Podpořte blokádu Šumavy!

Viděli jste snímky z vrcholových částí Šumavy? Je to hrůza – suché stromy sežrané kůrovcem místo zelených hraničních hvozdů. To je výsledek „práce“ zelených „aktivistů“ na Šumavě! A to jim mám ještě pomáhat?. Nemají žádnou odpovědnost za další škody, které kůrovec po vylíhnutí způsobí. A že tam má volné pole působnosti již řadu let.

Ještě řekněte,že saranče je hodné a hladomory jsou přirozené pro přežití nejsilnějšícj jedinců.

Pana Stráského znám osobně. Je to turista a milovník přírody. Jako ředitel národního parku Šumava musí řešit věci, které by řešit nemusel, kdyby nebylo party tak zvaných ochránců přírody. Nevím, co ochraňují, ale bohužel, ani oni to neví. Nepleťme se do věcí o kterých nic nevíme. O Šumavském národním parku píše dost lidí, kteří tam žijí a problematiku znají. Než se dáte do šíření zavádějících informací, seznamte se s problematikou jednoho z našich nejkrásnějších míst pro turisty.

Vykácet lesy na hřebenech Šumavy is very good idea. Už si v Mlékojedech a ve starých Neratovicích chystejte povodňové zavazadlo, zatím jste zažili jen zpětnou vlnu z Vltavy, až bude opravdová labská povodeň bude zajímavá podívaná a z vykácené Šumavy o hodně zajímavější než dřív. Jen se nechte zblbnout modrou propagandou, oni si přece chtějí nahrabat, o nic jiného jim nejde. Dřevo se dobře prodává, ne?

Dobrý den a ahoj,

do lokality Ptačího potoka přijíždějí desítky dřevorubců a začíná se zde kácet.
Situace je velmi vážná, a proto akutně potřebujeme posily! Prosím, přijeďte, zmobilizujte své známé, šiřte tuto zprávu!

Šumavu nedáme!

--
Petra Švambergová

koordinátorka dobrovolníků

Hnutí DUHA (Friends of the Earth Czech Republic)

A: Údolní 33, 602 00 Brno
T: 545 214 431
T: 737 318 535
E: [email protected]
W: www.hnutiduha.cz
W: http://www.velkavyzva.cz/?dopis

Facebook: www.facebook.com/hnutiduha
                www.facebook.com/velkavyzva

*********
Pomozte rozšířit mýtné pro nákladní dopravu na celou silniční síť: http://www.hnutiduha.cz/mytne

policie se chová velice mírně. Pokud vím, tak za opakovaný přestupek může tyto aktivisty na 48 hod dát za katr. Předem upozorňuji zastánce, že to nemá nic společného se zásahy za totáče. Tady se přestupuje zákon.

Chtějí zrušit Národní park Šumava
František Řezáč

Aneb kouzlo nechtěného.
Konečně „místní obyvatelé“ přiznali, o co jim jde: Zrušit Národní park Šumava! Bývalý likvidátor ČSFR byl vysazen do funkce ředitele NPŠ ne proto, se staral o jeho rozvoj, ale aby ho zlikvidoval. Pan Stráský to svou přítomností na demonstraci „místních obyvatel“ potvrdil.

V roce 2005 bylo 52 místních obyvatel. Dodnes pravděpodobně přibylo několik majitelů nových luxusních chat, např. pan Bakala. Na práci si „místní“ musí dovážet dělníky ze Slovenska či Ukrajiny. Národní park, který chtějí zrušit, není majetkem několika rekreantů, ale podle názvu celého národa. Za prachy jde ovšem v dnešním „česku“ zařídit skoro všechno. Půjde to i ve věci evropského významu, který NPŠ bezesporu má?

Klaus na přednáškovém turné po Austrálii prohlásil, že environmentalismu, odnárodňování států a přechodu ke globálnímu (a evropskému) vládnutí se bojí víc než Al-Káidy.
Uvedl to ve svých zápiscích pro deník Právo a server Novinky.cz.
Důvodem výroku bylo dění v národním parku Šumava, kde ekologičtí aktivisté v lokalitě Na Ztraceném brání těžbě kůrovcem postižených stromů. Už několikátý den je z místa vyvádějí policisté.

