zpět na forum

Jméno:Anna Spěváčková <spevackova@seznam.cz>
Datum:15.03. 09:32
Titulek:Výročí obsazení republiky 1939odpovědět
Dnes 15.3.2021 bychom měli vzpomenout jedné z nejtragičtějších události v novodobých dějinách. Toho dne (vlastně již v předvečer 14.3. byly na Ostravsku překročeny hranice německými vojenskými jednotkami, aby se předešlo obsazení strategického průmyslového území polskou armádou, bylo okamžitě zahájeno zatýkání "spiklenců" a komunistických radních) překročila německá armáda naše hranice a zahájila okupaci Československa.

Byl zřízen protektorát Čechy a Morava.

Území Československa bylo již předtím zredukováno připojením Sudet k nacistickému Německu (2. října 1938), východní části českého Těšínska a částí severního Slovenska k Polsku (Těšínsko 2. října 1938 a severní Slovensko 25. listopadu 1938) a části Podkarpatské Rusi a východního a jižního Slovenska k Maďarsku (5. listopadu 1938).

Následně 14. března 1939 vyhlásilo samostatnost Slovensko - vznikl Slovenský štát (na které vzápětí vojensky zaútočilo Maďarsko a anektovalo další část východního Slovenska) a další den (15. března 1939) i Podkarpatská Rus (na kterou již den předtím, 14. března 1939, vpadlo Maďarsko, které ji nakonec i celou vojensky obsadilo a anektovalo).

Pod hrozbou německého vojenského útoku zkolabovala i česká část zbytku republiky a byla anektována jako autonomní součást Německé říše.

A dnes jsou Němci i tehdejší spojenci naši největší přátelé. Jenže kdo jednou zradí, zradí i příště. Není radno mu věřit.

Naši spojenci Francie, Velká Británie a SSSR formálně protestovaly, 27 států uznalo Slovenský štát.

V roce 1999 k 60. výročí okupace pouze 52 % dotázaných mladých Čechů ve věku do 29 let vědělo, že 15. března 1939 začala německá okupace Čech a Moravy. Jakpak by asi dnes dopadl průzkum mezi mládeží? Obávám se, že velmi špatně. Když se ptali, co bylo horší, zda okupace v roce 1939 nebo 1968, mládež unisono tvrdila, že v roce 1968. Naši předci by se v hrobě obraceli.

Dnes jsem nenašla žádné internetové noviny, které by vzpomněly na toto tragické výročí. Zato je na aktuálně.cz rozhovor s problematickou europoslankyní Jourovou.
Jméno:Anna Spěváčková <spevackova@seznam.cz>
Datum:15.03. 09:41
Titulek:2248 černých dnůodpovědět
Autor Přemysl Votava.

15. března 1939 sněžilo, ulicemi českých a moravských měst a obcí se od rána valila nikým nezvaná zelenošedá masa. Lidé stáli za deště a sněžení v ulicích, slzy v očích, zaťaté pěsti, nenávist v srdci. V každém z nich otázka: Co s námi bude? 15.března 1939 skončily šťastné dny Československa (ČSR), začala smutná a oběťmi naplněná šestiletá německá okupace. Nekonečných 2248 černých dnů.
Kolik mladých lidí dovede naplnit toto datum i tu šestiletou okupaci a dovede se orientovat? Dnes se tato doba příliš nepřipomíná, ale otázka je, zda má zmizet z učebnic i z naší paměti. Od března 1939 uplynulo 82 let. Ptám se, kolik pamětníků z té doby ještě žije? Možná, že ještě jako děti stáli na kraji chodníků a pamatují si na ty slzy svých otců… Kdo si dnes vzpomene na to ponížení i na vyhlášky se jmény stovek popravených? Kdo si vzpomene na ty bezbranné spoluobčany, na jejich děti, když z nádraží Bubny se vydávali na cestu do vyhlazovacích táborů? Kdo položí květiny na zapomenuté hroby těch statečných, kteří odpočívají někde daleko od svých domovů? Novodobí vykladači dějin je posmrtně kádrují, kácí jejich sochy… Politici spoléhají na krátkou historickou paměť našeho národa. Rodí se nové výklady druhé světové války. Z viníků té válečné hrůzy se vytváří oběti. Z obětí, pak viníci.

