nabídka půjček

1. Trestný čin lichvy už dávno existuje. 2. Netýká se to jen neoblíbené menšiny, ale bohužel i na první pohled normálních lidí 3. Primárně to vlastně není ani tak o čtení, jako používání mozku. Každý dluh je třeba splatit, alespoň v našich podmínkách (ty nahoře, bez ohledu na partaj, na to přijdou taky, ale bolet nás to bude všechny). A umět posoudit, na co mám. Tisícovka měsíčně může vypadat snesitelně, ovšem ne tehdy, pokud mám na krku rodinu, hypotéku a výplata je dohromady 20k Kč netto. Pak není řešením půjčka, ale buď se uskromnit nebo víc pracovat nebo kombinace obojího. Jenže když se nahoře tvrdí, že půjčovat si je normální a dluhy nesplácet taky, tak to je pak těžký. 4. Když už se teda rozhodnu, že půjčit, tak pak teda jedině přečíst a pořádně! Pokud nerozumím psanému textu, tak ať mi to proboha někdo přečte a vysvětlí. Protože jinak přece nikdo nemůže podepsat rozhodčí doložky, které v takových smlouvách jsou. Svatá prostoto.

Milá paní Spěváčková, máte částečně pravdu, v odborných periodikách se na toto téma popsalo už spousta papírů. Ono to ale není tak jednoduché – je zřejmé, že ten, kdo půjčuje nízkopříjmovým skupinám, tak si asi promítne do úroku riziko s tím spojené a takový úrok bude logicky vyšší než pro méně rizikového dlužníka. Podobně funguje např. pojištění pro rizikové sporty (lyžování na sjezdovce a free ride snowboarding někde na ledovci mimo sjezdovku). Mám osobní zkušenost s takovými dlužníky (jako osoba, která je z průserů, ke kterým se zavázali smlouvou, tahá) a bohužel často dluhovou spirálu neroztáčejí půjčkami na věci nezbytné, ale na blbosti (zbytečně drahé auto, dovolená, dárky k vánocům, hrnce, ale i alkohol a cigarety). Na úplném začátku tak bohužel nestojí nehorázný úrok, ale nehorázná očekávání, přehnané představy o vlastním příjmu a naprostá absence uvažování nad tím, se se stane, když…(např. onemocní či přijdou o zaměstnání) a víra v to, „že to přece nějak dopadne“. A ono taky dopadne. Drahé půjčky od nebankovních institucí za velmi krutých podmínek (které však, jak jsem řekla, často zohledňují riziko – protože bohužel někteří vědomě počítají s tím, že přece nemusí každou splátku zaplatit) jsou až na úplném konci. Řešení bych viděla spíše v důsledném vyčíslení nákladů na půjčky v reklamách a dohnáno ad absurdum v omezení kontraktační způsobilosti některých lidí, kteří si myslí, že musí mít všechno a hned, ale platit to asi bude někdo jiný. Život na splátky je možná in, ale hodně adrenalinový styl. Každý dluh se musí jednou zaplatit a čím později to je, tím více to stojí.

Můj předchozí příspěvek zmizel, proto znovu. Na téma TČ lichvy bylo v odborných periodikách popsáno dost papíru a problém lze stručně shrnout takto: vysoké úroky pro nízkopříjmové skupiny obyatel ať už od bankovních nebo nebankovních věřitelů odrážejí riziko nesplacení, které je u těchto dlužníků nepoměrně vyšší. Nastupuje totiž i otázka svobody podnikání – regulací můžete dosáhnout toho, že prostě nízkopříjmoví nedosáhnou na žádné půjčky a otevře se tak prostor pro neregulovaný černý trh v této oblasti (viz romští lichváři ve slovenských osadách). Je však třeba zdůraznit, že nehorázný úrok není to, co je na začátku problémů takových dlužníků. Je to nehorázné podcenění vlastních příjmů, schopnosti splácet a podlehnutí reklamní masáži, co všechno musím mít. Ano, tito lidé jsou v iluzi, ale takové, že za ně kdyžtak přece někdo dluhy zaplatí, stát je přece nenechá padnout atd. A půjčují si na zbytné věci, typu vánočních dárků, dovolených, alkoholu a cigaret. Teprve když už zjistí, že to nezvládají, tak vyráží klín klínem nebankovními půjčkami za drastické úroky. Takže pokud úprava, tak zpřísnění reklamy na takové produkty. Život na dluh je možná in, ale je to dost adrenalinový sport. Jinak tady máte příběh takové „chudinky v iluzi“ - http://www.novinky.cz/ekon omika/190036-spotrebitelsk a-manie-zena-bere-48-tisic -ale-kvuli-pujckam-zije-z- par-stovek.html.