Zapomněli napsat, že Klaus se také bojí bezpečnostních rámů a toho, že mu příště propisku přivážou na provázek.

Šumava: Brutální jednání dřevorubců se stupňuje, policie přihlíží
27. 07. 2011
Šéf dřevorubců, kteří protizákonně kácí v oblasti Ptačího potoka u Modravy, dnes vyzval své podřízené k bití účastníků blokády. Stalo se tak jen několik desítek hodin poté, co jeden z policistů v místě škrtil jednu z dívek a hrozil, že jí zabije. Celému incidentu přihlíželo několik svědků, kteří na dotyčného ihned podali trestní oznámení.

Dřevorubec konkrétně řekl:

„Bijte je, běžte tvrdě do nich, klidně je srazte. Když je to zabije, vy za nic nemůžete, je to v ohraničeném prostoru a oni jsou tady na vlastní nebezpečí. Takovejch kokotů je všude spousta.“

Jeden z dřevorubců navíc pokácel strom v momentě, kdy bylo poblíž několik lidí, což je protizákonné. Všichni stihli utéct, strom však dopadl jen 0,5 metru od jednoho z policistů.

Další z dřevorubců vzal jednomu redaktorovi mikrofon a hodil jím o zem.

Hnutí DUHA znovu upozorňuje na netolerovatelné chování dřevorubců a na fakt, že jsou to právě oni, kteří v místě nemají co dělat, protože nemají potřebné výjimky na kácení v oblasti.

Ředitel Hnutí DUHA Petr Machálek řekl:

Vyzývám policii, aby zabránila brutálním útokům dřevorubců, kteří nejenže kácí bez příslušných povolení a nedodržují bezpečnost práce, ale aktivně napadají přítomné lidi. Ze strany účastníků pokojné blokády nelegálního kácení nedochází k žádnému násilí. V právním státě není možné, aby někdo vyzýval k násilí. Je absurdní, že policie nechrání lidi, kteří brání evidentně protiprávnímu jednání a jsou za to terčem útoků ze strany dřevorubců, kteří porušují zákon.“

„Je načase, aby ministr Chalupa odvolal ředitele parku Stráského a jeho náměstka Mánka, kteří nejenže opakovaně porušují zákon, ale najímají si firmy, jejichž šéf aktivně vyzývá k násilí.“

Pavel Franc z Ekologického právního servisu

„Ekologický právní servis upozorňuje, že dřevorubec, který hrozil lidem násilím, tak činil při plném vědomí toho, že dřevorubci nemají v oblasti co dělat, protože k tomu nemají potřebné výjimky. Hrozí jim proto pokuta až 2 miliony korun.“

Kdo vymyslel ten nesmysl vyhlásit bezzásahovou oblast ve smrkové monokultuře,která na Šumavu nepatří a byla vysázena z čistě ekonomických důvodů jako zdroj suroviny. Monokultury je třeba postupně zlikvidovat a nahradit je přirozeným smíšeným lesem.

Lynčujte aktivisty!
František Řezáč

Redaktoři a editoři /Klatovského deníku patrně ztratili soudnost. V emotivním líčení páteční demonstrace tzv. místních obyvatel na Modravě proti blokádě kácení v NPŠ dávají slovo teroristům, vyzývajícím k popravám aktivistů. Kolik je na Modravě skutečně místních obyvatel, to tzv. novináře vůbec nezajímá. Podle oficiálních statistik je to několik desítek lidí včetně dětí. Proč se ani jeden tzv. novinář nezeptá paní, která pekla koláče pro ukrajinské a slovenské dělníky, kde má trvalé bydliště?

