Popište mi ty špičkové automobily a traktory, o které se na Západě prali. A s technickými specifikacemi. Zetory, co nechtěla ani Libye, super auta Škoda 120, co nechtěli ani v Rusku. Soběstačnost… Ano, Československo mohlo být do značné míry sobestacne… Úplně nikdy, to nebyl žádný stát. Kdyby… Kdyby polovinu produkce necpalo do SSSR, hladové země, co jen zbrojila. Kdyby další produkci necpala do arabských zemí, coby podporu „mezinárodního delnickeho hnutí“ (podporu terorismu). Jó zapomněl jsem na tanky. Sýrie s nima pořád jezdí. A z žádného „odběratele“ jsme ještě neviděli ani korunu. To jsou ty pohledávky…
nevěřícný čtenář
Lze souhlasit s konstatováním, že několik výrobků z bývalého Československa bylo celosvětově na vysoké úrovni. Ale většině lidí, kteří minulou dobu zažili, je jasné, že to v žádném případě nemohlo ekonomicky zachránit a spasit ekonomiku a ten marasmus, který tu vládl před rokem 1989.
Petr Paseka
Přesně tak
Něco málo výrobků ze Škody Plzeň bylo schopno konkurovat i na západě. Bylo jich tak 5% celkové produkce. Sklárny a Plzeňský pivovar to nemohly zachránit. Náš průmysl byl orientován pro export do sovětského bloku, Sýrie, Libye atd. Oplátkou jsme z rozkazu Moskvy dovazeli např. sovětskou železnou rudu, 3x prebranou hlusinu, ze které se dala vytavit max. ocel třídy 10 (bez záruky složení), tzv. kastrolova. Nákladní automobily Tatra, výkonné, spolehlivé, ale technicky zastaralé. Odběratele: Sovětský svaz, Libye. Dodnes za ně dluží. Škodovky z Mladé Boleslavi, karosovane nuceně dovezenými plechy z Rumunska, rezavely na vagonech odstavenych v chotetovske železniční stanici. Nikdo je nechtěl ani na splátky. A tak bych mohl pokračovat. Tu dobu dobře pamatuji, jsem původní profesí dopravak a zčásti strojar.
Petr Paseka
A malý dovětek z nedávné historie
Uranovou rudu, kterou nám Sovětský svaz vybrakoval v 50.letech, bychom tehdy mohli prodat na světových trzích za cca 90 miliard dolarů. Zdůrazňuji, že dolarů v kursu 1950.
Kde jste ty bláboly sebral?
Na vysoké škole KSČ?
Moc prosím
Popište mi ty špičkové automobily a traktory, o které se na Západě prali. A s technickými specifikacemi. Zetory, co nechtěla ani Libye, super auta Škoda 120, co nechtěli ani v Rusku. Soběstačnost… Ano, Československo mohlo být do značné míry sobestacne… Úplně nikdy, to nebyl žádný stát. Kdyby… Kdyby polovinu produkce necpalo do SSSR, hladové země, co jen zbrojila. Kdyby další produkci necpala do arabských zemí, coby podporu „mezinárodního delnickeho hnutí“ (podporu terorismu). Jó zapomněl jsem na tanky. Sýrie s nima pořád jezdí. A z žádného „odběratele“ jsme ještě neviděli ani korunu. To jsou ty pohledávky…
Lze souhlasit s konstatováním, že několik výrobků z bývalého Československa bylo celosvětově na vysoké úrovni.
Ale většině lidí, kteří minulou dobu zažili, je jasné, že to v žádném případě nemohlo ekonomicky zachránit a spasit ekonomiku a ten marasmus, který tu vládl před rokem 1989.
Přesně tak
Něco málo výrobků ze Škody Plzeň bylo schopno konkurovat i na západě. Bylo jich tak 5% celkové produkce. Sklárny a Plzeňský pivovar to nemohly zachránit. Náš průmysl byl orientován pro export do sovětského bloku, Sýrie, Libye atd. Oplátkou jsme z rozkazu Moskvy dovazeli např. sovětskou železnou rudu, 3x prebranou hlusinu, ze které se dala vytavit max. ocel třídy 10 (bez záruky složení), tzv. kastrolova. Nákladní automobily Tatra, výkonné, spolehlivé, ale technicky zastaralé. Odběratele: Sovětský svaz, Libye. Dodnes za ně dluží. Škodovky z Mladé Boleslavi, karosovane nuceně dovezenými plechy z Rumunska, rezavely na vagonech odstavenych v chotetovske železniční stanici. Nikdo je nechtěl ani na splátky. A tak bych mohl pokračovat. Tu dobu dobře pamatuji, jsem původní profesí dopravak a zčásti strojar.
A malý dovětek z nedávné historie
Uranovou rudu, kterou nám Sovětský svaz vybrakoval v 50.letech, bychom tehdy mohli prodat na světových trzích za cca 90 miliard dolarů. Zdůrazňuji, že dolarů v kursu 1950.