Také jsme dostali dárek od města před vánocemi

Před několika lety vyvstal problém, kam s koly. Staré a nevyhovující stojany byly zrezivělé a logicky je dráha odstranila, ale co s koly? Po dlouhém a urgencích čekání jsme se konečně dočkali. Na prvním nástupišti u budovy se objevil stojan, ale brzy nestačil a tak k němu přibyl další, sice stejně zastaralý a jen několikamístný, ale zaplať pánbůh za to.

Jenže asi tak před dvěma lety najednou stojany od nádraží zmizely a objevily se zastrčené za dřevěnou boudou bez osvětlení na místě, které roky sloužilo coby provizorní záchod. Prostor temný, smradlavý a nevábný, navíc se zbytky kmínků stromků, o které bylo možné zakopávat. Prý majitel budovy pronajme bývalý sekáč a čekárnu (!) a stojany by překážely. (Dodnes nejsou pronajaty.)

Nevím, jestli někdo protrestoval, ale občas se našel jedinec, co tvrdil, že musíme být rádi, že vůbec něco máme.

Tak uplynuly skoro dva roky. Brzy na podzim se najednou u nádraží začala budovat rozsáhlá zpevněná plocha, kvůli ní byly pokáceny dva stromy. Bylo hotovo, ale několik měsíců se nic nedělo. Dál jsme ukládali svá kola do smrdutého kouta. Až před vánocemi se najednou menší části plochy na ploše objevil stojan se stříškou. Opět značně zastaralý, takové se dnes už nepoužívají, města dávají přednost nerezovým stojanům ve tvaru obráceného U, ke kterému můžete připoutat dvě kola z obou stran za rám, nemusíte se shýbat a na relativně malou plochu se vejde značné množství kol.

Jenže tady se nic nedotáhn do pořádného konce. Místo aby se zpevnila plocha na druhé straně budovy, kde je prostoru nadmíru, pokácejí se zbytečně stromy. Místo aby se koupily moderní kvalitní stojany, 1. polabskí splácá jakési stojany, které byly moderní za Marie Terezie. Prý nejsou peníze - ale jsou, na odměny je jich vždycky dost. A pak si srovnejte výdaje na jedno automobilové parkovací místo a na místo pro bicykl.