Kvalitou ověřenou časem bývala kdysi i zelená Šumava. Už od dob Klostermana a Kalčíka byla synonymem krásné, relativně civilizací nedotčené přírody, hlubokých lesů, čisté vody a přímých lidí. Byla takovou po celé minulé století, přestože v jeho první polovině byla (na dnešní poměry) dost hustě osídlená a živila ve svých lesích a na svých polích tisíce trvale žijících a hospodařících usedlíků. Byla takovou i v druhé polovině minulého století, kdy její velká část byla pro většinu lidí nepřístupná a člověk v ní zasahoval minimálně (jen když to příroda nezbytně potřebovala a nedokázala si pomoci sama).
Byla taková, ale od té doby, co ji začali usilovně »hájit« čeští ochránci přírody, již bohužel není. S novou dobou a přelomem tisíciletí přišli samozvaní ochranáři a začali se o Šumavu starat a Šumavě nastaly problémy.
Zelení fundamentalisté se rozhodli využít Šumavu k radikálnímu experimentu – pro přeměnu dříve kulturní krajiny v prales. Šumava se pro tento experiment svým vývojem ve druhé půlce minulého století jevila jako nejlepší polygon. Základní chybou (či spíše ze strany ochranářů úmyslem) bylo rozhodnutí chránit jako první (bezzásahové zóny) národního parku 135 relativně malých lokalit roztroušených po celé jeho ploše. Toto uspořádání v podstatě vylučuje »léčit« nákazu v celém parku, protože se z bezzásahových zón vždy znovu rozšíří. Pro zelené fundamentalisty ale přeměna »Švancemberského« hospodářského lesa na prales postupovala zřejmě příliš pomalu, a tak bylo nutné »trochu pomoci«. Na začátku, v 90. letech, kdy kůrovcová kalamita (která se ve smrkových monokulturách musela dříve či později dostavit) šla, ne-li zcela zastavit, tak velmi omezit pokácením několika desítek či stovek napadených stromů, se zelení fundamentalisté ke stromům připoutávali a kůrovce (nikoliv stromy) »ubránili«. Reálný výsledek jejich tehdejší »ochrany« je dobře vidět na pramenech Vltavy, Plešném jezeře i jinde.

Většina z tehdejších nadšených ochránců si asi ani dnes nebude ochotna přiznat, že katastrofa, která Šumavu postihla, je i jejich dílem. Orkán Kiril už jen dílo v kůrovcem zesláblých smrkových monokulturách umocnil. Po Kirilu měl kůrovec logicky ještě větší žně, a víc kůrovce logicky znamená víc napadených stromů, větší devastované plochy a více škod. Na to zareagovala správa parku (kterou ovládli za ministra Bursíka a spol. ještě »zelenější« fundamentalisté) zařazením cca 30 % druhých zón – do té doby zásahových sanačních ploch – do režimu bezzásahovosti. Sice bez zákonného zmocnění, zcela protismyslně, ale udělali to, protože to udělat mohli. Měli »svého« ministra životního prostředí, »svého« ředitele parku i ve Vědecké radě parku byli většinou jejich příznivci.
Lokalita na Ztraceném u Ptačího potoka, o kterou se nyní vede mediální i faktický boj, jako zástupná bitva o budoucnost celé Šumavy, je a vždy byla ve druhé zóně NP Šumava. Je to lokalita, která byla vždy hospodářským klesem a byla vždy určena jako ochranné zásahové pásmo ke dvěma prvním zónám, mezi nimiž leží. Jak okresní soud v Klatovech, tak i Česká inspekce životního prostředí potvrdily, že k zásahu v této lokalitě žádnou speciální výjimku správa národního parku nepotřebuje, může a musí v ní zásah proti kůrovci v souladu s ostatními podmínkami provést.

