Zábavný park

Tzv. regenerace sídliště s sebou přinese další a další problémy. Upozorňovala jsem, že taková monstrakce změny veřejného prostoru VYŽADUJE spolupráci občanů, jejich zapojení už ve stádiu studie. (Projekt nikdy nebyl vytvořen, už jsem o tom psala, pro dotaci stačila kupodivu jen jakási podivná studie neodpovídající skutečnosti).

Pokud architekt rozhoduje o umístění prvků mocensky, tj. bez zapojení obyvatel, a to se souhlasem radnice, výsledek je tristní. Příklad se právě teď rýsuje pod okny paneláku.

Pan architekt jakýsi, možná Krásný, možná škaredý, se rozhodl, že právě zde bude účelné vybudovat větší hřiště, jenže nedomyslel, že předtím zde byl jakýsi i tehdy problematický hrací prvek, jenž budil nevoli obyvatel; často jsem byla svědkem, když obyvatelé napomínali rozjívené haranty házející kamínky (tolik se líbily úřednici Holečkové, že je navrhovala prakticky všude) na skluzavku a po sobě. Kdyby se lidí zeptali, pevně věřím, že by byli proti rozšíření hřiště pod okny domu, stačilo zde pískoviště pro malé děti. No a novinka bude zdrojem odporu, nepříjemností, stížností. Ale bez výsledku, radnice neuzná své pochybení. Nebydlí zde ani Mrzílková, ani Hrodek ani někdo z rady města. Tak trpte, socky, říkají si v duchu.

http://zpravy.ihned.cz/ces ko/c1-59624420-architekti- jak-na-zfusovane-zakazky-a t-projektanti-vic-soutezi- a-je-na-ne-videt

Jak je vidět, nejen v Neratovicích zfušovali architekti zakázky. Regeneraci sídliště Na Výsluní, ale i chodník u pošty, parkoviště u bazénu, další chodníky, poslední v ulici K. Tyla, kde je zcela špatně vytvořen prvek pro nevidomé…Cituji z ihned: Stavby jsou špatně navržené a ceny se šplhají vzhůru. „Obce nevěnují přípravě dost pozornosti, přitom projekt je klíčový. Tam se o všem podstatném rozhoduje,“ říká Petr Lešek z České komory architektů. „Mělo by se začít více soutěžit, kromě dodavatelů i mezi projektanty a to pomocí návrhů. Autoři projektů i staveb by neměli zůstávat v anonymitě, jinak hrozí, že někteří z nich budou dál odvádět nekvalitní práci. A zadávání investičních akcí je třeba víc otevřít veřejnosti, aby o projektech lidé diskutovali a jasně se vědělo, co je kde potřeba postavit a jaký je veřejný zájem. Proto je potřeba, aby si zadavatelé už projektanta vybírali otevřeně a se zapojením veřejnosti, pomocí soutěže o návrh, kdy se předkládá více návrhů a odpovědně vyhodnotí, který je nejlepší. A pak se teprve jede dál. A ne aby se vše řešilo až ve chvíli, kdy se v projektu utopí nesmyslné peníze… Je potřeba si přiznat chyby a pokusit se je napravit. Jak konkrétně?Třeba tím, že budeme více mluvit s politiky a vysvětlovat jim, že nezáleží na nejnižší ceně projektu, ale na ceně celé investiční akce a také na kvalitě. Užitnosti, funkčnosti a přínosu pro okolní prostředí. Zvláště veřejné stavby mají do prostředí přinášet přidanou hodnotu, nikoliv na něm parazitovat. Aby nepodceňovali projektovou přípravu stavby a vybírali z více návrhů. Ten čas, který tomu budou věnovat, se jim určitě vyplatí. Důležité je podle mě také zveřejňovat, který projektant co konkrétního dělal. Aby si projektanti byli vědomi toho, že nebudou anonymové, kteří nemají žádnou odpovědnost, ale naopak, že když udělají nějaký průšvih nebo naopak kvalitní práci, bude se o tom okamžitě vědět.“