Žlutočerná tma…

Informovala jsem se před chvílí u pana Měchury z 1. polabské, tak zatím se ví cca o 15 stromech, nejhorší je asi pád topolu na Márovu pizzerii, jsou rozbité lavičky a zábradlí, u Kesslerovy lakovny padla vrba na auto připravené na lakování, nějaký strříbrný smrk, asi tři borovice v lesíčku atd. Žádné větší materiální škody, tak jsme z toho s ohledem na tu hrůzu vyvázli celekm dobře, Naštěstí se mi podařilo vydyndal nějaké větší peníze na výsadbu zeleně, něco z toho padne na inventarizaci zeleně, kterou potřebujeme jako sůl a zbytek se vydá za nové stromy. Doufám, že zase nenastane vlna kácení, co bychom si v těch vedrech, co nás ještě v budoucnu čekají, počali bez stínu stromů, chtěla jsem prosadit popínavou zeleň, aby zchladila panelákové stěny, ale město nic takového nehodlá podporovat a tak nezbývá, než se obrátit na jednotlivá družstva, ale většina jejich představenstvech trpí v tomto ohledu pověrami atmářstvím – lezou po ní myši apavouci a létají z ní mušky…no ani nemluvím.

Na inventarizaci se již pracuje, měla by být snad prý do srpna hotová, pak potřebujeme dlouhodobý plán výsadby zeleně podle současného stavu dřevin, ne vykácet a pak nasadit, ale již teď vysadit nové stromy a postupně odstraňovat nemocné, těžce poškozené a nevyhovující. Ale na to potřebujeme nezávislého odborníka, který se nezalekne politických a místně podnikatelských tlaků. Dokud ovšem nebude oddělena samospráva a státní správa, vždy se budou klepat úředníci o svá teplá místa a budou lomit svoje hřbety. Není možné, aby starosta řval na úřednici, že si dovolila nařídit náhradní výsadbu za pokácené dřeviny.
Takže na radnici potřebujeme odborníka na městskou zeleň, není možné, aby o ní rozhodovali laici. O stavu zeleně u DDM, kde byly vyvráceny dva mohutné akáty, prohlásil pan vedoucí odboru školství, že je přestárlá a v havarijním stavu. Ve vší úctě k panu vedoucímu se domnívám, že posoudit, zda jsou dřeviny tzv. přestárlé a v havarijním stavu by měl odborník, dendrolog. Stejně tak je do budoucna neudržitelné, aby na radnici měly na starosti zeleň úřednice ze správy majetku bez příslušného přírodovědného vzdělání. Bohužel, ani odborník nemůže zaručit, že strom se ve vichřici nevyvrátí nebo nezlomí. Podloží v Neratovicích je ve většině případů písek, kolem paneláků navážka všeho možného včetně panelů, poryvy větru tak nezvykle silné, že strom se vyvrátí nebo zlomí. Je to jen živý organismus a my lidé nejsme schopni vždy odhadnout jeho možnosti. Podle některých klimatologů se bude intenzita a četnost bouří zvyšovat, rychlost větru by dokonce měla dosáhnout 220 – 250 km/hod., tornáda a podobné jevy budou naprosto běžné. Ale kvůli tomu se přece nemůžeme zbavovat stromů, musíme jich zachovat maximum právě kvůli zvyšující se koncentraci CO2, je ovšem nutné, aby byla vypracována studie plánu péče o stromy a obnovy zeleně v Neratovicích. Ovšem ne aby to dopadlo jako studie zeleně na Kojetické a na náměstí, kde autorka navrhovala vykácet vše a pak nasadit zeleň novou. Takto se to v cizině nedělá. Zatímco doposud byla zeleň vysazována bez jakékoli koncepce, musí být ve výsadbě nastolen řád a představa, jak by měla zeleň v Neratovicích vypadat. Jak už zde někdo uvedl, o zeleň je nutné se pečlivě starat. Péče musí být prováděna včas a s odpovídající intenzitou, včasný a vhodný řez dokáže prodloužit perspektivu stromu i o několik desítek let.

Problém je, že město doposud po 1. Polabské soustavnou a odbornou péči o dřeviny nepožadovalo ani ji nekontrolovalo.

P.S.: Lidé by se měli také naučit chovat se ve vichřici. Při té nejhorší čině kráčelo několik mladíků po chodníku pod stromy naproti Na Výsluní. Kdyby se stromy vyvrátily a nebylo by to nic divného, byly ohnuté v pravém úhlu, všichni by křičeli :Pokácet, pokácet. Ale že se ti pitomci neschovali někam na tu půlhodinku či jak to dlouho trvalo, nad tím by se nikdo nezamyslil. Prostě klima se mění a my se musíme přizpůsobit. Každý musel vidět, že se blíží něco hrůzného, když obloha zčernala a zežloutla. V krajinách, kde řádí hurikány, také nelezou ven, ale jsou ukrytí doma a modlí se.

Po přečtení několika příspěvků jsem došla k názoru, že Neratovicím by prospělo:

Rozdělit město na část se zelení, kde by žili lidé, kteří si uvědomují, že život v domech obklopených stromy je zdravější, bohatější a kulturnější i za cenu toho, že strom se může vyvrátit nebo zlomit, neboť to není stabilní předmět, ale živý citlivý organismus. V druhé části města kompletně a důsledně vybetonované bez jediné travičky by žili primitivové a nevzdělanci jako F. Lang a pod.

Ale teď už vážně. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že smršť přišla nenadále. Půl hodiny před ní se už obloha zatahovala a žloutla hrůznou barvou, takže bylo zřejmé, že se chystá něco velmi zvláštního. Jen lidé totálně odtržení od přírody, kteří nejsou schopni vnímat změny kolem sebe a nechápou, že takové úkazy s sebou přinášejí jevy neobvyklé a nebezpečné, včas někam nezalezli. Nebyla to první bouřka ani vichřice, která nás postihla a jinde v republice už měli s podobnými jevy katastrofální zkušenosti, o čemž jsme samozřejmě věděli z tisku, internetu, televize a ze zkušenosti, snad kromě malých dětí. Nám se bouřky zatím naštěstí vyhýbaly, ale ve čtvrtek bylo jasné, že jde do tuhého. V takové situaci rozumný člověk vyhledá jakýkoliv úkryt a schová se. Třeba v obchodě, proč ne. Meteorologové věděli, že se napříč republikou pohybuje pás velmi intenzivních a razantních bouřek doprovázených nebezpečnými jevy a kdo má přístup na internet, mohl postup fronty sledovat na radarových snímcích, nicméně nebylo by od věci pro příště informovat města a obce, které leží bouřkám v cestě a ty by měly městským rozhlasem varovat obyvatele, aby vyhledali úkryty, nepohybovali se pod stromy, zavřeli okna, připevnili volně ložené předměty a pod. K čemu máme městský rozhlas? Aby jsme se každou první středu v měsíci přesvědčili, že funguje. Někdo opravdu potřebuje připomenout, jak se má chovat. Vzpomeňme si na babičku v Líbeznicích, která ve vichřici šla s vnučkou na hřbitov a tu zabila ulomená větev. Přesto Líbeznice nepokáceli své dřeviny, jen snížili výšku některých starých stromů. V poslední době jako by lidé ztratili obezřetnost a měli pocit, že se nemůže nic stát. Dva případy těžce zraněných malých dětí při sekání trávy, utopený vodák na raftu při povodni atd., atd. Lidé jako by byli plni pýchy a domýšlivosti na domělou schopnost lidstva ovládnout přírodu, jenže právě pýcha v nich oslabí bdělost a ostražitost.