Stávka škol

Není, ale jinak než platovým postupem podle odpracovaných let se to řešit nedá. Tedy dá, už zde podobný návrh byl, ale neprošel. PO určité době by měl učitel absolvovat jakési další vzdělávání něco jako atestace lékařů a po složení zkoušek by dostal přidáno. To by se opakovalo každých cca 10 let. Kdo by studium neabsolvoval, zůstal by na základním platu. Žádné preference mladých a perspektivních, žádné rozhodování o penězích řediteli. Zažila jsem mnoho ředitelů a VŽDY měli své oblíbence a kamarády a vždy jim finančně přilepšovali. Dříve stovky, dnes tisícovky. Pokud se týká hodnocení učitele, nelze být objektivní, v oboru výuky a výchovy to ani nejde. Za prvé: ředitel má jakýsi obor, odlišný od většiny jeho podřízených. Jak má ředitel matematikář hodnotit tělocvikáře, když o jeho práci nic neví? Není schopen ho hodnotit ani jeho učební metody. Stejně tak tělocvikář na hospitaci u matematikáře pouze předstírá, že je schopen posoudit jeho práci. Hodnotit učitele podle výsledků? Nejde. V jedné třídě se sejdou děti chytré a výsledky jsou výborné. V druhé jsou hloupé, mají výsledky horší, ale ty stojí učitele mnohem větší úsilí, které není ale vidět. To je profese velmi těžko hodnotitelná. Proto odedávna byli učitelé placeni podle opracovaných let, vědělo se, že s přibývající praxí rostou zkušenosti a znalosti. Pokud se týká perspektivnosti mladých, je to značně komplikovaná otázka. Z fakult přicházejí značně nepřipraveni, možná plni nadšení, ale to je brzy přejde. Musí se naučit spoustu věcí a zkušený učitel se z nich vyklube tak za deset let. Někdo nikdy. Neumí si udržet kázeň a v bordelu se nedá učit. Pak je nikdo nenaučil, jak jednoduše a srozumitelně vysvětlit učební látku tak, aby vysvětlení bylo úměrné věku a schopnostem dítěte. Ale to platí i pro střední školu. Stylizovat otázky, sestavit písemné práce, opravovat je, přehledně zopakovat látku…Je nutné se naučit vědět si rady v krizových situacích, nenechat se vyvést z míry, udržet si autoritu, nadhled, zvládnout periferní vidění…A stále studovat, rozšiřovat si vzdělání, zabrousit mezi „normální“ lidi, nenechat se pohltit školními problémy. Tupé učitelky jsou častým zjevem…Pokud se týká starých učitelů a učitelek, zažila jsem skvělé matematikáře, češtináře, ale i elementaristu pana učitele Šepse, na druhé straně učitele loupajícího si jablíčka a krájejícího si je na čtvrtky. Ale to je právě problém ředitele a věku odchodu do důchodu.