A jsme zase tam, kde to celé začínalo. Zelení fundamentalisté, když přišli o mocné figury na ministerstvu a ve správě parku, které zajišťovaly plnění jejich nesmyslných vizí o přeměně Šumavy v prales z moci úřední, zase přistoupili k osvědčené taktice. Znovu vytáhli do lesa a přivazují se ke stromům. Vyrazili »chránit« les, ale ve skutečnosti jsou největším spojencem nikoli lesa, ale kůrovce. Když jim soud zakázal dělat obstrukce jako organizaci, vydávají se za prosté občany. Jen když kůrovec zcela zničí existující lesy, a tím i dosavadní hospodářský charakter Šumavy, aby se zde, uprostřed hustě osídlené Evropy, mohla uskutečnit jejich vize rozsáhlého pralesa.
Říká se však – nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Doufám, že dnes už samozvaným »ochráncům« pod záminkou nenarušovaní jejich práva na protest neumožníme poškodit znovu práva nás všech. Máme totiž právo a povinnost bránit efektivně naše národní bohatství – zelenou Šumavu. Máme právo a povinnost bránit se škůdcům, ať už těm smrkovým, nebo těm, kteří s vizí přeměny Šumavy na prales ji ve skutečnosti mění na hnědou poušť. Doufám, že jsme již dál a že za dodržení všech zákonných podmínek státní moc a policie zajistí, aby dřevorubci mohli udělat to, co se udělat musí, aby se situace alespoň dále nezhoršovala. A doufám také, že alespoň náklady na policejní manévry při ochraně práce dřevorubců nepůjdou za všemi daňovými poplatníky, ale za těmi, kteří je svým protiprávním jednáním vyvolali. Škody, které způsobili tito »ochránci« Šumavě v minulosti, totiž už nikdo nenahradí.

Viz http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum…

Praha – V oblasti Ptačího potoka na Šumavě, kde ekologičtí aktivisté brání už víc než týden dřevařům v kácení stromů napadených kůrovcem, jsou horské smrčiny přirozenou součástí ekosystému, proto by tam měly být smrky zachovány a ponechány přírodním procesům. Novinářům to dnes řekl profesor Ústavu pro globální změnu Akademie věd ČR Pavel Kindlmann. Otázkou podle něj není, zda kácet, nebo nekácet, ale kde.

Stejně jako ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity Jan Frouz by Kindlmann podporoval ráznější zásah proti kůrovci v okrajových částech parku, nikoli ale v jádrových lokalitách.

Horské smrčiny jsou podle vědců ve vyšších polohách parku přirozenými lesy, v nižších partiích smrky nahradily dřívější jedle a bučiny. Tam vidí ekologové prostor pro lidský zásah. Místo smrků by v nižších polohách měly znovu dostat prostor jedle a buky, které by vytvořily přirozené pásmo proti šíření kůrovce do okolních lesů. Na rakouské části hor bylo toto pásmo zachováno a jako přirozená bariéra funguje.

Podle Kindlmanna má ředitel parku Jan Stráský pravdu v tom, že spor o Šumavu tkví v otázce, zda tam park „vytvořit“, nebo tam pouze přírodu chránit. V prvním případě by podle Kindlmanna ale šlo o park typu Stromovka, nikoli ochranářský. I kůrovec je podle vědce přirozenou součástí smrkových porostů, větší škody působí v hospodářských lesích, nikoli v porostech vzniklých samovolně náletem, kde je místo pro různověké stromy.

„Stráský chce na Šumavě pokácet 68.000 stromů. Tedy zhruba patnáctkrát víc, než je vyznačeno jen u Ptačího potoka. I kdyby měl tisíc dřevorubců, je nepravděpodobné, že to do výletu kůrovce stihne. Je mi proto záhadou, proč zaměřil své síly zrovna na kontroverzní Ptačí potok, když má z lesního zákona povinnost důsledně zasahovat ve všech zásahových zónách,“ uvedl Kindlmann.

Důležité podle vědců také je, aby co nejvíc pokácených smrků zůstalo v parku ležet. Horské smrčiny jsou totiž velmi chudé na živiny a nové stromky lépe prospívají na tlejícím dřevě.

Vědce pozvalo na tiskovou konferenci sdružení Hnutí Duha. Kromě argumentů týkajících se rozvoje lesa aktivisté upozorňují, že v místech kácení žijí ohrožené druhy živočichů. Poukazují na to, že správa parku nemá k zásahům v místech jejich výskytu potřebná povolení.

