Alena Bendová
Jan Palach
Dnes má výročí úmrtí jeden z největších čechů, rodák ze Všetat Jan Palach. Zajímavé je, že na těchto vlasteneckých stránkách si na Jana Palacha nikdo nevzpomněl! Přitom ODKAZ tohoto odvážného člověka by měl být stále připomínán. Čest jeho památce.
chyba
Čechů…
češi, nebo češata
česko nebo Česko..vždyť my nemáme ani název republiky, jako všichni naši sousedé. Umět cizí jazyk žiji jinde a po zemi, kde bory šumí, ani nevzdechnu.
Omlouvám se, chybička se vloudila
Jestli je jen toto co vás na mém příspěvku zaujalo, pak je mi vás upřímně líto…
paní Bendová
By si spíše místo moudrých rad měla oprášit pravopis,když už chce poukazovat…
Anonymní paní „milá“
pokud nevíte, kdo to byl Jan Palach, je to vaše věc. Ale pokud chcete probírat pravopis, tak by bylo lepší se podepsat, abych věděla kdo mě školí. Já jsem se také podepsala.
jméno může a nemusí být totožné
A proto jak na diskuzích bývá zvykem,zvolila jsem nick.Nebo mi zde chcete udělat ještě přednášku o estetice apod??!BtW:O Palachovi vím možná více než Vy sama…Hezký den.
Slávy dcera
U všech nových národů i dávných
chválu měli vážní předkové,
i my, vlastenci a bratrové,
slavme slavně slávu Slávův slavných!
jen Palach?
Nebyl jen Palach, toho si současná totalita přivlastnila, stejně jako komunisti Lidice. Před ním byl Ryszard Siwiec, otec pěti! dětí, na protest proti vstupu polské armády při okupaci Československa se 7. září 1968 na varšavském stadionu polil benzinem a upálil. Na varšavském stadionu přitom v tu chvíli byly statisíce lidí, kteří oslavovali dožínky.
http://zpravy.ihned.cz/c1- 45779310-ten-pred-palachem -utajovane-zabery-polaka-k tery-se-zapalil-na-stadion u
Po něm se upálil 20. ledna 1969 Josef Hlavatý z Plzně, 22. 1 1969 Miroslav Malinka Brno, 25. 2. 1969 Jan Zajíc ze Šumperka, v Jihlavě se 4.4.1969 upálil vysoce postavený člen KSČ, dělník Evžen Plocek. 25. 1. 1969 ve den Palachova pohřbu se v Praze otrávila svítiplynem Blanka Nacházelová, celkem se odhaduje 29 lidí. V zahraničí se upálii Litevec Kalanta, NDR Brusewitz, Maďar Bauer, Polák Badalyk…
Po převratu se upálil na protest proti rozdělení republiky Jozef Aszmongyi. Tento totalitní režim už má také své oběti, nemyslím umrzlé bezdomovce nebo sebevrahy, kteří beznaděj řeší skokem pod vlak nebo z paneláku. Řeč je o Zdeňkovi Adamcovi. Zdeněk Adamec byl student z Humpolce, který se ve svých 19 letech ve čtvrtek 6. března 2003 kolem půl osmé ráno upálil v Praze na Václavském náměstí na terase Národního muzea, hořící tělo dopadlo k památníku Jana Palacha. Protestoval proti konzumní společnosti a ničení životního prostředí. V roce 2003 došlo k dalším případům upálení převážně studentů.
Vždycky, když se mluví o Janu Palachovi, vidím před sebou jeho zhroucenou matku, jak ji podpírali ve smutečním průvodu. Tenkrát jsem si nedovedla představit, co prožívá matka, když jí zemře milovaný syn, teď už to chápu. Měli by postavit pomník všem matkám, kterým zahynuly jejich děti.
Paní Spěváčková,
tato „totalita“ si Jana Palacha nepřivlastnila. Lidé uctívali jeho památku celých 20 let před revolucí. Jeho hrob v Praze byl každý den zasypán květinami a okolo hořelo stovky svíček. Stbáci to každý večer likvidovali, ale druhý den tam lidé znovu nosili, zastavovaly tam zájezdy autobusů z daleka , každý se chtěl poklonit jeho památce. Komunistům nedal spát ani po smrti, proto ho nechali převézt do Všetat. Paní Palachovou komunisti neustále šikanovali, jako by si už nevytrpěla dost. Každý rok v lednu na Palachúv týden byly v Praze demonstrace, kde na mladé lidi šli policajti s vodními děly. Právě proto, že stále vidím zhroucenou paní Palachovou, tak si přeji, aby už žádné matce nezemřel syn za takových okolností, ať pro vznešenou myšlenku nebo v nějaké nesmyslné válce. To si myslím, že je velký odkaz Jana Palacha a my bychom to měli mít neustále na paměti!
Hmmm…
Lidi uctívali a současná totalita si ho přivlastnila. Na tom trvám. Ti, co se jím dnes ohánějí, mají všechny vlastnosti, jen ne kus statečnosti a čestnosti. Pokud se týká událostí kolem Palacha a Palachova týdne, pamatuji velmi dobře. Ani tajné u Palachova hrobu nepotřebuji připomínat, mám na ně své osobní vzpomínky.
Ovšem dost z těch, kteří tenkrát dávali najevo svou podporu Palachovu činu, se velmi změnilo. Málem bychom je nepoznali. Jeden z nich si tenkrát postavil s ostatními stan u Muzea a držel zde čtyřdenní hladovku. Dnes je tento pán od převratu zastupitel v Neratovicích, projevuje se jako odpůrce sociálních návrhů, hlasuje ve prospěch developerů a soukromých podnikatelů, a měli byste slyšet jeho názory. On má mandát a jen on má právo na rozhodování. Lidi do správy města nemají co mluvit, mají jít jednou za čtyři roky k volbám a dost. Nějaké občanské protesty jsou nepřípustné. Tak to je.
paní Bendové
Velmi lituji celou rodinu Palachovou, maminku samozřejmě, muselo to být děsné. Ale jak mohli – rodina- vydržet ty nekonečné stresující opakující se „oslavné“ akce činu. Lidi a media by jim konečně měli dát pokoj. Možná včetně vás paní Bendová.
