Sekání trávy

O neudržovanosti trávníků svědčí i výška a hustota a barva trávy. Je čím dál nižší, nažloutlá a řídká. Velké části plochy zabírá plevel, to jsou takové klásky jako obilí, ten po odkvětu hyne, to není kulturní trávník. Je pravda, že v současné době je stále větší trend na veřejných plochách vytvářet klasické louky v původní podobě, tj. kvetoucí a vonící, plné hmyzu, sekané jen dvakrát do roka, ještě o tom budu psát, ale i ty se sekají před kvetením. To ovšem není náš neratovický případ, nové trendy ve veřejné zeleni ještě do hlav našich představitelů nedorazily. Vrátím se k trávníku: znovu opakuji: o trávníky se musí pečovat. Hnojit kompostem, provzdušňovat, dosévat, kropit v době sucha. Nic z toho se tady neděje. Hlavně že je starostka bioložka, očekávala jsem od ní, že životní prostředí bude považovat za prioritu. Jak hluboce jsem se mýlila. Omlouvám se všem, že jsem ji zpočátku podporovala, to byl opravdu omyl.

Stav trávníků je doslova tristní. Trávníky byly „zakládány“ na navážce, na ni navezli různé množství nrnice, pak se nasela tráva a od té doby o ně nikdo nepečuje. Tráva se seká a odváží, organická hmota místo aby zetlela a v podobě humusu dodávala živiny do půdy, se stále odváží. úUrodnost půdy se trvale snižuje – všimněte si, jak už úplně zmizely řížaly, nemají se čím živit, čili snižuje se nasáklivost půdy (chybí žížalí chodbičky), trávník je čím dál ubožejší, nižší a řidší. Jenže město nemá zájem, 1. polabská dostane penze i když se nestará…to je praxe posledních dvaceti let. V čele města stojí lidé, kteří nešli do politiky, aby prospěli občanům, ale aby se cítili něco víc než ostatní, aby získali různé výhody nebo se vyhoupli výš.