Anna Spěváčková, autorka webu
Dnes slavíme 70. let od konce 2. svět. války.
V Neratovicích neslavíme nic. Kdyby nás náhodou osvobodili Američani, to byste viděli ten rambajz. Svoboda by poskakoval na pódiu v jazzovém rytmu za asistence Frieda, starostka by se natřásala v dobovém oblečení za zvuků americké písně Vyvalte sudy (v žádném případě ne Škoda lásky, o té už se nemluví). Ale Rudá armáda je nežádoucí, byli jsme Sovětským svazem ne osvobozeni, ale přepadeni, chudáci Němci byli oběti a Sovětský svaz agresor. Pomník osvobození Neratovic Rudou armádou naproti gymplu byl na pokyn kohosi odstraněn (asi by nesouzněl s Masarykem přes ulici), na skále v Lobkovicích je teď pomník národní revoluce, no alespoň to, Jakimov zmizel současně s ulicí. Cedulka na kašně – věnování Poláků neratovickým občanům, byla vyškrábána. (Teď možná by byla vzata na milost, když se Poláci zapojili do protiruských tažení a souhlasí s válkou). Ještě že proběhla krásná výstava. Jenže je už zavřená, stejně jako byla o víkendech. Mládež neví, že kdyby válka skončila vítězstvím Německa, nikdo z nás by neexistoval. Až zemře poslední pamětník války, nebude nikdo, aby upozornil na přepsané dějiny.
Paní Spěváčkové
A proč by se mělo slavit to, že dva a půl dne po kapitulaci Německa, přijela do opuštěných Neratovic kolona ruských vozidel? A vaše narážka na Američany je trapná. Já mám část rodiny od Plzně a věřte že moje prababička byla ráda, když se po revoluci mohlo slavit, že je Američané osvobodili. Skutečné osvobození rudou armádou či Američany se slaví tak kde k tomu je příčina.
Markovi
Pane či mladíku, je zřejmé, že jste nepochopil, co jsem chtěla textem vyjádřit. Zkuste si to přečíst ještě jednou, pořádně. Nenarážela jsem na Američany, ale na to, že když nás osvobodila Rudá armáda, nic se neslaví, kdyby to byla americká, bylo by jinak. Chápete? Protože nyní se na nás valí ze všech stran tvrdá antiruská propaganda a přesvědčování o agresivních choutkách Putina. Kromě toho jsem narážela na tupost některých osob u nás ve městě. Viděl jste neratovickou „oslavu“ zahájení jatek zvaných 1. světová válka? V čele Švejk, starostka asi coby paní Mullerová, pak závod, kdo vypije dřív pivo a lehký frivolní program. Kdyby povstali padlí z Velké války a viděli to, co se odehrávalo v Neratovicích. udělalo by se jim zle.
filmy
Zatímco na českých kanálech dávají film Želary a Vlasovci (jak příznačné), na STV 2 (slovenský kanál) před chvílí začal velmi kvalitní sovětský film: „A jitra jsou zde tichá…“.
Vojnová dráma podľa novely Borisa Vasiljeva zachytáva tragické osudy ženského oddielu na severozápade Ruska. Mladé dievčatá chceli žiť a prežívať krásu života, vojna im však všetko vzala. V odľahlej oblasti blízko fínskych hraníc pod velením desiatnika Vaskova stráži päť dievčat protileteckú artilériu. Keď ich obkľúči skupina šestnástich nacistických vojakov, musia podstúpiť nerovný boj a skúšku skutočného hrdinstva. Film bol nominovaný na Oscara za najlepší cudzojazyčný film.
sovětské filmy
Krásný, poetický a smutný film. Stálo za to jej shlédnout. Někdy v šedesátých letech se u nás promítal zcela výjimečný film Jeřábi táhnou se slavnou sovětskou herečkou Taťánou Samojlovovou. Skvělá kamera a neopakovatelné scény. Dodnes mám v paměti scénu, kdy přijíždějí vojáci z války a Veronika s kyticí v náručí běží podél kolejí a hledá Borise, který už dávno na frontě padl. Promítal se dokonce i v USA, což v době studené války bylo zcela výjimečné. Škoda, že ho nezařadili v TV v rámci oslav konce války. Oba filmy jsou důkazem, že i v SSSR se točily kvalitní a pozoruhodné filmy, což se dnes popírá. Upozorňuji svoje kritiky, že jsem nikdy nebyla komunistka ani soudružka. Aby se nenamáhali mi zase nadávat.