Těm neznalým historie připomínám, že tzv. Výnosem Adolfa Hitlera o zřízení Protektorátu Čechy a Morava byli naši občané zbavení všech práv, stali se občany druhé kategorie. Adolf Hitler triumfoval, z okna Pražského hradu přijímal hold jásajících pražských Němců. Nad Pražským hradem vlála standarta říšského vůdce Adolfa Hitlera. Český národ měl být ponížen, poněmčen a ve svém důsledku včleněn do Velkoněmecké říše. Byly uzavřeny vysoké školy, studenti poznali popraviště i koncentrační tábory. Od prvního dne okupace se ujaly své práce represivní složky německé správy… Následovaly každodenní popravy českých vlastenců, např. jen v Berlíně ve věznici Plotzensee bylo popraveno 677 Čechů, ve věznici Pankrác za dva roky našlo smrt na popravišti 1075 odbojářů, z nich 155 žen. Dalším místem hrůzy se stal tábor Terezín. Na popravištích umírala elita národa, pod gilotinou v Plotzensee hrdinové odboje generálové Homola, Macháček, Kravák,…. a na stejném popravišti padl novinář Julius Fučík nebo nám dobře známý hostinský od Rozvědčíka Jaroslav Franěk, ale i zcela prostí lidé, přesto hrdinové, jako byl železničář Josef Just z Úpice, nebo holič Alfons Šubrt ze Rtyně….
Jméno:Anna Spěváčková <spevackova@seznam.cz>
Datum:15.03. 09:42
Titulek:2248 černých dnůodpovědět
A tisíce dalších.

Šestiletá německá okupace přinesla dle Vojenského ústředního archivu 343 tisíc obětí, popravených, zavražděných v plynových komorách, ale i desetitisíců hrdinů padlých v odboji. Okupace nejen rozvrátila československou ekonomiku, ale měla i morální dopady. Přes to všechno, se český národ nikdy nesnížil k protiruskému tažení po boku německé armády tak, jako mnohé státy Evropy. Slovensko nevyjímaje. Naopak v té době se rodili hrdinové, jejich statečnost obdivoval celý svět. Připomínám jen ty nejstatečnější… Kubiš, Gabčík, Jaroš, Eliáš, Vančura, připomínám ty statečné z vyvražděných Lidic, Ležáků, Ploštiny i ty tisíce dalších, často bezejmenných hrdinů. Světoznámá Fučíkova „Reportáž psaná na oprátce “ se stala dokumentem té doby.

Evropou opět pochodují pohrobci nacistů. Padají sochy hrdinů, mizí pomníky padlých, znevažují se činy těch statečných…Knihkupecké regály se prohýbají pod přívalem nacistické memoárové literatury. Kdo z mladé generace ví, že za těmito „hrdiny“ zůstaly desítky milionů mrtvých, vypálené vesnice, zničená města? V knihkupectví si nacističtí generálové užívají svou slávu, zatímco ti naši hrdinové se krčí někde v koutku regálu.

Závěrem je nutno připomenout, že německá okupace zásadně ovlivnila poválečný vývoj Československa. Za svobodu se platilo životy, za tu naši padlo 140 000 vojáků Rudé armády, 33 tisíc vojáků rumunské armády, 116 vojáků USA, vedle nich tisíce našich hrdinů, Čechoslováků. Mějme k nim úctu, nekádrujme ty mrtvé. Československo si svoji opětnou svobodu vybojovalo, nečekali jsme někde v koutě!

Dívám se do kalendáře, 15.březen 1939 není připomenut. Lépe je na tom 12. březen 1999, významný den, který připomíná vstup do NATO.

A opět řinčí zbraně.

Jméno:Anna Spěváčková <spevackova@seznam.cz>
Datum:15.03. 11:10
Titulek:K výročí německé okupace 1939odpovědět
Autorka Marie Neudorflová.
Německá okupace českých zemí začala v noci ze 14. na 15. března 1939 vtržením hord německých vojáků do malé již Mnichovem Německem zmrzačené a bezmocné země. Sedmileté řádění Němců začalo popravami Čechů, stálo český národ 360 tisíc krutým násilím zničených životů, zničení svébytné kultury, zničení vysokých škol a snížení úrovně školství, průmyslu a samozřejmě posledních zbytků demokratických principů a respektu pro lidskou důstojnost. To vše jen proto, že jsme Češi, Slované, které Němci většinou považovali za méněcennou rasu a sebe za vyšší rasu s právem na expansi, s právem vládnout ostatním, s právem ožebračovat a ničit slabší. Většina Čechů se obdivuhodně bránila nejrůznějšími prostředky a lidé za to často platili cenu nejvyšší.

