Anna Spěváčková, autorka webu
Byl J Palach bojovník proti komunismu a totalitě?
Poslanec za KSČM Grebeníček odmítl, že Palachova oběť směřovala proti komunistické totalitě.
G. řekl: „Navrhovanou změnu příslušného zákona nelze však hodnotit jinak než s určitými výhradami…Například tvrzení, že se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, je naprosto zavádějící. Ne, Jan Palach se nezapálil na protest proti komunistické straně Československa,
(Poslanci ODS bouchají do lavic a odcházejí se sálu, s nimi celá koalice a část poslanců Věcí veřejných.)
jeho sympatie patřily především reformním komunistům, kteří měli podporu i všech strukturách svazu vysokoškolského studentstva. Atmosféra nadšení, hrdost na vlastní zemi a podpora vedení státu byla tenkrát až neuvěřitelná.“
Tyto pravdivé věty vyvolaly neuvěřitelný ohlas nejen českých médií, která skandálně dezinterpretovala vystoupení poslance KSČM, ale i velmi mladých lidí, kteří nezažili období, kdy se Palach upálil a fanatických antikomunistů, kteří odmítají objektivně hodnotit historii v souvislostech tehdejší doby.
Velmi mi vadí zkreslování dějin, dokonce těch, které jsme zažili. Bylo mi v roce dvacet pět let, už do začátku šedesátých let jsem vítali politické uvolňování, pražské jaro nás naplnilo nadějí na změnu. Nepamatuji se, že bychom někdy uvažovali o nástupu kapitalizmu, chtěli jsme SOCIALIZMUS s lidskou tváří. První tajemník ÚV KSČ (!) Dubček byl pro nás autorita, stejně jako Černík, Smrkovský, Svoboda a další. Když pražské jaro v zárodku udusili sovětští okupanti, požadovali jsme, aby okupanti odešli, abychom mohli dál budovat socialismus s lidskou tváří. Palach se neupálil na protest proti KSČ, nebyl antikomunista ani bojovník proti totalitě. Před vstupem vojsk zde nebyla cenzura ani totalita, došlo k úžasnému vzepětí kultury, očistné síle občanských aktivit pod záštitou reformní KSČ. Palach chtěl svým činem vyburcovat lidi, aby se nepřestali bránit proti okupaci; mnoho lidí už zmalomyslnělo, podlehlo beznaději, začalo se s okupací smiřovat.
Palach ve svém dopise požadoval zrušení nastolené cenzury a zákaz rozšiřování Zpráv, což byly kolaborantské listy.
Mě se tenkrát zdálo, že jsou to malicherné podmínky. Kdyby požadoval odchod sovětských vojsk, bylo by to adekvátní tak strašné oběti. Podle svědectví jeho přátel měl Jan levicové názory, byl stejně jako většina z nás příznivec reformních snah KSČ, budování socializmu s lidskou tváří.
Pan Grebeníček, přesto že je označován jako stalinista, má pravdu.
dokončení
Jan Palach se neupálil na protest proti KSČ a totalitě. Svou ideu si, na rozdíl od těch, kteří zbaběle podepsali moskevské protokoly, nesl až do kruté smrti. Nevyburcoval národ, nezměnil realitu, podřídili jsme se nové, už zmírající totalitě.
Nenechte se zmást překrucováním historie, pamětníci ještě žijí. Jenže jak dlouho ještě budeme moci dosvědčit skutečný běh událostí mladým, kteří nechtějí naslouchat.
Článek Lenky Procházkové v BL
Zákon o zařazení 16. ledna mezi významné dny. …Navrhovatelé mají pravdu v tom, že Janův čin byl motivován sílící skepsí a letargií společnosti po invazi. Důvodová zpráva však zkresleně hodnotí tento čin jako boj proti totalitnímu režimu a jako boj za národní suverenitu okupovaného státu.
Ačkoliv poslanec M. Grebeníček nepatří k mým přátelům (ani na facebooku), jeho námitky vůči důvodové zprávě sdílím. Také sdílím jeho názor, že důvodové zprávy přijatých zákonů se stávají pramenem pro výzkum a utváření historické paměti a tedy budou časem vnímány jako fakta.
Jan Palach je mrtvý a už nemůže říct, proč se 16. ledna před Národním muzeem polil benzínem, zapálil a běžel jako hořící pochodeň. Mrtvý hrdina se nemůže bránit tomu, jak jeho odkaz upraví a přešijí zákonodárci.
My ostatní, pro které byl prožitek Pražského jara životním předělem už tenkrát a později se stal majákem, který ozařoval zdánlivě nehybné vody normalizace, však nesmíme připustit, aby byl dnes Palachův čin přetaven podle současného politického zadání.
Pokud to nedokážeme, bude to zrada nejen vůči Janu Palachovi. Naše případné mlčení ve chvíli, kdy jsme povinni svědčit pro pravdu, dolehne jako zbabělá záklopka i na naše děti a vnuky. Pokud jim teď vlastním příkladem nedokážeme, že pravda nezvítězí sama od sebe, ale že k tomu potřebuje lidi, nenaučí se ji obhajovat ani ony.
…polil, zapálil, běžel…
Pokud vím, neexistuje jediný svědek, který první dvě činnosti viděl. Takže varianta… byl polit, zapálen…je stejně pravděpodobná.