Aktivisty podporuje řada přírodovědců, na jaře část z nich založila stínovou vědeckou radu parku. I podle ní je Ptačí potok biologicky velmi cennou lokalitu podmáčených smrčin s výskytem mnoha druhů vzácných a přísně chráněných živočichů a místem, kde samovolná obnova horského lesa po gradaci kůrovce vedla k návratu k přirozenému stavu ekosystému. „Boj s kůrovcem v těchto místech je navíc zbytečný, protože se odehrává hluboko za současnou gradační linií. Správa parku by se měla soustředit na tlumení kůrovce v pásmu původně smíšených lesů, a ne ničit zbytky zachovalých přírodních podmáčených smrčin,“ uvedla rada ve svém stanovisku.

Nebylo málo-lehla nám popelem Petrova chata v Krkonoších.Sice je to mimo téma o Šumavě,ale tak nějak ekologicky jsem to přiřadila sem.

VIMPERK / 22:06, 14. 06. 2011
Postup předchozího vedení Národního parku Šumava má podle ředitele Jana Stráského katastrofální dopady na letošní stav šumavských smrkových porostů. Na Šumavu letos udeří kůrovcová kalamita tisíciletí, řekl agentuře Mediafax Jan Stráský.
Podle současného vedení parku politika totální bezzásahovosti uplatňovaná ředitelem Správy Národního parku a CHKO Šumava Františka Krejčího zejména po úderu hurikánu Kyrill v lednu 2007 vytvořila obrovský zdroj kůrovce v bezzásahových zónách.
„František Krejčí byl v čele NPŠ a CHKO Šumava od března 2007, kdy vystřídal Aloise Pavlíčka. Spolu s exministrem Martinem Bursíkem připravili plán, že namísto zpracování kalamitního dřeva bude vše ponecháno bez ošetření na místě. Vznikla tak na tři roky chráněná kůrovcová líheň o rozloze 16 tisíc hektarů,“ řekl Stráský.
Podle správy parku bylo v letech 2007 až 2010 ponecháno v bezzásahových územích přes 1,1 milionu kubíků pro kůrovce atraktivního smrkového dřeva bez zpracování. Jen za loňský rok 2010 bylo usmrceno půl milionu zdravých smrků.
„Půl milionu zdravých smrků bylo předloženo kůrovci, aby se zde nerušeně rozmnožil a vylétl do dalších porostů. Proto můžeme říci, že Šumava je letos dějištěm kůrovcové kalamity tisíciletí. Půl milionu stromů, ze kterých už letos kůrovec vylétl, už začal usmrcovat další miliony živých a zdravých šumavských stromů. Jedna samička kůrovce snese až 60 vajíček. V době přemnožení kůrovce může z jednoho nezpracovaného stromu vyletět až 200 tisíc nových brouků. Za minulý týden bylo v zásahových zónách NPŠ vyznačeno více nových kůrovcových stromů než v letech 2002 a 2003 dohromady,“ doplnil Stráský.
Současné vedení NPŠ a CHKO Šumava reprezentované ředitelem Janem Stráským považuje takový přístup za neslučitelný s posláním národního parku. Hodlá tak pokračovat v aktivních zásazích proti kůrovci. „Pokud bychom se chovali jinak, umíraly by další miliony stromů a vznikaly by další stovky nebo i tisíce hektarů nežádoucích holin. Vyčlenili jsme dostatečně velké bezzásahové území, které ponecháme samovolnému vývoji. Toto území se stane předmětem výzkumných projektů a umožní srovnávat místní vývoj s vývojem lesa na jiných místech, kde se bude přírodě blízkým způsobem hospodařit. Naším cílem je vytvořit stabilní a smíšené zalesnění, které je v podmínkách Šumavy přirozené historicky. Možnost srovnání aktivního a pasivního přístupu k ochraně lesa považujeme za jeden ze smyslů národního parku,“ uvedl Stráský.