Alena Bendová
„tato „totalita“ si Jana Palacha nepřivlastnila“.
Pak asi nesledujete zprávy. I teď proběhl Palachův týden, který pořadatelé tentokrát použili k „boji“ proti komunistům v krajských radách. Každý den v jiném českém krajském městě a pochopitelně vždy u toho byla ČT. Ale účast jen v několika desítkách.
zneužití Palacha
Už nesleduji. Tak naši mladí vzbouřenci pod vedením státem placeného učitele protestovali proti výsledku regulérních demokratických voleb? Móc pěkné. A nazvali své protesty Palachův týden? Ještě hezčí. Myslím, že se Palach obrací v hrobě. Kdyby byl nyní živ, vymlátil by je klackama. Ačkoliv možná by měl starosti jak vyjít s důchodem, aby nehladověl a nemrzl ve starém baráku.
Hrdina nebo oběť
Nikdo ho neviděl, že by se sám zapálit. Jeho osud připomíná příběh studenta Šmída z listopadu 89. Tomu se naštěstí podařilo uniknout.
Chodec po Nera je blbec. Odpusťte sprosté slovo, ale zde nějaká korektnost není na místě. Jen bych se vrátila k oslavě Jana Palacha. Nedávno jsem četla útlou a velmi krásnou knížku paní Skleničkové, nejmladší ženy z Lidic. Bylo jí šestnáct a tři měsíce, ty tři měsíce jí zachránili život, když Němci obklíčili vesnici a odvezli ženy do koncentráku v Ravensbruku. Popisuje tam to, co se v žádném dějepise nedočtete: každodenní život mladé dívky v koncentráku. Nikdo ženám neřekl, co se stalo s Lidicemi, jinak by ztratily naději. Když se vrátily, staly se slavnými, sledovanými, kritizovanými. Jejich osobní život už nebyl jejich, lidí jim zasahovali do jejich osobního života, asi jako Zdence Havlíčkové, „dceři národa“. Byly středem pozornosti. Smutek se stal veřejným. Stojí za to si to přečíst.
Pokud se týká činu Jana Placha, myslím, že jsme se tenkrát styděli, že se neumíme upálit jako on. Nemáme odvahu. Strnuli jsme v hrůze nad něčím, co se vymykalo naší kultuře. Věřili jsme, že stačí, že to udělal on a jeho čin pomůže změnit ty nahoře. Nezměnil. Tak jako dnes nezmění zmrzlí bezdomovci a sebevraždy chudých rozhodování mocných.
Tenkrát jsme rezignovali a snažili se přizpůsobit. Vůle žít je nezměrná. On ji překonal.
Vážená paní Spěváčková
Chybí-li argumenty, nastupuje vulgarita, hulvátství a agrese. Celkem typické pro současnou společnost a jak jste dokázala, vy nejste vyjímkou.
Pokud se pamatuji, žádný svědek v té době nemluvil o tom, že jej viděl, jak se zapálil. Všichni jej viděli, až když hořel. Takže teorie, že byl někým nadopován a zapálen je stejně pravděpodobná jako ta, že to udělal sám. Některým skupinám ve společnosti vyhovovalo z něj udělat modlu a to se podařilo. Jednou možná budou modly s těch „bláznů“, co se upalují nyní, ale toho se my dva nedočkáme.
oprava
…zachránily život.
proti čemu protestoval?
Na Václavském náměstí v Praze se v neděli odpoledne pokusil upálit šestatřicetiletý muž. Polil se neznámou látkou a zapálil se před historickou budovou Národního muzea – nedaleko místa, kde se v roce 1969 upálil Jan Palach.
hmm, magor na Václaváku
Je pravda že se zapálil, ale opatrně, aby se moc nepopálil, shořela mu jenom bunda.
Upálení J.Palacha pamatuji, bylo tam opravdu hodně nejasností. Losování, nešťastná láska atd.
To se ale do příběhu nehodí.
JAN
V době „palachova týdne“ jsem v Praze jezdil taxikem. Parkoval jsem záměrně v centru dění, za kordonem milicionářů a příslušníků VB. Ty zrůdnosti, když sem zatažené dívky kopali do břicha se slovy..ať nemůžeš rodit takové parchanty, jako jsi ty..MUDr.Roith se svým tehdejším odvážným stanováním pod muzeem nikdy nevytahoval.Nikdo z Vás, tu pisatelů, nebyl na každoroční vzpomínce v kině ve Všetatech. Už se nezůčastnil Jiří Palach, prof.Trojan, nebyl tu nikdo z přestavitelů Neratovic..Jan Palach nebojoval proti komunismu. Dnešní rádobypalachůvtýden je paskvil nevědomé mládeže.
Krásně napsala větu paní Spěváčková v článku s časem 10:47 !
sedm slov
číst : Vůle žít je nezměrná.On ji překonal.
V Polsku, na stadionu, kde se upálil s naprosto jasným politickým záměrem, Jan Siwiec, se hrálo nedávné mistrovství světa ve fotbale. Byla tu příležitost po něm pojmenovat tento stadion. Nestalo se tak. Dnešní mocní se za svůj život, kterým ovládají osudy prostých, evidentně stydí.
Neskutečného nýmanda máme např. za premiéra.