Okupace jako expanse ničivého pangermanismu nepřišla náhodou, naopak byla součástí německé strategie už v 1. světové válce. Němci si nikdy nepřiznali, že ji prohráli. Myšlenka expanse se od 30. let stala znovu součástí politiky hitlerovského Německa. První velkou obětí se stalo Československo Mnichovskou dohodou z 29. září 1938 za vydatné asistence Anglie, Francie a Itálie.

Slovo Mnichov v nás oprávněně vyvolává pocit zrady, která zanechala v českých a slovenských poněkud důvěřivých duších nezhojitelnou ránu, která je čas od času znovu jitřena, a znovu scelována marnou nadějí a důvěrou.

Je dobré si připomenout verše Františka Halase z té doby, neboť neztratila nic na aktuálnosti:

„Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon,
čí ruce ho rozhoupaly,
Francie sladká, hrdý Albion,
a my jsme je milovali.“

Jak je možné, že Západ, ten opěvovaný Západ, jehož demokracie a vyspělost jsou nám dávány po více jak sto let za příklad, se mohl obrátit proti svému příteli nejvěrnějšímu – demokratickému Československu, aby ho hodil jako kořist Hitlerovi, nacistickému Německu, v nesmyslné naději, že bude zachován mír. Dnes se člověk neubrání myšlence, že zúčastněné strany doufaly, že dojde k válečnému konfliktu mezi Československem a Německem, v němž sice Československo vykrvácí, ale Německo bude oslabeno, jeho pozornost obrácena na východ, a tím bude méně nebezpečné pro Západ, který by se možná stačil vyzbrojit. Zapomíná se, že v tomto případě by Československo bylo po válce označeno jako agresor, původce války, s nedohlednými následky. Západ předstíral, že chrání „utlačenou“ německou menšinu, ač dobře věděl, že požívá rovná občanská, kulturní a politická práva, taková práva, jaká neměla žádná jiná menšina
Jméno:Anna Spěváčková
Datum:15.03. 11:11
Titulek:K výročí německé okupace 1939odpovědět
...v Evropě, a jaká neměli ani Němci v Německu.

Jak to, že Západ, konkrétně Spojenci, kteří nebezpečnou povahu a expansivní snahy Německa viděli během 1. světové války, je neviděli ve 30. letech a věřili nestoudným lžím Hitlera. Je otázka, zda jen nepředstírali, že věří. Informací bylo tehdy dost. Jak to, že Západ v úsilí o větší spolupráci středoevropských států ničím podstatným od konce 20. let nepomohl, naopak, měl daleko více sympatií k polofašistickému Maďarsku a Polsku a nakonec k Německu? Jak to, že Československo, nejúspěšnější demokracie ve střední Evropě, a to i ve smyslu sociálním, a možná právě proto, se stalo první obětí německé nacistické agrese se souhlasem Západu, který věděl, jak zhoubné budou následky pro český národ? Následky neseme dodnes.

