Květná neděle, přenos z Říma a chudá církev

Květná neděle je poslední postní nedělí a připomíná vjezd Ježíše Krista na oslíkovi do Jeruzaléma. Květná proto, že lidé Krista vítali s palmovými ratolestmi či olivovými větvemi v rukou. Lidé věřili, že v tento den by se například nemělo nic péct, protože by se prý zapekl květ na stromech a neurodilo by se žádné ovoce. Na Květnou neděli by se také měly oblékat nové šaty, aby v nich člověk kvetl. Dříve se také například domy vymetaly zelenými ratolestmi, aby se z nich odklidila všechna nemravnost a zhýralost.

V Římě dnes sloužil nový papež František mši v chrámu sv. Petra. Projížděl na otevřeném voze prostranství před chrámem a 250 000 lidé mu mávalo ratolestmi a nadšeně skandovalo. Lidé v jeho blízkosti mu podávalo své děti a on je políbil a pohladil. Vztahovali k němu ruce i lidé postižení a on je tiskl. Neštítil se lidí pokroucených a debilních.

Nedávno ve svém projevu na inauguraci nový papež mimo jiné řekl:

„Chránit prostředí, kde žijeme, lidi, pečovat o každého člověka s láskou, o děti, o staré lidi, kteří jsou nejkřehčí a na okraji, znamená péči o každého v rodině. Manželé se chrání vzájemně, pak se starají o děti a pak se děti stávají ochránci svých rodičů.“

Obrátil se i k mocným: „Chtěl bych, prosím, požádat všechny, kdo zaujímají zodpovědná místa v ekonomice, politice a ve společnosti, buďme ochránci stvoření, božího plánu vepsaného do přírody, ochránci přírody, nedovolme zkáze a zmaru, aby provázela naše putování po světě. Ale pamatujme na to, že nenávist, závist a pýcha špiní život. Nesmíme mít strach před dobrotou ani před něhou. Péče a ochrana vyžaduje dobrotu, je třeba žít s něhou.“

Sledovala jsem přenos na slovenské televizi, naše ho NEVYSÍLALA. Naše televize, jindy vlezdoprdelka katolické církvi, nám „zapomněla“ zprostředkovat neskutečnou podívanou.

Copak na to říkali naši vypasení katoličtí představitelé, hlavně Duka, pro které jsou chudí lidé lůza?

Tisknout k sobě slintající debily a mimina, kdo to kdy viděl.

A hlásat, že máme chránit naše životní prostředí? A co teprve, když papež deklaroval, že právě chudoba by měla být napříště vlastní i církvi, když říká: »Přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých.«

Zatímco byla v Římě vyhlašována tato hesla o »chudé církvi«, v České republice, kde se katolictví hlásí jen desetina občanů, mohl klérus slavit nebývalé církevní zbohatnutí.