článek o hypermarketech

HN.IHNED.CZ 26. 8. 2005 00:00
SERIÁL HN: JAK SE MĚNÍ KRAJINA V ČESKU
Krabice, jež kdosi pohodil u Hradiště

Architekti jim posměšně říkají krabice pohozené na poli. V Uherském Hradišti, malém městě v centru Slovácka, je takových „beden“ k nalezení hned několik.
Město s třiceti tisíci obyvatel může posloužit jako stránka z učebnice, jak super- a hypermarkety zaplňují a mění krajinu.
Už dnes jich lze v Hradišti a nejbližším okolí napočítat šest, sedmá velkoprodejna je před dokončením, o dalších dvou se uvažuje. Bez pestrobarevných nápisů na štítech by jejich odlišení bylo téměř nemožné. Jsou si podobné jako vejce vejci. Nebo, jak říkají architekti, jako bedna krabici. Že stojí právě v Hradišti, je zřejmé jen podle hradu Buchlov, který se zvedá na západním obzoru.

Supermarket jako úlitba

Hradiště se jako příklad proměněné krajiny hodí i proto, že dva supermarkety si našly cestu až do blízkosti centra. Jeden vyrůstá na místě nábytkové továrny Ton, druhý už funguje v areálu bývalých kasáren, které chce město přestavět v další městské centrum. Přestože nevznikají na zelené louce, ale mezi městskými domy, od těch na periférii se neliší. Jsou to stejně jednotné nakupovací haly.
V samotném Hradišti to ale pohoršuje málokoho. „Tak jako v každém menším městě, i tady chybí kritické prostředí,“ míní ředitel hradišťských kin Jiří Králík. „Mluvilo se o tom, že v lokalitě, kde stojí Kaufland, vznikne velká rekreační zóna. Lidem to je ale jedno. Radnice tam podle mne nechala supermarket postavit jako takovou úlitbu. Obyvatelé budou moci nakupovat v blízkém obchodě, a za to se pak nebudou bouřit proti hluku z nedalekého stadiónu,“ hledá vysvětlení.
Na Králíkových slovech něco bude, v regionálních novinách není k nalezení ani jeden kritický článek, který by se pozastavil nad podobou velkoprodejen. Stěžují si jen malí obchodníci, kterým nízké ceny supermarketů – podobně jako v jiných městech – sebraly zákazníky.
Přitom o podobu obchodů by podle architektů mělo jít v prvé řadě a v Uherském Hradišti, zakládajícím si na historických památkách a vinohradnické tradici, dvojnásob. „Z urbanistického hlediska to není úplné zlo. Je lepší, že stojí ve městě, protože tak drží lidi v centru. Architektonicky to však zlo určitě je. Nebylo by nic těžkého, kdyby obcho

obchod byl skryt v přízemí bytového domu,“ nabízí řešení architekt Svatopluk Sládeček, který Uherskohradišťsko dobře zná.

Otevřené dveře všem

Jenže řetězcům se stavět obchodní domy, které by zapadaly do okolí, nechce. Je to dražší. Samy radnice jim navíc mnohdy vycházejí co nejvíce vstříc: velkoprodejna zaměstná několik desítek lidí, vznikne nové parkoviště a nákupní halu obvykle otevírají místní političtí lídři.
Tento scénář Uherské Hradiště zažilo. Radní si nenechali vypracovat žádnou studii, která by stanovila, kolik jejich město uživí supermarketů. Úředníci ani nevytyčili pravidla, jimž by musel obří obchod odpovídat. „Projekt prošel standardním procesem, vyjadřoval se k tomu i architekt města. Tyto konkrétní supermarkety mají svou typizovanou podobu pro celou obchodní síť,“ nepřipouští jakékoli pochybnosti místostarostka Uherského Hradiště Hana Doupovcová. „Vycházíme z trhu, tedy zákona nabídky a poptávky. Takové analýzy si zpravidla zpracovávají samy obchodní řetězce,“ odbývá dotazy.
Nejméně jedna věc ale při stavbách hypermarketů neplatí absolutně. „Typizovanou podobu“ je možné proměnit.
Například olomoucká radnice takový supermarket odmítla a do blízkosti centra si jej nepustila. Úředníci nevydali územní rozhodnutí a zdůvodnili to tím, že by prodejna firmy Lidl svým strohým vzhledem pokazila dojem z okolí. „Je to ryze účelová stavba, která nemůže ve městě obstát,“ napsali do dokumentů.

