Na radnici stále vlaje ukrajinská vlajka

…Pokud tedy někdo argumentuje tím, že máme zvýšit bojové úsilí v konfliktu Ukrajiny s Ruskem, jinak to dopadne jako v roce 1968 a obsadí nás Rusové, tak to nějak nesedí. Nás obsadily armády více zemí, jedním u okupantů byla Ukrajina, která tehdy neměla suverenitu, ale měla subjektivitu a vliv. Nikde jsem nenašel byť zmínku o tom, že by se ukrajinské politické nebo vládní vedení „šprajclo“ podobně jako Jugoslávie nebo Albánie. Takový pan Foltýn, pokud by to nebyl blbý lampasák a místo večerní univerzity klimatického marxismu-thunbergismu na Aspenu si o tom něco načetl, by nám musel říct, že máme podporovat Ukrajinu, abychom nedopadli jako v roce 1968, kdy nás tatáž Ukrajina pomáhala rusákům obsazovat. To by znělo ale vážně divně. Jak rád říkám, z tohoto rohu k nám nikdy nic pozitivního nepřišlo.

Kdopak se ještě podílel na sovětské invazi v roce 1968? Pátá kolona. Kolik lidí v ČSSR vědělo, že k invazi dojde? Těžko říct, ale musely jich být desítky až stovky. Zhruba od 18. srpna dostávala komunistická vláda různými diplomatickými kanály informace, že v řádu dnů dojde k vojenské invazi, ale nikdo nijak nereagoval. Tímhle se prakticky ukázalo, že „reformní frakce“ měla sice hodně keců, ale žádnou faktickou moc, jinými slovy, jak slabý Dubček byl.

Doporučuji studium chronologie událostí 21. srpna. Klíčovou roli v praktickém uskutečnění invaze a převzetí kontroly nad zemí sehrála StB, která zajistila plynulé převzetí kontroly nad institucemi a médii. Hlavní roli hrál náměstek ministra vnitra Šalgovič, nicméně celá struktura ministerstva vnitra se velmi pružně přidala na stranu okupantů. Z odkazované chronologie je vidět, že byli až ďábelsky rychlí, těžko si představit, že by tato operace nebyla předtím intenzivně plánována a nacvičována.

Ministr obrany Dzúr se před estébáky posral do kalhot a de facto zemi svými rozkazy okamžitě a střelhbitě demilitarizoval. Stačilo mu k tomu tvrzení, že invaze probíhá se souhlasem vedení KSČ. Největší sranda na tom byla, že Dzúr byl z počátku reformista a dokonce přítel Dubčeka, ale pak zaujal „správný postoj“ a ve funkcích se udržel.

Takže když to zase shrneme, „květinku demokracie“, která nebyla květinkou a neměla s demokracií nic společného, nezardousila ruská armáda, ale armády okolních zemí za vydatné pomoci domácího ministerstva vnitra.

Rychlost, s jakou operace Dunaj proběhla, udělaly dojem i na vojenské představitele NATO.

https://dfens-cz.com/68-pohadka-o-zaslapane-kvetince/