Z dřívějších zvýšených výskytů mšice smrkové v Česku a dalších zemích střední Evropy je známo, že u smrků se slabším poškozením a dobrou vitalitou mají vzniklé změny (defoliace) bezproblémový vratný charakter a tito jedinci za předpokladu vyrovnaného vodního režimu s vysokou
pravděpodobností postupně zregenerují i bez podpůrných opatření. Výsledky z jiných oblastí Evropy, kde je přemnožování mšice mnohem častější než u nás, rovněž přinášejí doklady o tom, že i velmi silně poškozené stromy, jež ztratily prakticky veškeré starší jehličí, mají velkou naději na regeneraci.
Z biologického hlediska má smrk pichlavý jako taxon velmi dobré regenerační schopnosti. Na
jednotlivých vytvořených letorostech je obvykle vytvořen jeden terminální (vrcholový) a několik
laterálních (bočních) pupenů jako základ nového obrostu v příštím vegetačním období. Vedle
standardního obrostu letorostů, má tento taxon navíc velmi dobrou schopnost obrážet také
z adventivních (spících) pupenů, jak je zřejmé z prorůstání na větvičkách smrků, u nichž vlivem
napadení houbou kloubnatkou smrkovou hlavní pupeny letorostů odumřely a nové „záložní“ letorosty se tvoří hlouběji na větvích právě z těchto náhradních „spících“ pupenů.
Tak jen aby to věděla správkyně zeleně paní Jelínková. Její předchůdkyně nechaly vykácet napadené stromy pod rampou na náměstí, aniž vyčkaly dalšího vývoje regenerace smrků. |