|
|
| Jméno: | Karel Svoboda |
| Datum: | |
| Titulek: | A řešení? | |
| Pro dnešního Václava Klause staršího je typické, že odborným jazykem de facto populisticky kritizuje vládu, která současný neutěšený stav veřejných financí nezavinily, ale sám žádné řešení nenabízí. Kdyby nabízel, musel by totiž dát současné vládě za pravdu. Má-li stát zastavit nebezpečně narůstající schodek státního rozpočtu, nepomůže nic jiného, nežli zvyšovat své příjmy a snižovat své výdaje. To platí obecně u každého normálního hospodaření, žádné jiné "zázračné" řešení neexistuje. Je to tu od Klause čirý, laciný populismus, když se na nepopulárních, ale nutných vládních opatřeních snaží pro sebe získat politické body a vládě v těžké situaci házet klacky pod nohy. On sám v podobných situacích nejednal jinak nežli úsporně. O zásadní důchodovou reformu se nikdy nepokusil. A také mlčky přehlížel a nikdy nevysvětlil dění v aféře lehkých topných olejů v letech 1991 - 1996, kdy stát s vědomím tehdejší vlády a parlamentu přišel na DPH z motorové nafty nejméně o 100 miliard korun (Jana Lorencová: Krvavé oleje. Autorka riskovala při dokumentování aféry zdraví i život. Byly i pokusy zabránit vydání její knihy.) Čachrování s DPH v aféře LTO se podle Lorencové účastnily i manželky tehdejších ministrů. A Václav Klaus mlčí, jako by se nic nedělo. Jeho vývoj je také pozoruhodný. V 90. letech vystupoval jako zarytý konzervativec a thatcherista. Na summitech EU, kde nás zastupoval jako přidruženou zemi, se nechával fotit vedle britského konzervativního premiéra Johna Majora. Podepsal v roce 2004 náš vstup do EU, kterou ovšem vzápětí začal postupně stále více kritizovat. A po návštěvě V. V. Putina v Praze v roce 2006 už se začal zřetelně a bez skrupulí otáčet k Rusku. EU už jenom kritizoval, zatímco Rusko pouze chválil. Z konzervativního thatcheristy se stal očividně putinovec, který prohlašoval, že Ukrajina je umělý státní útvar. Také veřejně tvrdil a pavědecky se snažil dokazovat, že neexistuje globální oteplování. Ačkoliv během svého vykonávání funkce prezidenta ČR se stavěl odmítavě k amnestiím, v roce 2013 na konci svého mandátu amnestii vyhlásil a omilostnil v ní osoby, své souputníky, odsouzené za ekonomické čachry v 90.letech i později. A lidé zapomínají a nechávají se stále znovu a znovu obelhávat stejným obelhavačem. Zásadním rysem Václava Klause je jeho bezcharakternost. Na všechna jeho prohlášení za posledních 10 let je potřeba nahlížet s tímto vědomím a brát je s velkou rezervou. |
|
|
