Zoufalé Byškovice

Už jsem kdysi psala o poměrech v okrajové vesnici Byškovice, která byla v roce 1960 připojena k městu Neratovice. Dnes k večeru jsem se po delší době opět vydala na malý cyklistický výlet. Ulicí U závor, která se právě rekonstruuje (tam je také o čem psát…), po přechodu přes hlavní silnici – přechod je na rozdíl od mnoha jiných směrem na Mělník velmi nebezpečný. Není nijak zvýrazněn, žádná blikavá světýlka ani výrazné nasvícení, asi ani snížení rychlosti, auta zde projížděla velmi rychle a nebezpečně. Mít dítě, které tudy jde do školy, strachy bych nespala. Prý byškovičtí požadovali na radnici úpravy, aby byl přechod dobře viditelný, ale neuspěli. Prý to nejde. Prý odbor dopravy zjistil, že na této silnici to nejde. Ale ve Klech na STEJNÉ komunikaci jsou i výstražná světla i ovětlovací lampy. Tak jak je to? Že by výmluva? Město na Byškovice kašle. A nejen s přechodem. O kus dál jsem se s kolem protáhla úzkou uličkou mezi bytovky, Tak tady by mohli od hodiny natáčet příběh ze severomoravské vesnice po odsunu Němců a exteriér by byl dokonalý. Byli tady někdy lidé z vedení města? Asi těžko, oni zřejmě jezdí jen autem po hlavní a to se ves jeví jako každá jiná. Ale už o pár desítek metrů dál se vyjeví v celé hrůze. Kdyby to vedení vidělo, nemohlo by přece zvolit jako prioritu zbytečnou revitalizaci uspokojivého prostředí na sídlišti nebo v dobrém stavu se nacházející Benešovku, ale pomohlo by uvést Byškovice do přijatelného stavu.

Jenže…my už víme, že město dotaci na regenerace dostalo kvůli známé na MMR…a ta měla na starosti Podporu regenerace panelových sídlišť. Ne regeneraci nějaké díry na okraji města.

Ale abychom se posunuli dál. Za bytovkami kolem silnice je ves stejně neupravená, zarostlá, s chřadnoucími jasany bez známky jakékoli péče (Jasany bohužel postupně usychají, trpí houbovou chorobou, která je decimuje, přesto se stále sázejí…a hynou. Např. v Líbeznicích…). Zoufalý pohled, a to byl krásný večer, slunce zapadalo a na obzoru se rýsovala temná kupole Řípu.

Zpátky jsem to vzala Horňáteckou ulicí. Další, tentokrát současná hrůza. Mezi zdmi zabarikádovanými novými domy se táhne štěrková ulice, nikde nic jiného než bezútěšný štěrk, ani kousek zeleně, jen před starými staveními pruh ubohé trávy. Těm novým domům nepomohly ani křiklavé barvy, v té beznadějné pustině vypadaly stejně uboze jako oprýskané staré domy. Možná ještě hůř.