Velkolepá oslava u Miluji

Tedy zas tak moc velkolepá nebyla. Už jen malá chybička, která se vloudila na plakáty, totiž že tradiční setkání a položení květin u památníku Miluji k poctě básníka Karla Hynka Máchy začne v 19. hodin na rozdíl od správného začátku uvedeného v Listech a na internetu – v 21. hodin, možná zavinila naprosto nedostatečnou účast obyvatel města. Ale možné také je, že zdejší lidi nezajímá nějaký Karlík Máchů, neláká je příliš alternativní program mladých nadějných umělců, které zajišťuje ředitel Fried nebo se jim jen nechce šplhat do kopce, kdo ví. V každém případě se nás sešlo na vrcholku u osvětlených posprejovaných šutrů sedmnáct, po několika minutách ještě přikvačila paní starostka s manželem. Vystoupení zahájili čtyři členové (1 muž a 3 dívky) souboru Přestupná stanice recitací básní a povídáním o Máchově životě. (Do deklamace básně, v níž se vyskytoval slavík, Máchův oblíbený opeřenec, opravdu někde od átriáků hlasitě klokotal skutečný pták, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost). Po nich se ujal slova místní bard Pepík Kubias, nejprve hovořil o osudu rukopisu Máje, posléze se jal recitovat básně vlastní. Ale to už jsem pomalu slézala dolů, neboť tady se s kulhavými lidmi moc nepočítá, vlastně vůbec. Takže ani nevím, jestli položili nějakou kytici a kam, jestli k M nebo k U a ani vám nemohu referovat, co na to řekl Hynek. Jen mi celou cestu domů vrtalo v hlavě, jak se mohl stát symbolem lásky panovačný sexuální sadista, chorobný žárlivec, který bezohledně týral svou dívku a ve svých tajných denících podrobně popisujících pohlavní styk nikdy nenapsal, že by Lori Šomkovou miloval nebo aspoň měl rád. Zvláštní, že? A také, co má Karel Hynek Mácha společného s Neratovicemi.