Dejte hlas pro hřiště

My si asi nerozumíme. Samozřejmě, že herní prvky jsou certifikované, standardní, běžně vyráběné, bohužel i stále běžně používané. Hřiště nemusíte navštívit, vybavení a pohled na ně ve všech částech republiky najdete na webu http://www.lidl-rakosnickova-hriste.cz/. Jistě se mnou budete souhlasit, když napíšu, že takové hřiště nepřináší dětem žádné poznání, dobrodružství ani mimořádnou radost. Je to nuda.

Jedná se o hřiště, které je svou koncepcí už dávno zastaralé. V současné době se prosazuje trend přírodních hřišť, neboť podle odborníků se nedostatek kontaktu s přírodou podepisuje na nepříznivém vývoji dětí. Takže nám tady Lidl postaví hřiště, které by v západních státech neměl šanci prosadit. Tak jak jsme potravinovou popelnicí Evropy, jsme pro nadnárodní korporaci i rozvojovou zemí v případě péče o děti.

Budeme mít tedy opět něco, co už dávno neodpovídá současnému vývoji, stejně jako je ulice Na Výsluní bez zpomalovacích a bezpečnostních prvků, rozpálený chodník u pošty bez stromů a laviček, město bez cyklistických stezek, dostatečného množství odpočinkových míst, pěších zón a pod…Proč tomu tak je, nemusím uvádět…

Pokud vás tato problematika zajímá, doporučuji:

http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/9af90f28a8b1493bc1256fbe0…

Bez mezer

Analýza či jakási studie byla provedena, zaplacena a leží na úřadě. Jsou zde různá doporučení, ale město na ně hodilo bobek, jak jsme říkali za mlada. Takových studií a projektů bylo vytvořeno na radnici mnoho, existuje doporučení komise pro správu majetku na jejich „provětrání“, ale co se s nimi podniká, se mě neptejte. Radnice je uzavřená a tajemná jak hrad v Karpatech. A nehodlám plýtvat svou krátící se dobu na tomto světě tím, že budu chodit dennodenně na radnici, tahat z nich rozumy, podávat žádosti o informace a pod., když je tu 21 zastupitelů, kteří jsou za to placeni a mají právo požadovat veškeré informace. Přijďte se podívat na zasedání, ptejte se jich, jak zastupují své občany, čemu se věnují, jak řeší problémy města. Je tam starostka a místostarosta, mají nadstandardní platy, tak ať na webu trvale informují o své činnosti.

Bylo by přínosné, kdyby se lidé dozvěděli, jak se zachází se zaměstnanci v supermarketech a jiných tzv. marketech; kdo tam pracuje, mlčí, čemuž se nedivím. Ale je zde mnoho bývalých vyhozených a dobrovolně odejitých zaměstnanců, ti by mohli prozradit, jak to tam chodí, vždyť developeři si stále brousí zoubky na postavení dalších nákupních škatulí. Třešňák z Teplic číhá stále za rohem na změnu územního plánu pro výstavbu nevzhledné krabice za Výsluním, v Byškovicích schválila rada záměr výstavby obřího nákupního centra…velká města se už brání, tak developeři berou útokem malá…a jedním z argumentů jsou nová pracovní místa, ale jaká, za jakých podmínek!

Rákosníčkovu hřišti bylo, podle mého názoru dost nezaslouženě (hřiště budované za účelem umístění loga nadnárodní společnosti, reklama cílená na děti a rodiče ve veřejném prostoru atd., Myslím, že to zde bylo jasně řečeno, jako bývalá učitelka nesouhlasím s marketingovými praktikami, které zneužívají děti a jejich rodiče a z nadnárodního obchodního řetězce vytvářejí dobrodince, kterému musíme být vděční, asi jako afričtí černoši za hrst korálků a barevný hadr, to nemáme kousek hrdosti?) věnován poměrně velký prostor, Město by se nemělo zahazovat podporou takových praktik, samozřejmě, mu se to hodí, ušetří a zbude na různé jiné výdaje, třeba odměny kdo ví komu a za co.

Nepopisovala jsem africké černochy. Jen jsem použila běžný příměr, který má vystihnout povýšenost západních investorů, kteří nás považují za divochy lezoucí po stromech a vděčných za hrst korálků, v tomto případě za hřiště.

