|
Jméno: | XY |
Datum: | |
Titulek: | Kateřina Konečná k 17. listopadu: | |
Chci říci napsat několik vět o tom, na co se v souvislosti s rokem 1989 zapomíná…
…že Ústava ČSSR garantovala právo na práci;
…že odměna za práci umožňovala bezstarostné pokrytí základních životních potřeb;
…že do roku 1989 se bytový fond téměř zdvojnásobil a tyto byty dnes mají takovou cenu, že někteří si na jejich pořízení musí vzít celoživotní závazek;
…že byla zajištěna soběstačnost ve všech strategicky důležitých oblastech a potraviny byly ve srovnání s dnešními standardy na špičkové kvalitativní úrovni;
…že rozvoj v oblasti energetiky byl nevídaný (ano – jaderné elektrárny jsme z velké části zvládali stavět sami);
…že elektrifikováno bylo celé území od Aše až po východní Slovensko (téměř 10 tisíc obcí!);
…že náklad na energii byl naprosto zanedbatelným měsíčním nákladem;
…že venkov a obce zažily renesanci – počínaje funkčním spolkovým životem až po výstavbu kanalizací či kulturních a společenských domů, kin, sítě obchodů, pošt, knihoven a škol;
…byla vybudována hustá síť infrastruktury umožňující přepravu osob i nákladu – dokonce tak obrovská, že dnes stát, kraje i obce mají problém ji udržet v „nehavarijním“ stavu;
…že stát zpřístupnil sport všem bez ohledu na obsah peněženky – vč. dnes velmi nákladných sportů, jako je kupř. hokej;
…že armáda byla v první řadě k ochraně vlasti – nikoli expedičním sborem v cizích službách;
…že systém zdravotnictví (od pojistného až po očkovací, preventivní i doléčovací péči) byl na takové úrovni,
....že i jinak pravicový Šmucler v roce 2008 prohlásil, že není nic lepšího, než systém socialistického zdravotnictví;
…že ČSSR přestala zákonem postihovat homosexualitu jako jedna z prvních zemí na světě
a mnoho dalšího.
Ano, můžeme o nich diskutovat, můžeme se na ně dívat z různých úhlů, ale jejich základ je podle mého soudu správný a spravedlivý. Ačkoliv se to může zdát pro někoho neuvěřitelné, události spojené s rokem 1989 a v širším kontextu s celým pádem tehdejšího prvního pokusu o společnost založenou nikoli na individualitě a penězích, ale na kolektivnosti a solidaritě, jsou pro komunisty velmi důležité. Tento rozpad si kapitalistické země samozřejmě velmi přály (na rozdíl od roku 1968), neboť v něm viděly příležitost k obsazení dalších trhů, k levné pracovní síle, k odbytu pro své výrobky a k ovládnutí proklamativně hrozných, ale ve skutečnosti velmi lukrativních průmyslových podniků vyrábějících v mnoha ohledech celou řadu špičkových výrobků.
|
|
|