Anna Spěváčková, autorka webu
Jak dlouho ještě budou fungovat nezávislé weby?
Nezávislé soukromé naprosto neziskové webové stránky neratky.cz od roku 2000 šíří informace o dění ve městě a čas od času i o situaci ve státě. Podle ústavy a Listiny základních práv má každý právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice. Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována. Tak.
Nikde se zde nezdůrazňuje, že to nesmí být něco, co někdo považuje za dezinformace. Nakonec, jak je od sebe rozeznat, ne?
Přesto pracovníci Úřadu vlády ČR a ministerstva vnitra vypracovali plán na boj s dezinformacemi. Stát by mohl jejich šiřitele stíhat, odstřihnout takové weby od reklamy státních institucí nebo desítkami miliony korun podporovat nezávislá média, která se snaží dezinformace potírat. (Co je dnes dezinformace, může být zítra informace. pozn. A.S.).
Současný vládní zmocněnec pro oblast dezinformací Michal Klíma by se pak mohl stát národním gestorem této politiky a určovat způsob, jak s takzvanými fake news bojovat. V první polovině příštího roku by měl vzniknout zákon určující podmínky, za kterých mohou být zablokované konspirační stránky na internetu. V plánu je také zákon umožňující policii stíhat záměrné šíření dezinformací. „Předloží se vládě návrh zákona doplňujícího trestní zákoník o trestnou činnost vědomého a záměrného šíření dezinformací s cílem významně poškodit demokratický charakter státu či jeho klíčových bezpečnostních zájmů,“ píše se podle serveru v dokumentu.Experti doporučují rovněž podporovat 50 miliony korun ročně neziskové organizace, které se zabývají bojem s dezinformacemi. Sto milionů korun ročně by pak měla dostávat nezávislá média, která v boji s fake news pomohou. „Považuji pomoc profesionálním zpravodajským a nezávislým médiím v této oblasti za velmi důležitou. Stát by měl zaměstnat i více odborníků na dezinformace.
Kam to spějem? My starší už několik totalit pamatujeme, některé z vyprávění…
co je to dezinformace????
Prav prostor: Jak bude prokázáno, že šlo o dezinformaci? Kolik dezinformací se časem ukázalo být pravdivých a naopak? A u kolika to není možné rozhodnout a patrně ještě dlouho to možné nebude, protože například poznání toho onemocnění Covid je stále nedostatečné? Kdy jde o dezinformaci a kdy o názor na základě nepodložené nebo mylné informace? Kolik takových denně čteme v novinách?
A pokud chce někdo poškodit demokratický charakter státu či jeho klíčové bezpečnostní zájmy, je pochopitelně stíhatelný už za současné právní úpravy. Není třeba vymýšlet nové zákony nad ty existující, aby bylo možné sankcionovat toho, kdo chce nějakým teroristickým útokem odstranit zvolené představitele, nebo kdo vyzradí utajované informace nebo nějak brání průběhu svobodných voleb.
Neučiní-li nic takového a nedopustí-li se dotyčný ani jiného přečinu proti našim zákonům, pak je mu Listinou základních práv a svobod zaručeno publikovat cokoli, co publikovat chce /2/. Nikde se v té Listině nepíše o tom, že by snad musel prokazovat, že publikuje pravdu. Je totiž důležité chránit i právo publikovat lež, a to dokonce i vědomou lež. Jen tak mohou být lež a lhář odhaleni. Jakýkoli „boj proti dezinformacím“ je prostě a jednoduše cenzurou, byť by cenzor byl přesvědčen o svém morálním právu tu cenzuru provádět. A cenzura je podle Listiny základních práv a svobod, součásti našeho ústavního pořádku, nepřípustná. Je to tam černé na bílém, jiný výklad prostě neexistuje. Kdo tedy zavádí nové právní normy, aby bojem proti dezinformacím „ochránil demokratický charakter státu a jeho klíčové bezpečnostní zájmy“, ten zkrátka v dokonalém rozporu se svým tvrzením obojí ohrožuje.
Dezinformace
Dobrý den, paní magistro,
tento a podobné návrhy jsou důsledkem debilizace společnosti. Kdyby tam nahoře seděl někdo intelektem alespoň blízký lachtanovi, věděl by, jak s dezinformacemi bojovat. Tou cestou je vzdělaná společnost. Schopnost kvalifikovaného kritického myšlení. Na to mají jít peníze, na vzdělání. Ne na zavírání úst.
S úctou
Dr. Novák
Ty vaše nezávislé nenávistné weby
Paní Spěváčková, běžně se do politiky nemíchám ale teď udělám výjimku. Nezávislá žurnalistika je samozřejmě páteří svobodného a demokratického státu, ovšem to, co někteří považují za nezávislá média není nic jiného než výplach mozků, za který by se nestyděla nejedna sekta.
Sám jsem byl několikrát svědkem jak čtenáři těchto plátků byli agresivní v ordinaci, dožadovali se anti-parazitika pro koně a poté, co jsem se jim snažil jejich bludy rozmluvit, jsem zažil takové reakce, že jsem pomalu kýval na sestru, aby zavolala policii.
Čipy v očkováni, ilumináti, ještěří humanoidi z vesmíru, kteří tajně ovládají naše politiky, panslavismus, který se na rozdíl od národního obrození už nemůže vymlouvat na neznalost poměrů v samoděržaví, odmítání testování, neschopnost si nasadit roušku ani vedle 90leté paní, která sedí vedle v čekárně.
To je důsledek vaši alternativních pravd (normálním jazykem nazývaných lžemi, klamy a halucinacemi). Manipulace lidí s podprůměrným intelektem ale zároveň i velmi vzdělaných jedinců, kteří mají ale přirozené sklony k paranoie.
Nevím, jestli jejich potírání tímto způsobem je správný nápad, internet je velmi anonymní a těžce stíhatelný, ale něco se s tím dělat musí. Na druhou stranu si dokážu představit zneužití takového nástroje v rukou nějaké budoucí vlády. Je to těžké no.
A mimochodem podle četných analýz jsou tyto alternativní weby mocným nástrojem zahraničních zpravodajských složek.
Doufám, že můj příspěvek bude schválen v duchu svobody projevu, kterou tak bráníte. Nenapadám vás, neurážím, jen sděluji svůj názor a zkušenosti s lidmi, kteří alternativní pravdu denně konzumují.
co na to odpovědět…
Vážený pane, až budou všechna veřejnoprávní média šířit pravdu a nic než pravdu – nebudou lhát, zamlčovat a překrucovat skutečnost – nebudou potřeba alternativní weby, které vy opovržlivě nazýváte plátky.
Samizdat
Dobře jste to napsala, paní magistro,
dnes už asi většina lidí nepamatuje, jak to bylo s informacemi za totality. Jak se cyklostylovala zakázaná literatura, jak se pašovala ze zahraničí, jak se půjčovala z ruky do ruky, až se často papír rozpadal.
Nebo jak do roku 1988 probíhalo rušení zahraničních stanic, Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy atd., neb se jednalo o dezinformace.
A dnes se do té doby vracíme? Budeme určovat co je možné číst, poslouchat, a co ne? Běžte se s tím bodnout, lidé nejsou hlupáci, kteří potřebují pořád vodit za ručičku.
Dr. Novák