Co budu prosazovat?

Jak již jistě víte, znovu kandiduji do zastupitelstva města a to opět za SPD. Mojí cílovou skupinou budou samozřejmě senioři, což je pochopitelné vzhledem k mému věku. Letos v únoru mi bylo 78 a mozek mi pořád dobře slouží. Budu prosazovat důležité věci, hlavně zlepšení komunikace radnice s občany a zapojení občanů do rozhodování. Rozevírá se mi v kapse kudla, když rok co rok radnice předloží zastupitelstvu rozpočet, ve němž jsou už připraveny investice, vybrané vedením města za zavřenými dveřmi bez diskuze s občany a opozicí, a to včetně plánovaných řádně přestřelených nákladů. Jakmile zastupitelé rozpočet schválí, jsou investice připraveny k realizaci. Projekt, územko, stavební povolení, zhotovitel. Bez možnosti něco změnit nebo nevhodnou či zpackanou investici pozastavit. Budu ze všech svých sil podporovat zahrádkaření, ne komunitní zahradničení, které se v našich poměrech neosvědčilo. Je vhodné pro domovy seniorů nebo domy s pečovatelskou službou, kde vysuté záhony umožňují bezproblémové pěstování několika rostlin, ale k částečnému uživení nestačí. To může zajistit jen zahrádka v kolonii: brambory, pnoucí fazole, tuřín a pod., to už má nějaký význam. Jenže naše město nemá rádo zahrádkáře, dává přednost developerům, je z nich větší užitek. Našla jsem hezký článek na dvojce rozhlasu, přikládám. Lépe bych to nevymyslela.

Cituji: „Zahrádkaření je pro společnost dobré. Jsou ale mýty, že jsou zahrádky socialistickým přežitkem. A to vede k tlakům na jejich rušení,“ upozorňuje vědec v Blízkých setkáních. V rozhovoru s moderátorem Vasilem Fridrichem se zamýšlí i nad tím, jestli je zahrádkaření zrcadlem společnosti, zda jsou skupiny kutilů v harmonii nebo jaká je jeho vědecká kariéra.

„Že je zahrádkaření ryze český fenomén je mýtus. Stejně jako to, že zahrádkaření do moderního města nepatří nebo že si zahrádkáři privatizují veřejný prostor,“ vypočítává. „Existuje ale bezpočet výzkumů, které ukazují, že zahrádkaření jako fenomén je pro město a společnost dobré.“

Přesto je rušení zahrádkářských osad poměrně časté a u lidí se nesetkává s pochopením. Hlavní důvod je ten, že už mají k danému místu úzký vztah. „Otázkou je, jestli ve městě existuje nějaký prostor, kde si k němu můžeme budovat vztah podobně intenzivní,“ zamýšlí se Petr Gibas.

„Pokud chceme, aby se ve městech lidem dobře žilo, měli bychom začít uvažovat, jestli tohle není způsob, jak vztah k městu podpořit. Spousta výzkumů ukazuje na různých rovinách, že zahrádkaření je pro město dobré.