Svatovítská pouť v Kojeticích

Ono není od věci uvést na pravou míru důvod pořádání pouti. Mnoho lidí už nezná souvislosti. Dominantou obce je totiž velmi památný a historicky i stavebně cenný kostel zasvěcený sv. Vítu, dostavěný okolo roku 1260, údajně z podnětu děkana svatovítské kapituly. Západní průčelí tohoto kamenného kostela v románsko–gotickém slohu tvoří hranolová věž, vysoká 21,6 metru. Ve věži byly původně osazeny čtyři zvony, ale již za první světové války byly tři z nich sejmuty a roztaveny. V roce 1938 jsou do věže zavěšeny dva nové zvony, ale již v roce 1942 byly zrekvírovány ve prospěch německé armády. Nepochopitelně tedy stále „přežívá“ jen největší zvon – zvaný sv.Vít – z roku 1424. V kostele jsou cenné fresky, ale na jejich další restauraci nejsou peníze!!!

Protože v neděli měl svátek Vít a kostel je zasvěcený sv. Vítu, s tím souvisela pouť, což kdysi znamenalo putování tam, kde byl zasvěcený kostel, a tak uspořádal místní obecní úřad spolu s TJ Kojetice, 1. dechovkovým rádiem a ZŠ a MŠ Kojetice už šestnáctou svatovítskou pouť. Kupodivu tedy ne církev, jak by se dalo očekávat, ale světské instituce. Jak se jedná o nějaké užitečné akce pro občany nebo financovat opravy, církev se tlačí do pozadí, ale pokud se týká neslýchaných darů církvi, kterým naši politici říkají restituce, pak stojí ve frontě první. Zvony určitě neduněly celé odpoledne; na druhé straně se domnívám, že Neratovicům zvony citelně chybí, město bez zvonů je jako tělo bez duše. Nakonec zvon nemusí být na kostele, možná by jej stačilo umístit někam na náměstí na nějakou věžičku či zvoničku. Ono trochu duchovna by zdejším obyvatelům neuškodilo.

Bydlím na Výsluní, ale neslyšela jsem žádné dunění ani nic rušivého a to jsem na to velmi citlivá. Pokud se týká chlastu a řevu, tak tu v Nera je trvale i bez pouti. Stačilo by zavřít herny a situace by se zlepšila. Dnes večer tak v 22.30 se z Byškovic ozývalo nějaké fašounské řvaní, jeli tam strážníci na kontrolu, lidé si stěžovali.

Každý počin, který umožní obyvatelům uvědomit si svou příslušnost k obci, je příspěvkem k spokojenému životu.

Pozor: pouť a posvícení jsou dvě různé věci. Pouť souvisí se svátkem světce, jemuž byl kostel zasvěcen a posvícení je vzpomínková slavnost na den posvěcení kostela. Ono se to časem poněkud zvrtlo a z posvěcení se stalo posvícení.