Anna Spěváčková, autorka webu
Kurzy znakování
Na webu neratoviny.cz se objevila nabídka kurzů znakování s dětmi. Tato americká novinka k nám přišla zhruba před čtyřmi lety a hodně rodičů po ní sáhlo, neboť slibovala dorozumění s dětmi, které ještě neumí mluvit. Na jedné straně jsou lektoři a část rodičů, které nedají na novou metodu nonverbální komunikace dopustit, na druhé straně odborníci, kteří jsou skeptičtí. Obávají se, že znakující dítě se „domluví“ pouze s lidmi ovládajícími znakování, tento způsob komunikace je nepřirozený a hlavně dítě nemá důvod mluvit, když mu rodina rozumí.
Protože na neratovinách není (kromě facebooku) možnost diskuze, bylo by možná zajímavé si zde vyměnit názory a navzájem si sdělit, jaké zkušenosti mají rodiče, kteří tuto metodu využili.
Z vlastní zkušenosti s vnoučkem mohu napsat, že opravdu začal mluvit poměrně pozdě – znakování mu vyhovovalo: my dávali najevo, že mu rozumíme a nepožadovali jsme po něm, aby se namáhal mluvením. A mluvení je opravdu námaha a práce oproti znakování. Když byl na hřišti, začal se staršími dětmi automaticky znakovat a ty se divili, co to malé dítě blázní a proč s nimi normálně nemluví. Asi si mysleli, že je hluchoněmé. Na znakování s druhým vnoučkem nebyl čas, hodně jsme s ním mluvili, učili básničky, písničky a dítě začalo mluvit neobyčejně brzo. Myslím, že současná snaha uchránit dítě před jakoukoli námahou a úsilím (zavedení psaní tiskacími písmeny, čtení hláskováním, minimum učení nazpaměť a pod.) vede k pozdějším problémům, kdy je člověk vystaven tlaku a povinnostem, na které si v dětství nezvykl.
Kurzy
Paní učitelko,koupivši si na stará kolena počítač,dostal jsem se i na tento článek.I když Vás nemusím a jistě víte proč,v tomto s Vámi naprosto souhlasím.Proč se furt vymýšlí nějaké ptákoviny,ať je to z východu nebo z druhé strany. Vladimír
ani Vás,Hrubáku
Nikdo nemusí a není zvědav.S Pánembohem.
pravda
Nemusíte mě? A proč? Proč sem rovnou nenapíšete, v čem jste se angažoval?
Báječná nová metoda: létání s kojenci
Není to poprvé, kdy se objevila „nová, zázračná metoda“. Před několika lety snad prý po setkání s ruskou porodní asistentkou začala propagovat tzv. „létání miminek“ Blanka Kolářová – Sudíková. Jak tvrdila, jde o to se uvolnit a užívat si mateřství. Matky navštěvovaly PLACENĚ kurzy létání s miminky. Opakuji placené.
S dětmi se prováděly krkolomné rotační cviky, matky byly nadšené, lékaři zděšení. Zjistilo se totiž, že může dojít k poškození centrálního nervového systému, poškození kloubů, páteře, vyvolání stresu, vzniká syndrom natřásaného dítěte a syndromu CAN (projevuje se u týraných dětí), atd, atd. Nakonec byla metoda v tichosti zapomenuta. Jestli zanechala na dětech následky, se asi nezkoumá.Policie, která vyšetřovala,zda na kurzech dochází k týrání dětí, věc odložila. Mnoho rodičů odmítlo vypovídat. Jak by ne, museli by přiznat, že naletěli, nepřemýšleli.
Je to všechno jen kšeft a nic jiného. Mladí lidé dnes tvrdí, že to, jak se vychovávali děti dříve, co se s nimi dělalo, je zastaralé, je to pozůstatek minulého režimu a těch před ním, musí být nahrazeno novými pokrokovými liberálními moderními metodami.
Sami mezi sebou se utvrzují na facebooku a na diskuzích o tom, že to, co dělají, je jedině správné, aniž by se zeptali svých předků, jak to dělali oni, co se jim osvědčilo. Mezi starou a mladou generací byl vržen klín, který se stále zvětšuje. Co bylo, je špatné.
Připomíná to padesátá léta, i tehdy mládež věřila, že jejich éra je nová, pokroková. Totéž probíhalo v Německu před druhou světovou válkou. (Oboje znám z úst svých rodičů, vlastně padesátá léta jsem už dost vnímala sama…). Rozdíl je pouze v tom, že dnes to není otázka ideologie jako tenkrát, ale kšeftů, peněz.
Máme mozek, měli bychom ho používat. Přemýšlet a kriticky hodnotit vše, co se nám nabízí. Nenaletět hned na nové, nevyzkoušené a neosvědčené metody.
chyba
…oprava: jak se vychovávaly děti dříve…
K dnešní výchově…
Myslím si, že znakování je popíraní skutečnosti, že řeč je spojení s lidmi…Znakování je nepřirozené, dítě nemá motivaci mluvit. Četl jsem, že v každém období svého věku je člověk zralý k zvládnutí určité dovednosti, když se ji včas nenaučí, už nikdy ji dokonale nezvládne.
Tohle si přečtěte: http://euportal.parlamentn ilisty.cz/Articles/4041-vy chovavame-generaci-slabych -idiotu-.aspx
Úryvek z článku: „Osobně zastávám poměrně pesimistickou teorii, že naše (post)západní společnost si již několik let vychovává do budoucna generace „slabých idiotů“. Generace které – zjednodušeně řečeno – nesportují a nečtou. Obojí je přitom nesmírně důležité. Četba rozšiřuje obzory a vytváří slovní zásobu, sport zvyšuje fyzickou kondici, přičemž zároveň nutí člověka dodržovat určitou disciplínu.
Dnes ovšem kolem sebe vidím všudypřítomné tažení proti „biflování“ a proti „přetěžování dětí“. Hloupá tvrzení, že tělocvikář páchá na dítěti násilí když ho učí proti jeho vůli kupříkladu kotoul nazad jsou dnes poměrně častou tezí nejrůznějších „expertů“.
V kombinaci s neustálým vysedáváním před počítači a osvojováním si jakéhosi podivného zkratkovitého jazyka – „PCspeaku“ se nám před očima vytváří neradostný obraz : Fyzicky slabý hlupák se sklony k citové plochosti. Jedná se o nejhorší trojkombinaci ze všech možných
Jedinou výraznou předností takto vychovaných generací pak zůstává nadprůměrná znalost používání IT technologií. Není to poněkud málo ?
Důkazem budiž opticky rostoucí počet rachitických nebo naopak „vyžraných“ puberťáků s kšiltovkami nakřivo, jejichž hovory se točí výhradně okolo konzolí, péespéček a podobných věciček. Abych nekončil negativně – zdaleka netvrdím, že je vše ztraceno. Pouze chci říci, že zavádění nějakých demokratických principů do oblasti výuky a výchovy samo sebe více a více diskredituje a zdá se být cestou špatným směrem.“