Mlékojedská pouť

V sobotu 10. srpna se mohli a v neděli 11. srpna se ještě mohou obyvatelé Mlékojed a okolních obcí těšit z obnovení staré tradice mlékojedské pouti související se zasvěcením kapličky Nanebevzetí Panny Marie. (Jestli se mýlím, opravte mě, prosím). Kolem hřiště a silnice dnes rozložily své stánky prodejci různých pouťových laskomin i rukodělných výrobků, nemohly chybět ani Breberušky se skvělými domácími koláči. Uprostřed plochy zaujaly své místo pouťové atrakce za doprovodu zcela netradičně halasné (bohužel) reprodukované hudby.

V šest večer u kapličky sehrála skupina ŠUS – profesionální alternativní divadlo se sídlem v Rokycanech a v Praze ve složení paní Šulcová a pan Sedláček se svými pozoruhodnými loutkami pohádku o Červené Karkulce, která nebyla jen tak obyčejná Karkulka. A protože herci využili notorickou známost pohádky, vtáhli dětské i dospělé diváky do hry – děti napovídaly hercům, co se má na miniaturním jevišti s minimálním množstvím kulis odehrávat a tím samy posouvaly děj dopředu. Nakonec malí i velcí propadli příběhu a bez rozdílu věku hlasovali, zda má vlk sežrat Karkulku, aby byl zachován tradiční průběh. Ač zastánci sežrání kupodivu neměli sto jedna hlasů, zvítězili na celé čáře nad jedním zrádcem proti a jedním (pan Šanda), který se zdržel hlasování. Legrace jsme si užili dosytosti, hra se líbila a herci byli odměněni dlouhotrvajícím potleskem. Nejvíc se asi divili policisté z Lužce, kteří si jeli obhlédnout terén (snad jejich přítomnost souvisí se zrušením policejního oddělení ve Vojkovicích?), a byli zastaveni rozjařenými diváky, kteří jim oznámili trestný čin – sežrání Karkulky vlkem. Páni policajti měli naštěstí smysl pro humor a a šiřitelky poplašné zprávy na místě nezatkli. Večer hráli oblíbení Mošňáci, asi v hasičárně, přivalily se totiž mraky a spustil se nepříjemný déšť.

Jen propagace na webu města nebyla jako obvykle žádná. Je to škoda, pro městské obyvatele je taková pravá venkovská pouť příjemným zpestřením panelákového života. A hlavně pro děti je neopakovatelným zážitkem.

Jenže, to víte. Těžko se nařizuje podřízeným, co mají dělat, když se s nimi kamarádíte. Tím myslím samozřejmě paní starostku a její vazby na úřednice na radnici a s tím související mizernou informovanost občanů o dění ve městě. Pak se nedivte, že ji suplují soukromé weby, jako jsou neratoviny a nerátky. Ovšem na rozdíl od oficiálního městského webu to dělají zadarmo.