V Neratovicích rostou houby

Ale pozor! Zatímco v městských lesících najdete i babky a žampiony, na Skalách kromě žampionů, bedel a žampionů rostou hlavně muchomůrky zelené. Jako stará biologická kantorka bych si zde dovolila vysvětlit charakteristické znaky této smrtelně jedovaté houby, kterou si lidé stále pletou se žampionem. Barva klobouku bývá zelená, ale u starších plodnic vybledá, takže může být i šedavě bílá. Lupeny pod kloboukem nejsou NIKDY růžové nebo hnědé jako u žampionu, jsou vždy bílé. V zemi je noha neboli třeň rozšířená do takové hlízy (proto dřív se tato houba nazývala muchomůrka hlízovitá) a hlavně: tato část plodnice je uložena v blanité pochvě zvané kalich smrti. Mladé plodničky jsou do ní zabalené jako miminko. Ta bambule s pochvou je obvykle uložena dosti hluboko a kdo nevytáhne houbu celou, může ujít jeho pozornosti. Proto vždy sbírejte celé plodnice. Dalším důležitým znakem je vůně, spíš zápach. Zatímco žampiony voní (kromě nejedlého žampionu zápašného, který má hranatou hlavu, po poškrábání rychle citronově zežloutne a smrdí po karbolce), muchomůrka zelená páchne po starých bramborách. Na rozdíl od žampionů je také křehčí. NIKDY ji neochutnávejte, mnoho lidí se pořád domnívá, že jedovaté houby pálí nebo jsou hořké, ale to je pověra. Muchomůrka zelená je docela dobrá houba, jak potvrdili lidé, co ji jedli, než zemřeli. Otrávit se můžete i kouskem houby, kterou jen ochutnáte a třeba i vyplivnete. Otrava je velmi zákeřná, člověku začne být špatně až po mnoha hodinách, 24 i více. Výplach žaludku už je zbytečný, jed koluje krví do jater a dojde k jejich selhání. Prakticky všichni otrávení umírají a kdo přežije, má těžce poškozená játra. Takže prosím, věnujte pozornost tomu, co sbíráte. Muchomůrek je na skalách dost a vypadají docela lákavě.