Náš národ za více jak tisíc let své existence vytvořil nesmírně cenné kulturní, mravní a myšlenkové hodnoty, musíme mít za ně a za jejich pokračování odpovědnost, navazovat na ně, v tom je hlavní aspekt naší důstojné existence. Je třeba se bránit tlakům na snížení vzdělanostní a polické úrovně veřejnosti, zvláště mladých lidí. Musíme si přiznat, že naše národní úroveň ba i existence, to znamená vše, co nám naši předkové vybojovali a předali k rozvíjení, je opět ohroženo. Nesmíme dopustit rozklad pozičních národních hodnot lživou interpretací naší historie, globalistickým přeléváním bohatství od slabších k mocnějším, či multikulturalismem a nesourodou imigrací. Tyto ideologie a praxe jsou podvodem, nástrojem k vnitřním konfliktům států, ke zničení národů a demokracie. Již Mnichov ukázal, k jakým tragickým koncům vede manipulace menšin mocnými s jejich perverzním pohledem na lidskou existenci, na existenci národů. Pravý multikulturalismus by stál na respektu k identitě a hodnotné kultuře a tradicím každého národa, k uznání důležitosti národních entit pro rozvíjení demokracie, pro úroveň lidí – kulturní, mravní, sociální.
Jméno:Karel Svoboda
Datum:17.03. 04:14
Titulek:Následky neseme dodnes.odpovědět
K následkům německé okupace bohužel patří i fakt, že pod nátlakem SSSR naše země odmítla Marshallův plán poválečné obnovy a octla se ve sféře sovětského mocenského vlivu. Krvavý diktát nacistický nahradil hrubý diktát komunistický. Oproti západní Evropě naše země výrazně zaostala ekonomicky, technologicky, sociálně i kulturně. Na to se při současné bilanci následků nacistické okupace nesmí zapomínat. Následky komunistické diktatury a pozdější sovětské okupace jsou jejich pokračováním. Je vžitým omylem svádět všechno zlé pouze na nacistické Německo a negativní podíl vlivu stalinského Sovětského svazu, líčeného dobovou propagandou jako ráj na zemi, na poválečném vývoji u nás opomíjet.
Jméno:Ivan
Datum:17.03. 06:13
Titulek:že vás h.....nebolíodpovědět
Naše země že byla zaostalá ekonomicky, technologicky, sociálně a kulturně?Vy jste se zbláznil. Kdybychom byli tak zaostalí, nebylo by po rozkrást po převratu. Stačí vzpomenout na naši námořní flotilu a jedny z jejích nejlepších posádek. Nemám čas se rozepisovat, snad se někdo toho ujme.
Jméno:Josef
Datum:18.03. 07:56
Titulek:pro Ivanaodpovědět
Pan Svoboda to napsal trefně a dle mého správně.
Ano, v řadě oborů jsme byli opravdu dobří (pivo, křišťál, sklo, vynálezy, atd. - jestli chcete i nějaké lodě). Ovšem společnost pod vedením jediné strany a vlády nezadržitelně spěla k ekonomickému a morálnímu krachu. S tím nic nenaděláte - to je fakt.
Jméno:Jirka Č.
Datum:18.03. 08:25
Titulek:to nemá význam odpovědět
Jak můžete vědět k čemu spěla, když k němu nedospěla. Všechno bylo v novém lepším režimu rozkradeno nebo zničeno. Ten morální krach se mi líbí. Teď už máme morálku na výši.
Jméno:Josef
Datum:18.03. 12:28
Titulek:pro Jirkuodpovědět
Dospěla tam, kam dospěla. Celý socialistický tábor se zhroutil jako domeček z karet. Proč se to stalo? Zkuste si na to odpovědět sám.
Nejvíc škody však zanechalo 40 let vládnutí komunistů na nás - na lidech. Jen si vzpomeňte jak pokřivené bylo chování a myšlení všech lidí za minulého režimu. A bude ještě generace trvat, než se to změní.
Jméno:Anna Spěváčková <spevackova@seznam.cz>
Datum:18.03. 12:14
Titulek:mozek mi to nebereodpovědět
Nějaké lodě? V roce 1984 mělo Československo 14 námořních lodí: Košice, Vítkovice, Blaník, Sitno, Radhošť, Kriváň, Praha, Mír, Bratislava, Třinec, Orlík, Slapy, Lipno a Ostrava. Proboha, vy o tom víte asi jako o navigaci parníků. Můj spolužák, absolvent námořní školy v ukrajinské Oděse, velitel řady našich námořních lodí, by vám vysvětlil, jaké to byly lodě a jejich posádky. Mimochodem naše námořní flotila byla zdrojem nejvyšších zisků Československé republiky.
Jméno:Josef
Datum:18.03. 12:37
Titulek:odpověďodpovědět
No vaše odpověď jen dokresluje to, co jsem tvrdil výše. Píšete, že naše bývalá flotila byla zdrojem nejvyšších zisků ČSSR. Je to možné, těžko někde získáme přesná čísla, ale nebudu to vyvracet. Dejme tomu.
Ale nepřijde Vám divné, že největší zisky pro náš vnitrozemský stát produkovalo námořní loďstvo?
A co ostatní průmysl u nás? Není tato informace právě ta, která dokresluje naši ekonomickou úroveň a situaci v minulosti?



přidat názor
 
© 2002 - 2004 neratky.cz, všechna práva vyhrazena; kontakt: redakce@neratky.cz