WC na městském úřadě v Nera a v Kralupech

Tak to srovnejme. V Nera navštěvuji WC pravidelně, tedy když jdu navštívit nějakého úředníka či samosprávného čunitele, do Kralup zavítám tak jednou za 14 dní, mám tedy přehled o stavu a vývoji oněch zařízení. Začnu Neratovicemi. Vpravo od vchodu je na dveřích ne příliš nápadná cedule oznamující, že je zde WC a kde je klíč od bezbariérového záchodu. Vlezu dovnitř, vlevo jsou policajti, rovně oddací síň a vpravo na konci chodbičky nenápadně umístěné veřejné WC. Jelikož se cítím být ženou, vejdu na ženy. Přivítá mě nepříliš vábná ošoupená vykachličkovaná místnost, s občas popraskanými stěnami (na mužích jsou praskliny, že tam lze strčit ruku), tři kabinky, ale jen jedna je otevřená. Toaletní papír občas je, jindy není. Vykonám co je třeba. Vyjdu, Je zde na umyvadle (je jich naštěstí více) tekuté mýdlo, malinké zrcadlo na parapetu vysoko umístěného okna, na utření rukou NIC. To je reprezentativní neratovické WC. Když zde byly radní z kraje, byly zděšené.

V Kralupech je v přízemí na chodbě veliká cedule s velkými písmeny a šipkami – veřejné WC. Vejdu do předsíně (vpravo muži,invalidní WC a přebalovna) s velikým zrcadlem od stropu k zemi,vejdu do části pro ženy s umyvadly,zrcadly a tekutým mýdlem, papírovými ručníky a velkým košem. Dvě kabinky s toaletními papíry. Je vše zde, co je zapotřebí, ČISTO, vymalováno, voňavo. Ale to není všechno. O kousek dál v hale je bistro či kiosek (na radnici!!!) s chlebíčky, zákusky, kávičkou a zase vše čisté se vzornou obsluhou. O kus dál v hale automat na kávu pro ty chudší. Venku na zdi radnice plakety družebních měst (někde už mají partnerská města, slovo družební je přece z ruštiny – družba=přátelství, ruština je nyní fuj. Už není ruské vejce ani ruské kolo. Není Puškin ani Tolstoj, zmizel Čajkovskij i Šostakovič…). U nás ani nevíme, že naše hm…přátelské.. město je jakýsi německý Radeberg…