Invaze obchodů

češi SI OBLÍBILI SUPERMARKETY
Poslední výzkum zaměřený na nákupní zvyklosti v zemích střední a východní Evropy zjistil, že ve velkých marketech utrácí největší část peněz 70 procent Čechů. Oproti tomu v Maďarsku a Polsku je to pouhých 35 procent. Do tradičních obchodů zavítá 19 procent Čechů, každý desátý typy obchodů střídá.
Hypermarketový ráj v Česku
Na konci loňského roku stálo v České republice 162 hypermarketů. Při přepočtu na množství obyvatel zaujímá Česko první příčku ve střední Evropě. Ve stejném období na Slovensku zákazníky lákalo 75 hypermarketů a v Maďarsku 77 hypermarketů.
rychle Utracené miliardy
Padesát největších obchodních společností působících v Česku vyčíslilo tržby za loňský rok na 321 miliard korun. Každý Čech tedy loni měsíčně utratil v prodejnách největších obchodníků v průměru zhruba 2500 korun. Je to bezmála 14 procent průměrné měsíční mzdy.
Podle průměrné rodinné útraty a doby strávené v hypermarketu utrácejí Češi v takovém obchodě každou minutu třináct korun a šedesát haléřů.
okresy s

okresy s nejvíce markety*
1. Plzeň-město (354)
2. Hradec Králové (291)
3. Ústí nad Labem (270)
4. Most (261)
5. Karlovy Vary (259)
okresy s nejméně markety*
1. Vyškov (45)
2. Rokycany (38)
3. Domažlice (38)
4. Plzeň-jih (33)
5. Plzeň-sever (23)
* Číslo v závorce znamená počet čtverečních metrů potravinářských hypermarketů a diskontů připadajících na 1000 obyvatel daného regionu.
Zdroj: HN, Incoma Regional scan 2005

Možnosti tu jsou, chybí ale vůle, říká architekt

Zlín/PRAHA, 26. 8. 2005

Možnosti tu jsou, chybí ale vůle, říká architekt

Zlínský architekt Svatopluk Sládeček kraj v okolí Uherského Hradiště dobře zná. Za své projekty sbírá jedno ocenění za druhým, naposledy získal čestné uznání v soutěži Grand Prix architektů 2005 za kamennou rozhlednu na Brdu. „Možnosti, jak ovlivnit podobu supermarketu, tady jsou, chybí ale vůle,“ říká o invazi velkoprodejen.

HN: Když radnice čelí kritice, že povolují supermarkety, obvykle tvrdí, že nebylo vyhnutí. Opravdu neexistují možnosti, jak prodejny citlivě začlenit do krajiny?
Velkoprodejnám potravin s multikiny a věnci butiků se nelze ubránit. Musí se ale dosáhnout toho, aby vypadaly jako domy, aby stály v souvislé zástavbě. Dobrý příklad je Carrefour v Hradci Králové. Je to patrový dům, žádná rozplizlá potvora, což bývá případ obchodů, které mají pouze přízemí. Radnice donutila investora, aby použil tradiční hradecký materiál – drahé pálené cihly. A vida, pro řetězec to byla stále ještě přijatelná investice. Radnice ale musí mít vůli. Sílu ovlivnit podobu stavby má každá z nich.

HN: V západní Evropě mají vůli silnější?
Tam se mnohem více stavějí obchodní domy na patra, to znamená obchodní domy v pravém smyslu slova. Mnohem přísněji se tam pohlíží na územní plánování. U nás je benevolentnější přístup k územním plánům, na Západě je velmi obtížné vyjmout pozemek z půdního fondu. V Česku se mění územní plány jak na běžícím pásu. Na druhou stranu, supermarkety – ať děláme, co děláme – jsou pro území impulsem. Mělo by se s ním však pracovat tvůrčím způsobem, aby ten impuls, kterým je koncentrace nakupujících, nešel špatným směrem, to znamená za město na pole. Obchodníkům ovšem vyhovuje, že mají obchod na výpadovce, protože tam nakupující nic nerozptyluje. Je to ale krátkozraké. Všimněte si, že centra, která vznikala jako první, už moc živá nejsou. Lidé to mají jako hračku. Přestanou je bavit, a jdou do novějších. Z tohoto pohledu je potřeba supermarkety tlačit směrem k centru. Buď do původních starých objektů, třeba továren, nebo hledět, aby vznikaly patrové obchodní domy, které by odpovídaly okolní zástavbě.

HN: Co se supermarkety bude za pár let?
Historicky to není bez příměru. Když v době průmyslové revoluce začaly vyrůstat ve městech fabriky, bylo to podobné. Už tehdy se dalo snadno dopočítat, že se ty továrny za třicet či padesát let vyprázdní. I tak na ně dnes pohlížíme jako na nedílnou součá

Když v době průmyslové revoluce začaly vyrůstat ve městech fabriky, bylo to podobné. Už tehdy se dalo snadno dopočítat, že se ty továrny za třicet či padesát let vyprázdní. I tak na ně dnes pohlížíme jako na nedílnou součást vývoje města, přestože nevíme, co s nimi. Smysluplně se jich dá zachránit zlomek, zbytek se musí zdemolovat. Stejně tak supermarkety. Jejich živnost je mnohem nižší než životnost okolní zástavby. Za dvacet třicet let s nimi budeme mít stejné problémy jako s těmi fabrikami.

HN: Zboříme je a bude klid?
Spíš bychom se měli s tím fenoménem, když už jej známe, naučit pracovat. Ne se jen stavět na zadní.