pohroma

Paní Jelínková, nová pracovnice odboru ŽP – veřejná zeleň – (paní Vaculová odešla, ale o tom ještě budu psát podrobněji) mě na mou telefonickou žádost informovala o stromech padlých v dnešní vichřici. Jeden javor padl u Tesca, druhý strom je borovice – v lesíku Mládežnická. Mimochodem, co nezpůsobí vichřice a smršti, dodělá lesák ing. Marek při plánované „revitalizaci“. Není možné ovšem zapomenout na město, které si celou tuto taškařici objednalo. Tím nemíním orkán, ale totální zásahy do klimatického a ochranného lesíku.

Včera 10. 2. 2020 hasiči v počtu dvou aut likvidovali na Skalkách stržený plech ze střechy trafačky, nebo co to je. Pak za mohutného houkání odjeli přes ulici 28. října kamsi do dáli.

Dnes jsem v lesíku u městského úřadu napočítala čtyři upravené plochy, na nichž rostly stříbrné smrky vyvrácené vichřicí Sabine. Nedivme se, smrky nemají uzpůsobené kořeny k získávání vody z hloubky, a tak je mají rozložené těsně pod povrchem, aby zachytily vodu ze srážek a mohly současně dýchat (což udivuje mnoho lidí, kteří se diví: „Copak kořeny dýchají?“ Kupodivu ano, dokonce dýchá celá rostlina, je to přece živý organizmus jako my, lidé), ale bohužel jejich stabilita je nevalná, neboť vyrůstají v písku. Stačí prudký závan a jdou k zemi. Přesto to není důvod k tomu, aby byly zlikvidovány. Všechny stromy a keře, které nyní máme kolem sebe, ochlazují v létě rozpálené město, zvlhčují prostředí, zachycují prach a tlumí hluk. To, co se nyní vysadí (tedy doufejme, že se vysadí), je určeno pro naše potomky.