Český Barnevernet

aneb kam jsme to proboha dospěli…

Původně jsem chtěla psát o něčem úplně jiném, ale náhodou jsem včera objevila Plzeňský deník i jiné noviny s článkem, který mnou otřásl.

Jak píše Deník, pár nevinných vět pětileté holčičky, že se s ní tatínek koupe a spí s ní v postýlce stačilo k tomu, aby navždy zničilo dosud spokojený život rodiny z Nýrska. Kvůli podezření z pedofilie otce přišla rodina nejprve o děti a poté i o živitele. Muž, i když žádný trestný čin mu nebyl prokázán, situaci neunesl a oběsil se.

Najednou jsme se ocitli v Norsku. Případ dětí Michalákových už není něco mimo naší realitu, co se nás vlastně netýká, kdesi v daleké zemi, ale už se může stát i u nás. I v České republice může rodina přijít pod jakoukoli záminkou o děti, stačí pár nevinných větiček a udání, i tady lidé začínají umírat kvůli ztrátě svých milovaných potomků. Panebože, kde jsme se to ocitli, co to je za zřízení, ve kterém žijeme. Lidé, braňme se. Otcové, matky, nedovolme, aby také u nás začal stát odebírat bezdůvodně děti rodičům.

Konečně jsme se dočkali toho, že se otcové podílejí na péči o děti, nestydí se chovat dítě, jít s kočárkem, jsou u porodu, koupou batolata, uspávají, starají se o ně, když matky nemohou. Jsou dokonce na mateřské dovolené, když žena vydělavá více než oni. Pryč jsou doby, kdy děti nesměly vidět rodiče nahé, jak bylo běžné za mého mládí. A najednou se všechno bortí. Otcové a možná i matky se budou bát dítě políbit, láskyplně pochovat, vykoupat…Budou je vyhánět z postelí, kam se dítě uchyluje vyděšené zlým snem do ochranné náruče milovaného rodiče…

Docházejí mi slova. Vím jen, že v nejistotě už nebudou žít jen staří lidé, ale i rodiny s dětmi a to je velmi, velmi smutné. Prosím, šiřte dál zprávu o tragické události v Nýrsku.