už se nesmíte ani dívat na sov. film
Jako bych to nepředpovídala. Ono jim to nedá, už se zase ozvali. Měli by už vyhledat odbornou pomoc. Prý jsem babča bolševická. Tak nevím, jak to skousne řada bývalých i současných komunistů, kteří si přede mnou málem uplivují; kdo by se také hlásil k osobě, která dostala veřejnou důtku za zapálení svíček na hrobě Palacha na Olšanech a byla málem vyhozena ze školství, třeba soudružka Sl. a její dcera Ti., nebo La. a j. Pokud vám zkratky někoho připomínají, je to podobnost čistě náhodná.
komunistů se dnes bojí
jako čert kžíže nejvíce novodobí dlouhoprsťáci.
Projev prezidenta Miloše Zemna v Moskvě
Projev Miloše Zemana v Moskvě
8. 5. 2015 23:10
Překlad neformálního projevu prezidenta Miloše Zemana, který pronesl v ruském jazyce v Moskvě při příležitosti setkání s českými i ruskými válečnými veterány během oslav 70. výročí konce druhé světové války.
Budu mluvit rusky, protože my všichni rozumíme rusky, možná s výjimkou některých novinářů, kteří mají problém.
Proč jsem dnes přijel? Přijel jsem proto, abych vyjádřil úctu nejenom těm, kteří zemřeli v době osvobozování bývalého Československa. Bylo to asi 150 tisíc lidí, ale chtěl jsem vyjádřit úctu všem občanům Sovětského svazu, ne jen vojákům, ale také civilistům. Někteří mluví, že jich bylo 20 milionů, někteří mluví o 27 milionech.
Dovolte mi citovat bývalého ministra a velitele amerického armády George Marshalla: „Bez SSSR bychom nikdy nevyhráli druhou světovou válku a tím spíš bychom museli válčit na svém vlastním území.“ Ale Marshall udělal ne příliš velkou chybu, protože Pearl Harbor na Havaji byl územím Spojených států amerických. Ale kromě té malé chyby měl zcela pravdu.
Jsem rád, že jsem zde a domluvili jsme se s našimi přáteli z kanceláře prezidenta na takové, snad netypické formě jednání. Je tu asi deset stolů a chtěl bych podat ruku všem, kteří tu sedí – Čechům i Rusům. Za každým stolem sedí šest Rusů a jeden Čech, což neodpovídá počtu obyvatelstva, ale je to nicméně dostatečné.
Podání ruky a u každého stolu si připití spolu s vámi malou sklenicí dobrého českého piva. Jestli byste si se mnou, milí ruští přátelé, chtěli připít skleničkou vodky, tak si představte negativní důsledky po deseti sklenicích vodky u deseti stolů.
Ještě jednou velký dík vám všem za to, že jste přišli, že jste se zúčastnili a že jste naplnili svůj život, čestný život, život člověka, který bojoval za svoji vlast – jak z ruské, tak z české strany. Děkuji. A podle ruského zvyku, i když nejsem babka, se na závěr hluboce klaním. Tak.
Přehlídka v Moskvě 09.05.2015
"https://www.youtube.com/watch?t=5204&v=TYRuFAJMGZo"
bez mezer
Nesmrtelný pluk
Statisíce potomků padlých ve Velké vlastenecké válce pochodují ulicemi Moskvy stejně jako v ostatních městech Ruské federace. Na „mávátkách“ jsou fotografie padlých dědů, babiček, strýců, tetiček, …
"https://www.youtube.com/watch?t=21&v=c6IjfBWmdtI"
bez mezer
AKT.
