O sobectví

Zatímco minulá čísla se pilně věnovala ulici 28. října, tentokrát jako hlavní téma bylo vybráno parkoviště u č. 909. Jako červená nit se celým článkem táhne myšlenka sobectví, která je prý odsouzeníhodnou vlastností některých občanů. Místo aby nadšeně souhlasili s parkovištěm před svými okny, píší petice a protestují. Nelíbí se jim ani výstavba supermarketu (hypermarketu!) za dalšími paneláky. Před mnoha lety, kdy se stavělo sídliště, se obyvatelům domů, kde bydlí Miloň Novák, také nelíbilo, že přijdou o výhled do polí. Ale mlčky sledovali, jak se pod okny udělalo parkoviště a vystavěly se panelové domy. Nikdo se jich neptal (tenkrát se nikdo nikoho na nic neptal) a oni neprotestovali, zatímco dneska lidé nemlčí, píší petice, protože chtějí mít pod svými okny trávníček a stromečky, což je přeci nádhera.

Myslím, že Miloň Novák (a nejen on) zapomněl na slib, který skládal na prvním zasedání zastupitelstva: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejich občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky“. Kdyby se řídil tímto slibem, nemohl by označit občany, kteří píší petice za sobce, protože oni pouze využívají svých zákonných práv. Nejsou sobci, chtějí, aby jejich zástupci dodržovali zákony. Když vedení rada města souhlasí s výstavbou hypermarketu, který podle územního plánu nemá co dělat v bytovém území, protestují. Už nevěří radnici, kde se je snaží uchlácholit tvrzením, že stavba hypermarketu je v souladu s územním plánem, hledají cesty, jak stavbě, která poškodí jejich životní prostředí, zabránit. Přibývá občanů, kteří znají svoje práva a učí se je využívat.

Obyvatelé č. 909 protestují proti parkovišti. Už vědí, co je to parkoviště pod okny bytů. Zkušenosti s ním mají právě Na výsluní, kde se pod okny ložnic rozkládá obrovské parkoviště se sedmi řadami aut. I zde psali petici, kterou neprotestovali proti parkovišti, ale požadovali, aby pro nový dům bylo zvoleno jiné místo, aby parkoviště nezabíralo celou volnou plochu a bylo odděleno od bytového území zelenými pásy se stromy. Dokonce si nechali navrhnout svůj projekt, ale radnice si prosadila svoje méně vhodné, horší řešení. Obyvatelé domu č. 909 se bojí desítek aut pod svými okny, práskání dveří brzy ráno, výfukových zplodin, ztráty zeleně. Uvědomují si, že betonová plocha je místo, odkud při požáru mohou zasahovat hasiči. A místostarosta je nařkne ze sobectví. Jako by nebyl zvolený voliči města, hájí zájmy nadnárodního řetězce, který sem nejde kvůli občanům, ale za svými zisky. Meinlovi stačí stávající parkoviště, i místostarosta popírá jeho potřebu tvrzením, že obchod bude sloužit obyvatelům v okolí.

Na posledním zasedání zastupitelstva oznámilo představenstvo družstva, že nájemníci domu č. 909 na společné schůzi souhlasili s výstavbou parkoviště. Nikdo neví, kdo a co rozhodl, jen mnozí obyvatelé domu netuší, že nějaká schůze byla.

Místostarosta posměšně nazývá snahu uchovat si slušné prostředí jako fenomén NIMBY. Prý to vyčetl v časopise Týden. Celý jeho článek na titulní straně Listů ale dokazuje, že nejen že nepochopil význam akronymu NIMBY, ale že snad článek v Týdnu, kterým se zaštiťuje, ani pořádně nečetl. Ten se totiž vůbec nezabývá oprávněnou snahou občanů kontrolovat kroky města a vyjadřovat své názory na nové investice, které mohou negativně ovlivnit jejich život, ale popisuje xenofobní chování občanů některých měst, kteří protestují proti věcem, které jsou jiné či cizorodé.

Je zmiňována stavba mešity v Teplicích (lidé se bojí islámského fundamentalismu), klub Roxy v Praze (občany neobtěžoval hluk, ale báli se „podivně“ vyhlížejích návštěvníků), zařízení pro drogově závislé (strach z narkomanů), uprchlické tábory, sudetoněmecká kancelář, věznice a domov důchodců naproti základní škole (Praha – Háje, „Na děti by prý pohled na staré lidi nemusel působit příznivě.“). Není se také čemu divit, že v článku nejsou zmiňovány žádné „obyčejné“ stavby parkovišť ani supermarketů. Slovo (akronym) NIMBY je totiž hlavně označení protestů lidí proti projektům u nichž je velká pravděpodobnost, že se díky nim začnou v jejich okolí vyskytovat lidé, kteří do prostředí nezapadají. Takoví, kteří jsou nějakým způsobem „jiní“, ať už je to rasa, barva pleti, náboženství, věk, postižení či jiná odlišnost. Že si pan místostarosta Miloň Novák nezjistil nejen význam, ale i přesný původ akronymu (NIMBY je totiž zkráceně „Not In My Backyard“ a ne „Never In My Backyard“, jak se snaží tvrdit) už jenom dokresluje fundovanost jeho článku.

NIMBY je opravdu špatná věc, protože jde o bezdůvodný protest proti neznámému. Ale legitimní protesty proti hypermarketu v obytné zóně, proti obrovským betonovým plochám kolem domů, proti kácení krásných starých stromů, proti ničení kvality bydlení lidí, to není ani NIMBY, ani „obrovská sobeckost“, jak si nesprávně myslí pan místostarosta. To je zcela legální a potřebná ukázka zájmu občanů o svoje okolí a svoje město. Takovéto aktivity by neměly být hanobeny na předních stránkách Listů města, ale měly by být vítány a podporovány.

Pan místostarosta má hájit zájmy občanů a ne zametat cestičku každému investorovi a každému jeho výmyslu. Platí ho přece občané ze svých daní a ne velké firmy, které sledují jedině svůj zisk.