č.p.1234

O této problematice jsem psala za starostování Lida, tehdejší zastupitelé na můj podnět návrh na bezbariérový přístup ZAMÍTLI, probíhalo to tak, že vyskočil jako čertík z krabičky Koníček a oznámil, že by náklady neklesly pod 1 a 1/2 milionů, no to by město nepřežilo (mezitím promrhalo na šuntových opravách a zbytečných stavbách mnohem větší peníze), současný ředitel Maltézské pomoci Juda pronesl plamennou řeč na téma tolik peněz a zastupitelé zvedli ruku proti (tenkrát ji ješčtě zvedali, dnes mačkají prstíkem na hlasovacím zařízení za PŮL MILIONU!

Píšete špatně, že společnosti na maminách, postižených atd. nezáleží. Lidem ve vedení města, Lidovi, Šenkýřovi, Mrzílkové, Hrodkovi, Moravovi, Dominikovi, Roithovi, atd, atd. Přesto je lidé volili a budou volit.

Článek na nerátkách, rok 2006
Bezbariérový přístup na úřad práce zastupitelé zamítli

Úřad práce za trojkou školou je černá můra všech maminek s kočárky a lidí méně pohyblivých nebo tělesně postižených.

Než se dostanou do úřadu, musí překonat schodiště na vstupní rampu, a aby to nebylo jednoduché, hned za dveřmi je čekají další schody směrem k úřadu.

V diskusi na našem fóru maminky s malými dětmi mnohokrát upozorňovaly, jak je pro ně obtížné se na úřad dostat. Drahé kočárky nelze nechat bez dozoru před budovou, musí prosit, aby jim je někdo pohlídal; ani s malými dětmi v náručí není jednoduché si na úřadě vyřizovat potřebné náležitosti. S dvojčaty je naprosto nemožné se na úřad dostat, kočárek dveřmi neprojde a nést dvě děti naráz nelze. Pokud je maminka v jiném stavu, je pro ni nepředstavitelné vynášet kočár do schodů.

Úřad práce přináleží Krajskému úřadu, budova a občané jsou města. Logicky by se tedy mělo město postarat o vybudování bezbariérového příchodu.

Navrhla jsem písemně radě města, aby byl na program jednání zastupitelstva zařazen bod „Výstavba bezbariérového přístupu na úřad práce“. Rada ale bod do programu nezařadila. Požádala jsem tedy zastupitelstvo, aby byl tento bod do programu zařazen. Zastupitelstvo žádost zamítlo.

Zamítlo i další návrh – vytvořit studii bezbariérového přístupu, aby bylo možno zjistit, zda lze zařízení vybudovat a s jakou částkou z rozpočtu je nutné počítat.

Maminky s kočárky si budou muset počkat na bezbariérový přístup do té doby, než zastupitelé pochopí, že byli zvoleni proto, aby pracovali ve prospěch občanů a ne sebe.

Řekněmne si to natvrdo, že lidi na radnici problémy obyvatel města nezajímají. Byla jsem v pondělí za starostkou, chtěla jsem s ní mluvit o tom, jak to vypadá na sídlišti po šestimilionové regeneraci, práší se tam, všude je plevel a to značně jedovatý, město vše převzalo a pokud je mi známo (bohužel, něco vytáhnout z úředníků je umění) nic nereklamuje, ani zeleň. (Viz článek). Ale starostka mi oznámila, že za chvíli odchází a připravuje se na nějaké jednání. Byly úřední hodiny, podotýkám. Tak jsem si vyzvedla podklady, které projednala rada města (máte na ně nárok podle zákona č. 106), a tři čtvrtě hodiny jsem je studovala v zasedačce s otevřenými dveřmi. Starostky nikam neodešla, zato za ní chodily úřednice s tím, že nutně potřebují něco projednat. Ale občan má dveře do kanceláře starostky zavřené (míněno symbolicky). Úspěšný starosta jako je Kořan v Říčanech, Kupka v Líbeznicích, Husinec v Zelenči, Blaščák ve Vodňanech, Lukl (nyní ministr) v Kyjově, Končel v Tišicích atd. se zajímají o problémy města a jeho obyvatel, vedou s nimi dialog, chodí mezi ně, znají podrobně město, jednají s lidmi…prosazují průhlednou radnici, nezbavují se zodpovědnosti za svou činnost, podporují aktivní občany, nepřenášejí kompetence samosprávy na úředníky a nekryjí jejich vadná rozhodnutí… ani jedno z toho nedělá starostka Neratovic Mrzílková. Osobně jsem toho názoru, že volba paní Mrzílkové včetně dalších členů vedení města. tj. místostarosty a rady byla zcela nešťastná.