Jak bylo oznámeno na webu Neratovic, 7. května v 10.10 byl zahájen pietní akt k 70. výročí Dne osvobození v Kostomlatského sadech, v 10.10 v Byškovicích, v 10.30 v Mlékojedech a v 10:45 na skále v Lobkovicích. Jak jsem byla svědkem v minulých letech, pietní akt spočíval ve spěšném vytažení věnce nebo kytice z auta, položení, následovalo rychlé vykonání trhnutí hlavou, nastoupení do auta a odjetí. Nevím, kolik kde bylo lidí. Nebyla jsem tam. Než takový…akt, tak raději nic. Místo toho jsem natrhala na zahrádce kytici šeříků a dala ji na hrob padlé příslušnici Rudé armády, pohřbené na hřbitově v Lobkovicích. Říkala jsem si: chudák leží v cizí zemi, na hrobě má jen příjmení a bydliště, ani nevíme, kdy v Mlékojedech padla ani kolik jí bylo let, tak jí aspoň položím kytku na pustý hrob. Nebyl pustý, byl celý pokryt květy šeříku. Díky za to.
v Kostomlatského sadech
Tak to byla kytice, ale ať mě huba nebolí, je to spíš koště z větviček ze smrku (už opadávají jehlice) + sedm karafiátů + jakési bílé zdechlé květinky a stuha s nápisem Město Neratovice, vše obalené v bílé vzorované manžetě. To si opravdu město Neratovice nebylo schopné nechat udělat něco důstojného, úměrného významu sedmdesátého výročí od konce války? Hanba by mě fackovala…
nezapomenout
Všichni ti antikomunisté by měli mlčet a líbat každého ruského vojáka, který je zachránil. Nebýt vítězství Sovětského svazu nad hitlerovským Německem, tak dnes jako národ neexistujeme. Jaké měl Hitler plány s českým národem, to všichni víme. Jenom někteří to už zapomněli a jiní si to nechtějí připustit. Všichni by si měli uvědomit, že kdyby Hitler šel rovnou na Sovětský svaz, nikdo v Evropě by mu v tom nebránil, pokud by mu v tom nepomáhal. Taková byla doba. Pád komunismu byl důležitější než nějaký český nebo polský národ. To by byly jen – jak se dnes říká – kolaterální ztráty, se kterými se musí počítat, když šlo o tak velkou věc, jako je zničení komunismu.
Kdyby Hitler porazil Sověty, tak by mu nic nebránilo uskutečnit jeho záměry, co s českým národem. Jen v tom lepším případě by menšina lidí skončila na Sibiři, kde by však stejně museli jako otroci pracovat pro blaho Třetí říše. To by si měli uvědomit všichni ti antikomunisté, kteří hanobí pomníky sovětských vojáků. To by si to ale museli uvědomit především naši politici, kteří hrdě oslavují osvobození Plzně americkou armádou, zatímco hroby sovětských vojáků navštíví jen pár penzistů. Další hrdinové ničí jejich památníky po celé republice. I představitelé státu (magistrátů měst) hanobí pomníky padlých rudoarmějců alespoň odstraňováním symbolů jejich státu. Srp a kladivo se dneska nenosí. Žádný z nich si nechce přiznat, že nebýt obětí těch vojáků, tak by tady nebyl. A těch obětí jen na našem území bylo hodně. Od Dukly až po Prahu zahynulo u nás 135 tisíc rudoarmějců. Čest jejich památce – hanba našim politikům, kteří na to chtějí zapomenout
Padlých Američanů bylo 178. Ano, ani ne dvě stovky. Tato čísla mluví o všem. Jímá mne hnus nad našimi politiky a jejich přisluhovači v médiích.
ode zdi ke zdi
Vážený pane,
stejně jako nesouhlasím se „zapomínáním“ na vojáky z východu, nesouhlasím s Vaším názorem. Na rozdíl od Vás si vážím zásluh obou stran, byť každá z nich měla (a má) svoje geopolitické zájmy.
Mimochodem, počet obětí taky není jednoznačné měřítko pro posouzení zásluh obou stran.