Článek je 23 let starý. Informace v něm už nemusí platit.
Anna Spěváčková
Ať žije svobodná výchova
Vypráví se, že v pražském metru seděl mladík před matkou s dítětem, které mu vytrvale a škodolibě kopalo do tašky. Mladík se otočil a požádal matku, aby dítě napomenula, protože mu rozbije obsah tašky. Matka to odmítla s vysvětlením, že dítě nebude napomínat, protože ho vychovává svobodně. Mládenec se beze slov zvedl, vyndal s pusy žvýkačku a se slovy: „Také jsem byl svobodně vychováván“, ji přilepil dítěti na brýle a vystoupil z metra.
Na tuto příhodu jsem si vzpomněla ve chvíli, kdy jsem jela dopoledne do Prahy.
V Nerabusu se sešly dvě svobodně vychovávající matky. Jedna s dítětem tak dvouletým,
druhá s dvěma dětmi, starším děvčetem a malým chlapcem. Ta první měla co dělat
už na zastávce. Dvakrát dítě vběhlo do silnice. Chudák řidič, který by projížděl,
neměl šanci auto ubrzdit. Dítě si dělalo co chtělo. Matku absolutně neposlouchalo.Pokud
ho napomenula, sjelo ji zlým pohledem. A ta toho raději nechala. Když přijel
autobus, matka si sedla a dítě si v poloprázdném autobuse stouplo k prostředním
dveřím a odmítalo místo opustit. Stačilo by trochu prudčeji přibrzdit. Ale matka
nechala stát dítě svobodně na plošince. Druhá z matek, zřejmě stejně smýšlející,
se radostně smála, když její potomek stál za jízdy na sedadle – v botách – zády
ve směru jízdy a byla na něj očividně hrdá. Celou cestu jsem litovala, že nemám
v puse žvýkačku.
Je to smutné, když neumíme vychovat děti
A vymstí se to budoucím generacím. Ono vychovat dítě nejde jen tak mimochodem. Člověk se nad tím musí neustále zamýšlet, snažit se, být důsledný. Dá to velké úsilí, ale rozhodně se to vyplatí. Poznáte to ve stáří. Jak má ale vychovávat někdo, kdo sám nebyl moc dobře vychovaný? Dnešní hektická doba, kdy všechno plyne a neustále se mění potřebuje nějaké zakotvení. A tím zakotvením by právě měly být určité základní morální hodnoty vštěpované právě výchovou. Nejhorší je, že nad takovými otázkami se zamýšlejí spíše ti, co vychovávají dobře. Jak zainteresovat ty „volnomyšlenkářské“ (čti lehkomyslné) rodiče, aby se nad takovými otázkami zamysleli a slevili ze svého pohodlí a věnovali se přípravě svých dětí na život?
Občas i řezat a řezat!
On ten „zhmotnělý Makarenko“ nebyl k zahození a rozhodně byl mnohdy tím nejúčinnějším a nejpřímočařejším řešením. Naši předkové nebyli úplní blbci!
Přísně avšak s láskou
Po přečtení této příhody mi na rtech vyskočil úsměv, opravdu jsem se tomu musela zasmát a docela jsem obdivovala mladého muže z příhody, že skončil jen u žvýkačky. Smích mi už ale na rtech nevyskočí při uvědomění si, že takových dětí je dnes bohužel více a více. Člověk se občas musí držet a říkat si, že za to nemůžou děti, ale rodiče. Myslím si, že tahle doba je v mnohém lepší, avšak je pravda, že něco na té rákosce bylo. Osobně volím tu cestu výchovy: přísně avšak s láskou. Zdá se to neslučitelné? Naopak. Přeji vám všem pevné nervy při prožívání podobných situací.