Víte, co jíte???

Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do  dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti  potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu ( SOM – strojově  oddělené maso ) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví – akorát, že to žereme !!!
Pro zajímavost – separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako  krmivo pro dobytek. Toto se vyrábí i dnes. Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty.

Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do takových výrobků, které vypadají navenek jako salámy či šunka.

Různé bůčky a slanina jsou dnes vyráběny zejména z přerostlých polských prasat,  která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílý a bílé maso je přece dietní !

Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.

Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek.

Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky – které se dříve dávaly prasatům nebo se  prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo – semelou  a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá  těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje sezam nebo mák a nebo lněné semínko – krásné ohnisko civi- lizačních chorob a alergií. Neustále se snižuje  podíl žitné mouky z dřívějších 45% - na 20%.

U rohlíků se neustále snižuje  hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti.

Kečupy a hořčice – nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které  je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých  „kečupech“ vyskytuje na druhé straně malý název „kečupová " či „rajčatová omáčka.“ Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata leda  tak z rychlíku.

Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky.

Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je ovocná příchuť.

Z českého piva se povětšinou staly „europatoky“ univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který „přeskakuje“ klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Univerzální jsou následky požití těchto chemikálií – rektální zvracení čili sračka. Skalní pivaři dnes přecházejí na 11° pivo, které má aspoň trochu úroveň dřívější  desítky.

Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO2 a prodává se v regále jako „šampáňo.“ Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že se jedná o perlivé víno.“ A dalo by se pokračovat.

Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin.

Zmrzlina MAGNUM, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z mléka, v Česku z levnějších rostlinných tuků.Takových a různých dalších šmejdů žereme stále více a více, ale nezoufejme, bude hůř – podíl výrobků se stále vyšším obsahem náhražek bude růst.

Takové chuťovky, jako např. „dietní“ drůbeží hamburgry, které se skládají z poloviny z drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží, jsou jen začátkem  dalších inovací. Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, bude psáno  stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co mají  zrak v pořádku.

Čekají nás doby, kdy budeme doslova „žrát“ takové potraviny,  jaké známe z francouzského filmu Křidýlko nebo stehýnko, přičemž autoři se budou  inspirovat českým filmem „Návštěvníci“, kteří jedli amarouny.

Zatím jíme potraviny, které vypadají jako tradiční, ovšem jejich náplň je „božská“ – jen Bůh ví, co v tom je !!!

Samozřejmě, že se dají koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat apod. Je to však luxus !!!

Ano, to co bylo za socialismu standardem a normou – je dnes luxusem.

Stát bohužel dělá v dnešní době na lidech určitou formu podvodu, týkající se jejich spotřebního koše, potažmo životní úrovně. U potravin se sice vychází z jejich hmotnosti, nikoliv však kvality.

V Německu si takový bordel výrobci dělat nedovolí. I levné výrobky tam mají svoji úroveň, např.nejlevnější špekáček za 1,45 euro obsahuje 70% masa, v Česku  za stejnou cenu koupíte „špekáček,“ který obsahuje pouze 27% masa.

Česko se v posledních letech stalo popelnicí či odpadkovým košem Evropy.

JUDr. Jaroslav Janeček
advokát, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR
správce konkurzní podstaty u Obchodního oddělení Městského soudu v Praze
člen Syndikátu novinářů

POMOC! Úplně by stačilo přestat chodit do super hyper marketů ale nakoupit u malých českých obchodníků. Prostě a jednoduše podpořit české živnostníky a poctivé české výrobky! Nebo si myslíte, že z těch miliardových obratů, které v marketech uděláte jdou daně do státní kasy?Stačilo by jen trochu víc přemýšlet. Ale české myšlení vypadá asi takto: Přece nedám vydělat někomu z Neratovic nebo nedej Bože sousedovi, který má malý obchůdek…Pak se nedivte, že jsme popelnicí Evropy. Podívejte se jak to vypadá kdekoli v marketu, když je nějaká akce. Lidi se div neperou…

Škoda, že i v těch malých obchodech jsou jogurty stejné značky jako ve velkých marketech, právě tak, jako jiné zboží.

09.03.2012 v 11:30 poběží 90 minutový americký dokument Potraviny a.s. O cestách k minimálním cenám potravin na americkém trhu a za jakou cenu je toho dosahováno. Přesně podle názvu seriálu Dr. Kateřiny Cajthamlové „Jste to co jíte“ na Primě.