Novoroční ohňostroj

oprava: technokrati

Stejné je to proto, že samospráva navzdory svým předvolebním slibům nezaložila na webu města diskuzní forum, kam by mohli lidé psát a dostávat fundovanou odpověď od kompetentních činitelů. Takto nerátky.cz jen suplují činnost lidí, kteří mají v popisu práce hájení zájmů občanů – ale nedělají to, místo toho je přehlížejí, často očerňují, nedebatují s nimi a nenaslouchají jim. Místo aby aktivní a schopné občany zapojili do práce pro město, obklopují se patolízaly a kamarádíčky, kteří ze svého postavení těží a využívají je ve svůj prospěch.

Vrchnost na radnici považuje jen své nápady za realizovatelné, jiné, třeba kvalitnější a z hlediska odbornosti efektivnější, odmítá akceptovat.

Takže hledejte, prosím, příčiny, proč je to zde stále stejné, jak si stěžujete,: problémy ve městě se buď neřeší nebo výsledky akcí, staveb, záměrů jsou diletantské a zpackané. Nikdy nic není kvalitní a dovedené do zdárných konců.

Neznámý čtenáři, zřejmě vám uniká podstata problému. Žijeme v zastupitelské demokracii (můžeme si to pro zjednodušení namlouvat), což znamená, že ve volbách jsme si (dosti podivným způsobem) zvolili své ZǍSTUPCE. Ti jsou uvolení (starostka a místostarosta) a neuvolnění (rada, zastupitelé). VŠICHNI jsou za to placeni! Jedni více, jiní méně. Protože nás zastupují, znamená to, že se nás ptají, jak si to zastupování představujeme, co by měli udělat, jak se v důležitých věcech rozhodnout, měli by se ptát, co dělají dobře a co ne a co by měli změnit. Mají se ptát občanů, diskutovat s nimi, setkávat, řešit, vysvětlovat, hájit svá rozhodnutí. (Když vás bude u soudu zastupovat advokát, také s ním budete diskutovat, jak situaci co nejlépe řešit. Rozdíl je ovšem v tom, že vy jste laik a on většinou odborník. My jsme v situaci, kdy naši zástupci jsou většinou laici a vy můžete být větší odborník než oni. Jenže to si oni nepřiznají, mají pocit, že s funkcí mají i příslušné vědomosti.) K obhajobě a vysvětlení rozhodnutí zástupců a získání zpětné vazby od občanů by měla sloužit především média, která se financují z rozpočtu – web a Listy. V nich by měli mít prostor všichni, kdo se chtějí vyjádřit k něčemu, i ti, kdo mají odlišné postoje a nesouhlasí s řešením, které jejich zástupci zvolili. Vy tomu říkáte kritika, ona je to ve skutečnosti zpětná vazba od občanů. Jenže mnohé, i naše radnice má pocit, že média jsou jejich doménou, že si tam mohou psát, co oni chtějí a nikdo jim do toho nebude „kecat“, i když peníze města nejsou jejich, ale všech. Tomu se říká cenzura a diskriminace. (neexistují informační desky pro všechny, nikam nemůžete nic nalepit, městský rozhlas se nepoužívá, není diskuzní forum na webu města, nejsou besedy s občany… V Listech se radnice pouze chválí, na webu je minimum důležitých informací, nebo jsou zakamuflovány v nepřehlednosti, aby byli lidé zmateni a řekli si:"Neumím to, jsem blbej“. Vzhledem k tomu, že radniční, a jinak je nelze nazvat, média jsou jednostranná, v roce 2000 jsem založila nerátky, aby se k lidem dostaly informace o územním plánu. Postupně se obsah rozšiřoval (fotografie) nebo zužoval podle možností a časové rezervy. Vám se zdá, že je zde samá kritika, a zapomínáte na to, že pro občany NENÍ ve městě jediná možnost, jak rozšířit informace o tom, co radnice nechce zveřejnit, tají se nebo dokonce překrucuje. Vy oponujete tím že každý má jít a něco udělat.

P.S.: Samozřejmě, že v mnoha městech existují dobrovolné občanské aktivity – společný úklid města, výsadba stromů a pod., společné brigády (ty jsou i na západě běžné), jenže tyto akce byly v Nera po převratu zlikvidovány jako bolševické přežitky, byla nastolena pravičácká zásada:“ Každý se o sebe postará sám a je zodpovědný jen za sebe“, no a výsledky teď vidíme kolem sebe.

biolog John Boik uvádí, že:

· zhruba 25 procent lidí má sklon jednat sobecky, ale 50 procent lidí jedná za určitých okolností sociálně.

· Společensky prospěšné jednání lze podpořit chováním INSTITUCÍ, třeba tím, že dokážou dobré skutky rozumně OCENIT. Lidé mají větší tendenci podniknout něco pro ostatní, když vidí, že to NEZAPADNE – a že se přidávají další.

· Sociální jednání je rovněž povzbuzováno reciprocitou, vzájemností, vědomím, že to pomáhá a že ten, komu to pomohlo, to oceňuje. Pozoruhodný je však i opačný rys – když ten, komu se pomáhá, začne pomoci zneužívat a podvádí, dárce uvažuje o trestu, i kdyby za to měl sám zaplatit.

· Mnoho lidí odmítá nerovnosti, považují je za nespravedlivé a usiluje o nápravu.

· Někteří lidé se pouštějí do společensky prospěšných aktivit kvůli vlastní pověsti, protože to může zlepšit jejich „imidž“, a přitom si začnou víc vážit i sami sebe.

· Různé motivace se mohou dostávat do konfliktu – například drobná úplata dobrovolníkům může v konečném výsledku dobrovolnou práci oslabit, protože zastíní idealistické motivace.