zpět na forum

Odpovědět na

Jméno:Radim
Datum:
Titulek:doplnění
Opravdu jsme prohráli? V čem tedy spočívá dědictví Bílé hory? V první řadě nás odřízla od severoněmecké a skandinávské kultury a přimkla ke kultuře jihoněmecké a románsko-středomořské. Ukončila pokus o stavovský stát, který se sice navenek inspiroval holandským a švýcarským vzorem, avšak daleko více připomínal polskou praxi, která vedla do záhuby – vnitřně rozleptaný polský stát se nakonec stal kořistí sousedů. Ukončila nábožensko-politickou roztříštěnost, kdy jedna frakce hledala oporu v Drážďanech, druhá v Heidelbergu a třetí ve Vídni, a tím činily z vnitřních českých sporů ke škodě celé země nosič velkých zahraničních konfliktů. V případě stavovské rebelie bylo hlavní tragédií to, že se stala roznětkou třicetileté války, která pak po třech dekádách skončila tam, kde začala – v Praze. Pro naši vlast to znamenalo zvýšenou četnost i ničivost válečných tažení, i když je takřka jisté, že podobné rozsáhlé měření sil by bývalo v Evropě proběhlo i s jinou než českou roznětkou. Válečný stav trvající dalších osmadvacet let také zásadně prohloubil některé její důsledky. První pobělohorská vlna konfiskací ještě nevedla k mocenské převaze cizí, nově příchozí šlechty, i když k ní nemálo přispělo souběžné vymření tří vlivných domácích rodů (Rožmberků, Smiřických a Pernštejnů), přinesla ji až druhá vlna po zavraždění Albrechta z Valdštejna, Adama Trčky z Lípy a Viléma Kinského v Chebu v roce 1634. Na druhou stranu je třeba přiznat, že románský původ větší části nově usazené šlechty přinesl spíše zpomalení germanizace než naopak. Ať už se tedy podíváme na Bílou horu z jakéhokoliv úhlu, nelze nevidět, že tím, kdo nakonec zvítězil, jsme byli MY – národ, který ji přežil.

Text příspěvku

Jméno:
E-mail:
Nadpis:
Text:
 
© 2002 - 2004 neratky.cz, všechna práva vyhrazena; kontakt: redakce@neratky.cz