Počkáme, až spadne

Jaro přišlo do města. Stromy se zazelenaly, tráva povyskočila a zakryla odpadky a špínu. Zeleň ohleduplně zakryla i chátrající budovu školky na Urxovce. Před pár lety ji město bez předchozího varování zrušilo. Městské moudré hlavy ani nepřemýšlely, co s ní bude dál. Podle hesla „Po nás potopa“, zůstala budova prázdná. Ale jen vytápět takovou škatuli stojí víc peněz, než by se laik domníval. I přemýšleli otcové města, co s ní. „Uděláme z ní azylový dům pro matky s dětmi“, žádala Charita. Ale nepochodila. Vedení města Charitu nemělo rádo, nejraději by ji zrušilo.

Dalším zájemcem byla stavební firma, která na pozemcích školky naplánovala postavit nóbl byty a velký kus současného hřiště přeměnit v super areál pro movité občany. Ale ani tento plán (naštěstí) nebyl schválen. Mezitím budova chátrala, odlupovala se a praskala. Zahrada kolem zarůstala býlím a buřinou. Ještě jednou se zableskl paprsek naděje na využití školky. Zastupitelstvo ji celou přikleplo Záchranné službě, která po povodních ztratila svou výjezdní základnu v bývalé poliklinice u Spolany. Ale pro Záchrannou službu je budova příliš veliká, stačil by jí pouze přístavek s bytem správce. ZZS danajský dar nepřijala, ačkoliv město ji pronajalo Záchranné službě za symbolickou korunu.

Co bude s budovou školky dál? Můžete se přesvědčit, že velmi rychle spěje k totální zkáze. Na co nestačí příroda, dokončí vandalové. Ale možná, že na to někdo čeká. Školka spadne sama a pak se pozemek i se zbořeništěm prodá stavební firmě, která zde postaví super nóbl areál s byty, squoshem, garážemi, tak jak už jednou plánovala. A možná si někdo namastí kapsičku.