Staročeské máje v Mlékojedech

Vše probíhalo přesně tak, jak je popsáno na neratovinách, neudělala bych to lépe, ale je nutné popsat i rub té krásné vesnické tradice. Kdo se pozorně díval kolem sebe, viděl neposekané trávníky, zarostlé „pangejty“ i místa pod obrubníky: sem totiž z „města“ 1. polabská nedorazila a zřejmě ani nedorazí. Před obchodem bůhvíjak staré vykotlané torzo stromu, ani ji nenapadne ho vyfrézovat a zasadit nový strom, záhon lemovaný přerostlými pampeliškami, nikde ani seknuto.

Ale přece jen: trojúhelník na „hlavní“ křižovatce i ohrazený prostor kolem pomníků pečlivě vysekán, úzký záhonek plný čerstvě vysazených kytiček. Že by se 1. polabská polepšila? Kdepak, obyvatelé se na to už nemohli dívat a nakonec nejvýznamnější část obce posekali sami, vypleli záhon a osadili vlastními maceškami, aby na „máje“ byl alespoň kousek vsi krásný.

A tak mě napadá: když si musí sami sekat, nebylo by pak lepší, kdyby to tak zůstalo i nadále, město by jim mohlo vyplácet částku, kterou shrábne neprávem 1. polabská? Měli by ves v pořádku a nečekali by, až se uráčí firmě přesunout se sem ze sídliště, kde nelítostně hobluje trávníky až do kořenů a zbytečně likviduje tzv. náletové dřeviny, o nichž jsou její pracovníci přesvědčeni, že jsou nežádoucí?