|
|
| Jméno: | Milan |
| Datum: | |
| Titulek: | otázka | |
| Převzato. Přemýšlím, jak je možné, že naše vládnoucí pakáž se vždycky a neomylně dá na tu špatnou stranu:
v roce 1918 jsme vlezli do prdele Anglii a Francii a měli s nimi údajně neprůstřelné smlouvy, prostě jsme se dali k vítězům a mysleli si, že to tak bude napořád.
V roce 1945 jsme vlezli do prdele Rusákům z toho důvodu, že Beneš a exilová vláda nenáviděli Němce (které nenáviděli už dávno před válkou, což byl důvod našeho pádu – viz. Mary Heimann „Stát, který selhal“.
Po roce 1989 jsme pohrdli všemi výhodami příslušnosti k východu – především přístupem k levným surovinám, po havlovsku jsme vyklidili pozice na východních trzích a vlezli do prdele Američanům, kteří nás dnes – stejně jako dřív Rusáci, mají za kolonii.
Jestli za tento neutěšený stav nemůže to, že jsme se několikrát zbavili elit a jsme tudíž národ kočích a sluhů, kteří mají to lezení do prdele tak nějak v krvi. |
|
|
