinátorce bez zpětné vazby a spolupráce a diskuze s ostatními účastníky není správný způsob, jak něco vyřešit. Jen týmová práce nad problémem nese výsledky. Jinak je to opět tolik oblíbený způsob mocenského rozhodování jednou osobou a to opravdu NENÍ cesta k přijatelnému a kvalitnímu vyřešení problému, který bude s uspokojením přijat veřejností.

Tedy jednou osobou, mám pocit, že hlavní osoba, která bude rozhodovat, je opět starostka, jak prokázala v mnoha jiných případech.

Tak po lopatě:jako příklad zvolme situaci, kdy se bude hledat nejvhodnější dřevina pro výsadbu na sídlišti v Nera. Někoho napadne, že by se měly vysazovat pouze sakury, které by byly charakteristické pro naše město. Napíše email (zatelefonuje) s návrhem koordinátorovi zeleně (předpokládejme, že nějaký existuje), který nemá odborné znalosti v arboristice – je profesí třeba mikrobiolog; nezasvěcencům se to zdá podobné, stromy nebo mikrobi, je to přece jedno. Koordinátor je nadšen, sakury se mu líbí a tak zařadí návrh do své koncepce, protože se mu zdá vhodný. Nikdo z veřejnosti ovšem neví, že email obdržel (koordinátor svou korespondenci nezveřejňuje) a návrh se objeví v koncepci výsadby dřevin. A nesmysl je na světě. Sakury totiž nesnášejí jílovitou půdu, která je zde jako navážka na sídlišti, a nedaří se jim v ní. Jenže to koordinátor neví. Je mikrobiolog a dřeviny a jejich požadavky jsou pro něj španělská vesnice. Jiná situace by nastala, kdyby místo emailu navrhovatel přednesl svůj návrh v pracovní skupině složené z různých profesí, bylo by pravděpodobné, že někdo na něj zareaguje a namítne, že sakury nesnášejí jíl a je nutné volit jiné druhy dřevin. Asi by se rozvinula debata a z ní by vyplynulo optimální řešení dřeviny vhodné pro výsadbu. Jasné? Tím jsem chtěla vysvětlit, že sdělovat koordinátorovi (emaily, i facebook, telefon a pod.) návrhy bez zpětné vazby dalších účastníků napříč odbornostmi, zkušenostmi a věkem, je kontraproduktivní a navíc konečné řešení není vytvářeno spoluprací, ale mocensky. Zvláště pokud budou mít rozhodující slovo úředníci a hlavně starostka. Tak nevím, jestli jsem to srozumitelně vysvětlila, pochopil jsi to?