Vojtěšská pouť

Na ploše kolem kostelíka sv. Vojtěcha. Je tam spousta atrakcí a dost stánků, cukrová vata, nějaké občerstvení, takové ty pouťové sladkosti, dva nafukovací hrady, autodrom, jakýsi bangídžamping čili skoky na gumě, řetízák velký a malý…ale jen jsem prošla, protože v 18:00 prostor zel prázdnotou, až na pár lidí sem tam se poflakujících, většina atrakcí stála a majitelé lákali lidi naplno znějícími ampliony, že jsem raději utekla. Jen tak letmo jsem zaznamenala ceny; autodrom: na tři minuty 50 korun myslím pro dvě osoby, a co mě šokovalo: pro dítě velmi sofistikovaný nafukovací hrad: 3 minuty za 50 korun!!!!!!No to je cena naprosto horentní. Nevím, kolik majitelé zaplatili za pronájem místa, ale asi hodně, atrakce také něco stojí a tak nasadili ceny hodně vysoko. Jenže, tady mají lidi hluboko do kapsy, vlastně už všude, ceny jsou neúměrné požitku a navíc, je svátek, město zeje prázdnotou. Propagace žádná, kdo by dával sumu za vylepení plakátů žravé firmě Rengl… Hodně lidí ani neví, že nějaká pouť je, naše moudré na radnici zajímají jejich zájmy, ne nějakých socek. Výsledek všeho je, že pouť je na nic, místo aby večer byla pouťová zábava v kulturáku, je (sprosté slovo)…Hlavně, že ředitel kulturáku Fried obdržel odměnu za vynikající práci a vedoucí odboru kultury Půček mu ji navrhl.

Když jsem byla malá, točili nás kluci na kolotoči se zvířátky, později nám stačil řetízák, nejprve malý, pak velký a hlavně autíčka. Na nich jsme jezdili do noci, koukali jsme po klukách a schválně do nich vráželi, vše za pár halířů …Nevím, kdy se skromné a milé poutě zvrhly do nabubřelosti a megalomanie. Myslím, že to začalo za komunistů a teď zdárně pokračuje. Neratovice jsou vůbec město typické svou až chorobnou touhou po vyniknutí. Je to zakomplexovanost města, jež zavrhlo svou vesnickou minulost a nenaučilo se být městěm? Nebo zakomlexovanost jeho obyvatel? Za minulého režimu Mělník měl halu, tak jsem ji vybudovali také. Postavili koupaliště a my ještě větší. Po převratu Roith chtěl nemocnici, tak jsme si ji pořídili za cenu úpadku a zchátralosti města, Roith prosadil domov důchodců, ale ne jen takový skromný a milý, nýbrž s umělými bonsaji (teď se vyhazují na skládku), s hieroglyfy na stěnách vymalovaných tou nejdražší barvou, obrazy nepochopitelně abstraktní pro babičky a děděčky, vše za cca 180 milionů? Bassebalové hřiště s antukou dovezenou ze zahraničí…Morava se nedal zahanbit: jezdec na koni, Miluji…teď zase zdárně pokračujeme: místo soustavných oprav

Je vidět, že nejsem rodák, ale naplavenina, a mám zmatek v místních tradicích. Jistě, Vojtěšská pouť je v dubnu, neboť kaple je zasvěcena sv. Vojtěchu, a dnes je pouť čili posvícení – vzpomínka na slavnost vysvěcení kostela. Děkuji, ostatní snad je v pořádku. Pokud se týká avsence pouťových tancovaček, je škoda, že náš kulturák se věnuje jen „vznešeným“ akcím a takové ty malé, místní, ignoruje. Ale co bychomm chtěli po Pražákovi Friedovi, že. Nikdo ho nijak neúkoluje ani neusměrňuje. Je zákonem chráněn, jen nechápu, proč.

O poště jsem již psala na hlavní stránce, pět článků nazpátek, za kritiku jsem sklidila od samosprávy odmítavé reakce, na odboru správy majetku nevraživé a nerudné pohledy. Žádnou výzvu k debatě na toto téma. Zde platí stále více staré. komunistické heslo:"Kdo není s námi, je proti nám“. Za mizerně rekonstruovaný prostor u pošty je, podle mého mínění, zodpovědná zásadně správa majetku, pak vedení města, tj. rada v čele se starostkou a místostarostou.

Úředníci z OSM museli? třeba nemuseli, ale měli by architektovi Hořavovi předložit nějaké zadávací podmínky, jaké byly, se můžeme pouze dohadovat. Třeba mu nechali volnou ruku. Jen velmi málo architektů, i mladých, umí navrhnout kvalitní veřejný prostor. Navrhují budovy, interiéry, ale venkovní prostory pojmout tak, aby byly příjemné, v lidských rozměrech a vyhovovaly požadavkům lidí, neumí. Nevím, k jaké skupině pan architekt Hořava patří nebo ne. Otázka je, co po něm úředníci požadovali. Architekti nepovažují za vhodné protestovat proti špatným zadávacím podmínkám, na trhu projektantů je řádná tlačenice a každý se bojí, že mu nedají příležitost k výdělku, a tak drží hubu…Obávám se, že pan Koníček, vedoucí odboru správy majetku, o projektování veřejného prostoru nikdy neslyšel, je průmyslovák, stavař. Schválí, co mu architekt předloží, věří v jeho odbornost, což je velmi naivní. Kdo jiný na radnici posuzuje předkládané projekty? Možná slečna Kohutičová, se vzděláním více méně právním a ekonomickým, možná, ale spíš ne, rada složená ze sedmi různě vzdělaných osob vybraných s ohledem na jejich politické a koaliční postoje, s minimálním povědomím o správě města a účelu veřejného prostoru… Pak jsou zde komise, které rada sice založila: komise sociální, ŽP a správy majetku (zde působí architekt Hrubý), ale jim nejsou stavební projekty předkládány k posouzení a rada ani nerespektuje jejich doporučení…Občané jsou v Neratovicích úplně mimo hru, ačkoliv pro ně je prostor určen.

Mimochodem, ten strom není nově vysazený, ale živoří zde již několik let, pomalu uhníval, neboť je hluboko zasazený, nikdo se o něj nestaral, ještě ho trochu přihrnuli jako brambory (zde se tak zvaní odborníci hlavně z 1. polabské domnívají, že čím více je strom zasypán kompostem a mulčem, tím lépe prospívá. Jako brambory a rajčata) a tak to letos vzdal. Uschnul. Ani ho nevyndali, stejně jako neopravili oprýskanou kapličku nebo nevyměnili tu příšernou zastávku vybranou dámami na správě majetku.