| Při sledování zasedání zastupitelstva a promluvách mnoha jedinců je nakonec třeba dát do jisté míry zapravdu již ryze středověkému doktrináři, biskupovi Aureliu Augustinovi, že lidský duch je podivuhodně často nakloněn spíše ke zlému, nežli k dobru. Spíše k sobectví a primitivní omezenosti, nežli k altruismu a velkorysému nadhledu, spíše ke kdejaké zjevné pitomosti, neobhajitelnému bludu, zřejmému nesmyslu nebo pro dospělé nedůstojnému pohádkaření, nežli ke střízlivé a prokazatelné pravdě o světě kolem nás. Člověk je často spíše nakloněn naivní, někdy až dětinské důvěřivosti ke kdejaké hlouposti, povídačce a pověře spíše než ke kritické reflexi. Čím pitomější záminka k zatemnění lidského rozumu se naskytne, tím radostněji se jí zpravidla lidské myšlení ujme a nechá se zcela svobodně a bez odporu vést na scestí iracionality, demagogie a zabedněnosti všeho druhu. |
