Dnes je slavné výročí

Den, kdy se Vídeň ubránila Turkům (12. září 1683)
Vyprošťovací armáda o síle 70 000 mužů se objevila ráno 12. září na výšinách severně od obleženého města. Turci, kteří během obléhání ztratili na 45 000 vojáků (takže jím zbylo „pouhých“ 155 000 mužů), se jí téhož dne postavili v bitvě, v níž se střetl jejich středověký princip skvěle vycvičených individuálních bojovníků s pokročilejším, na bojištích třicetileté války vybroušeným principem manévrování vojenskými jednotkami, složenými z ukázněných, kolektivně vycvičených vojáků.

Okolo 17. hodiny se pod palbou císařské pěchoty (na rozdíl od pěchoty turecké uměla střílet salvami) a dělostřelectva zhroutilo turecké pravé křídlo a střed. Poslední úder otřesenému protivníkovi zasadili obrnění polští husaři, svým způsobem boje stejně anachroničtí jako celá turecká armáda, nicméně od svého závěrečného útoku na levé křídlo a tábor fakticky poražené turecké armády považovaní (zejména polskými historiky) za zachránce Evropy před tureckým nebezpečím…
Turci v bitvě ztratili 10 000 padlých a 30 000 raněných. Zbytek armády, včetně velkovezíra Kara Mustafy, uprchl.

V dobytém tureckém táboře našli spojenci mimo jiné i hromady žoků kávových zrn, která původně považovali za krmivo pro velbloudy. Díky tomu si o dva roky později arménský obchodník Deodat otevřel ve Vídni první kavárnu v Evropě, zatímco jeden z vídeňských pekařů údajně začal na památku vítězství péct pečivo ve tvaru půlměsíce – croisanty čili naše rohlíky…

Historicky znamenala porážka před Vídní pro Turky totéž, co porážka u Toursu pro Araby – konec islámského dobývání Evropy a začátek boje o udržení dobytých území. Zatímco však Arabové byli z evropského kontinentu vyhnáni úplně, Turci si dodnes jako výsledek svého džihádu v Evropě udrželi alespoň Konstantinopol (Istanbul) s přilehlým okolím…