Tento příměr vznikl v době, kdy kolonialisté „objevovali“ neznámé kontinenty a vyměňovali cenné produkty jako bylo zlato, diamanty, perly ap. za skleněné korálky a jiné tretky. Velká část evropské a to i české produkce korálků byla určena pro výměnný obchod s černochy v Africe, samozřejmě mimo jiné byly dováženy i zrcátka, barevné hadříky, zvonečky a pod. V rozmezí let 1500 až 1867 bylo odhadováno přibližně na 15 milionů otroků, kteří byli přepravováni lodí z Afriky do Ameriky výměnou za evropské skleněné korálky. Korále se v Africe vyměňovaly i za slonovinu, zlato, sůl.

My místo korálků vyměníme hrdost za hřiště s logem. Místo abychom chránili naše děti či vnoučky před agresivními metodami koncernů, jsme vděčni za už dávno nemoderní typizované hřiště. A TO JEŠTĚ UVIDÍTE TY LIDLOVSKÉ AKCE PRO DĚTI.

Nechci v žádném případě zmařit stavbu dětského hřiště, to jste špatně pochopil, navíc kdo chce dát hlas, dá ho, i kdybych stála na hlavě. Hřiště v Lobkovicích je potřeba, nebo spíš místo, kde by se mohly scházet rodiče s dětmi, možná je to jen touha po nějakém vlastním prostoru, jen mám svůj vlastní osobní pocit, že by jej mělo vybudovat město ve spolupráci s obyvateli a to hřiště moderní, což je dnes více či méně přírodní a kreativní, se zavedenou vodou, záchodky apod. Obávám se, že ty barevné plastové prvky stejně děti omrzí a budou raději sedět u počítače. Chodím s vnoučky na hřiště: dvakrát se sklouznou, párkrát se pohoupají, ale holá plastová prkýnka jsou pro ně nevhodná a houpačka s područkami nikde není, prolezou lany, párkrát spadnou z kolotoče, který nějaký grázlík roztočí tak, aby na něj ti malí nemohli a pak skončíme na pískovišti.

Pořídit přírodní hřiště není problém: zkuste najít plácek, vybagrovat mělkou jámu a do ní a nad ní navršit horu jemného písku, zavést tam vodu, aby si mohly děti vytvořit blátoviště, o kus dál vysypat hromadu dřeva, hodně lan a sítí na houpání , rozvětvené kmeny na lezení, nějaké iglů nebo dřevěný domek na posezení, cestičku z proutí a klacků a o kousek dál lavičky se stolkem, kde si maminky sednou a budou pít kafe a koukat na svou drobotinu nebo se mohou zapojit do práce spolu s dětmi. Kolem hodně stromů a keřů, aby zde byl stín i slunce, sem tam nějaký kopeček, hodně tvarově rozmanité. (U Márovy pizzerie je nejoblíbenější hrací prvek stará rozvětvená vrba, která kupodivu ušla pokácení, nejlépe se sedí na šutrech Miluji).

Všimněte si, že většina z nás starých žádná dětská hřiště nepotřebovala, stavěli jsme si v křoví bunkry z větví a všeho možného, hráli jsme školku s míčem, vařili jsem v hrnci podivná jídla, nanosili panenky a oblékali je…na to jsme měli staré oblečení, které se mohlo zašpinit.

Dnes se staví dětská hřiště jako civilizační výdobytek, ne-li luxus a považují se za velkorysý dar společnosti dětem, přičemž dospělí očekávají, že dítě bude splňovat představu dospělých o tom, jak si má hrát.

Ještě k té hromadě písku: jednou jsme byli na škole v přírodě v Chlumu, v zámeckém parku byla obrovská rozlehlá hromada písku, možná pozůstatek nějaké přírodní duny a jednou, když jsme neměli žádný program, jsme osmáky zavedli k ní, zpočátku se ofrňovali co tam budou dělat, pak první „kreativci“ začali vytvářet chodby a stavby a když jsme měli jít „domů“, nemohli jsme je z písku dostat.

Pak jsem zde trávili hodně času a byla to nejoblíbenější činnost, tedy kromě lezení a hrabání v haldě zbytků za sklárnou, vraceli jsme se z Chlumu s baťohy plnými střepů.

V budování přírodních hřišť je hodně daleko Velká Británie, výzkumy prokázaly, že nedostatek kontaktů s přírodou je příčinou mimo jiné autismu a různých psychických chorob, tak se změnily názory na vzhled hřišť, podívejte se:

http://threemillsplayspace.org.uk/?cat=1