Další zločin prezidenta Klause…

Kouření není problémem každého z nás. Jestliže někdo kouří doma, nutí k pasivnímu kouření svou rodinu, děti nevyjímaje. Kouří se v restauraci, v autě, venku bez ohledu na okolí. Ačkoliv pan Klaus popírá, že by pasivní kouření škodilo, je výzkumem prokázáno, že je škodlivější než přímé kouření, kouř přece neprochází filtrem. Aby udržely nízkou cenu cigaret a učinily kouření přitažlivější, tabákové koncerny postupně snižují obsah tabáku až na 30%, zbytek tvoří balastní látky – chuťové jako mentol, aromatické – vanilka, další látky, aby cigarety stejnoměrně hořely a neuhasínaly, aby váleček popele upadl až po poklepnutí cigarety nad popelníkem a ne dříve, aby se kouř pěkně vinul a nestoupal jak z továrního komínu, a z mnoha dalších důvodů. Těch látek je opravdu mnoho a největší část jich vzniká při hoření cigarety, pyrolýzou látek v cigaretě obsažených, které se vysokou teplotou mění na jiné chemické substance. A které že to substance jsou a jaký mají na lidské zdraví vliv? Tak to už ví opravdu jen málokdo.

Asi vám nevadí, že kouří i malé děti, jen se podívejte kolem sebe, kouří těhotné ženy, rodiče vhánějí kouř přímo do obličeje malých dětí, které vedou za ruku nebo vezou v kočárku. Většina kuřáků je častěji nemocná a my jejich léčení platíme z našeho nemocenského, umírají na rakovinu plic a my platíme jejich nákladné a zbytečné léčení. Kouření se podepisuje na zhoršeném zdrvaotním stavu mladých lidí a pak že je to problém každého z nich. Není.

Včera jsem se opět „potulovala“ po Neratovicích, jak to trefně nazvala jedna ze čtenářek, a hnána vrozenou mlsností jsem se zastavila v cukrárně U parku, nedaleko mostu přes Labe na Mlékojedy. Výběr zákusků nic moc, inu je po sezóně, zlatá Ája u Vojtěcha, kdo jste tam nebyl, doporučuji…ale nakonec jsem zvolila větrník politý karamelovou polevou s krémem. Sedla jsem si uvnitř, kde se nekouří, ochutnávám, tvrdé těsto, krém podezřele tukově rostlinný, tedy zdá se náhražkový jak za války, a najednou mě udeřil do nosu pach kouře, cigaretového. Hledám příčinu, čichám kolem sebe, až konečně nacházím původ tohoto děsného smradu – ubrousek na talířku i talířek jsou masivně načichlé cigaretovým kouřem. Třikrát fuj. S odporem dojídám, a sděluji své pocity obsluhujícími mladíkovi. Ten se dušuje, že uvnitř se nekouří, pouze venku. Odcházím a dušuji se, že už NIKDY do této cukrárny nevkročím. Nemíním zkoumat, jak mohly načichnout použité věci, nejpravděpodobnější je, že v místnosti za obchodem personál vyhuluje jednu za druhou, nebylo by to poprvé, kdy někdo při práci s potravinami kouří (nedávno Vietnamec v obchodu s ovocem u náměstí s cigaretou v ústech rovnal nějaké nektarinky…), možná že nepoužitý ubrousek na venkovním kuřáckém stole putoval i s taliřkem rovnou ke mě…kdo ví. Jen až zase bude někdo kvílet, jak je ohrožena kuřácká svoboda…!!!

Kdysi dávno jsme na gymnáziu povinně četli Malostranské povídky Jana Nerudy. Geniální novinář a spisovatel v jedné z nich popisuje, jak si pan Vorel otevřel na Malé Straně krupařství a pořídil si současně novou dýmku pěnovku, aby ho sousedé přijali mezi sebe. Tak intenzivně kouřil, až odradil všechny zákazníky a nakonec zdrcen neúspěchem v podnikání, jak bychom dnes řekli, si sáhl na život. Zůstala po něm jen krásně nakouřená pěnovka. Nedávno jsem se přesvědčila, že nemusí být nakouřená jen dýmka, může to být i kniha. Byla jsem si jich pár vypůjčit v knihovně. Všechny ležely do včerejšího večera na jedné hromádce nevyužity. Někdy kolem půlnoci jsem sáhla po detektivce, ale sotva jsem otevřela první stránku, udeřil mě do nosu puch cigaretového kouře. Kniha byla doslova prouzená, smrděla neskutečně. Nedala se číst. Teď leží na balkoně a větrá se. Zatím naprosto neúspěšně.
Ano, svoboda kuřáků je u nás na prvním místě.